Na jezeře

Postavy v této sérii se vesměs chovají, myslí i cítí jako pomatení, otrávení lidé s vyřazenými celými nervovými okruhy, a to aniž by je navzájem jejich vlastní reaktibilita znepokojovala, jako by již dlouho žili ve virtuální, chemicky modifikované realitě, kde je jejich příkladná asociálnost normou, která ani okolí nijak nepodněcuje. Matka–policajtka nechá bezstarostně na svobodě pobíhat šéfa bordelu plného nezletilých a zneužívaných Asiatek ze zranitelných sociálních skupin, a to poté, co ji samotnou napadne a zraní, poté, co vyšetřuje případ zavražděné z jeho skupiny, a poté, co dobře ví, že dotyčný jako prostitutku využívá její vlastní biologickou dceru? V jakém světě se tohle děje? Kde taková věc proběhne, jako by se nic nestalo, okořeněná jen několika slzičkami rozplunyvšími se v návalu nového vína, sexu, dne… ? V nějakých australských Bohnicích? Anebo způsob, jakým spolu řeší na pracovišti dospělí lidé – příslušníci policie, zodpovědní za bezpečnost celé společnosti – problémy mezi kolegy: jako kdyby to byla nedělní mateřská školka rozervaných pacientek, jež se učí namíchat optimální koktejl ze své pubertální hysterie, chronického přechodu a posttraumatického syndromu. Máme věřit tomu, že je něco takto zoufale nemocného kdesi v australském zapadákově běžné a všichni tomu přihlížejí, jako by sami jen sledovali seriál? Psychohry hnané do extrému už mě ve filmu unavují. Tvůrci se možná snaží o originalitu za každou cenu, ale copak si nevšimli, že jsou si ta absurdní šílenství a psychické zmatenosti všemožných filmových postav již tolik let v seriálech nápadně podobné? Série je nudná, chybí jí příběh či náznak čehokoli reálně uchopitelného a zajímavého. Pospojovat šest dílů špatného pocitu a různých druhů psychické nevyrovnanosti „temnou atmosférou“ není filmové dílo, ani jeho základ, o který by se mohlo opřít, kdyby snad obsahovalo to, co zdejší sérii chybí – děj, napětí a především nápad. O kolik zábavnější jsou realistické příběhy typu Happy Valley, kde žádná, v reálu nikde neexistující psychotická kancelář plná single cvoků, ani rodina nacpaná pokud možno co největším množstvím osvojených dětí, lidí se všemi existujícími sexuálními orientacemi i dysfunkcemi a co nejhlouběji narušenou minulostí, kteří nechávají ostatní bez mrknutí oka páchat všemožné zločiny, aniž by se angažovali, kvůli chabému příběhu vzniknout nemusí. Škoda, první série byla pozoruhodná, hluboce lidským způsobem propojovala prinicipální životní emoce s neotřelou zápletkou. Tohle je jen pytel nesourodé špíny, která se snaží zaujmout žalostným způsobem vynucovanou pozorností – rádoby soudobým angažmá obrovské hromady psychických úchylek na jedné pláži. Zaujmout se nakonec povedlo jen excelující šedovlasé Nicole Kidman. Vedle již tradičně oslňujícího hereckého výkonu tu poprvé vypadá jako člověk, ne jen jako hnidopišsky cizelovaný obraz sebe sama coby Barbie na klíček, který v jiných filmech i v reálu unavuje svou neživotností a kýčovitostí. Třeba nás léta dvacátá z tohoto všetečného filmového psychobalastu konečně vysvobodí? (31.08.2017) (méně) (více)