Mission: Impossible - Národ grázlů

Nepamatuju špionský blockbuster, který by byl tak sevřený. Fascinovalo mě, jak McQuarrie v prvé řadě vypráví příběh a pracuje s postavami, přičemž akci si nechává spíše jen tak mimochodem, jako prostředek k posunutí děje, nikoliv účel. V době, kdy jsou všechny výbuchy a honičky povinnými atrakcemi, koncipuje svět Ethana Hunta do podoby tepajícího, ale nikoliv zběsilého akčňáku, jemuž se díky tomu bude asi vyčítat nuda a rozvláčnost, ale onen lehký „low-profile“ tomu dokonale sedí, byť je to řemeslně bravurní (střih u Turandot), nebo technicky nápadité (sestřelení dvou motorek autem). Jenže tady jde hlavně o hrdiny, o minimalisticky vykresleného záporáka (porovnej s nevyužitým Nyqvistem z minula), o dokonale napsanou a skvěle zahranou hlavní ženskou postavu (přiznávám, že ta nejednoznačnost mě napínala až do finálního rozetnutí) a v neposlední řadě o Hunta samotného, který se zaparkoval jako řadový člen týmu, který má po ruce trojku hláškujících sidekicků. Těsně po projekci jsem byl nadšený, jen jsem svým způsobem netušil proč. S denním odstupem v tom vidím nehorázně komplexní a promyšlený film, kterému se bude v téhle sezoně těžce konkurovat a jestli kasovně zaboduje, Cruise definitivně vtáhne do filmového světa výraznou personu. Přeju mu to. (30.07.2015)

Existuje vůbec rozmanitější filmová série než Mission: Impossible? Po Abramsově dynamickém vzkříšení a Birdově popcornové komedii se totiž vracíme ke kořenům, přímo k vyhroceným špionážním thrillerům šedesátých let. Pátá huntovka samozřejmě spolkla obří peníze a je to vidět hlavně na opulentní řemeslné jistotě. Christophera McQuarrieho ale atrakce zas tak netrápí a točí si řízný old school, který v akčních pasážích drtí smysly a úspěšně se zarývá pod kůži i v dialozích. Chvílemi je to sice až příliš ukecané a finále bych si představoval o něco kratší a drásavější. I takhle je ale Rogue Nation stejnou pumelenicí jako Na hraně zítřka a scéna v opeře by se měla promítat na filmových školách! (8/10) (30.07.2015)

Živelná pecka míchající starý styl s modernou, v níž každá rána hodně bolí a vydá pořádné masité plesknutí. Záběry na Rebeccu Ferguson jsou ódou na nohy a Tom možná už stárne, ale s věkem v akčních scénách rozhodně přitvrzuje (protože "to líp vypadá"), navíc si ze sebe umí udělat srandu. McQuarrieho scénář je hodně klasická špionážní naháněčka ve stylu britské školy, která ale často jde proti stanoveným postupům série. Akce je prvotřídní, střih je radost sledovat (opera) a z hopsačky v Maroku drkotají zuby. Těším se až se mrknu znovu. Tento komentář, pokud jste ho dokázali dočíst se sám zničí za 5...4...3...2 (30.07.2015)

Chytré, svižné, hezky natočené a navíc sci-fi. Cruisův Hunt byl vždycky frajer, co by přežil i výbuch atomovky, ale tady si to fakt dává. Pod vodou a bez kyslíku se cejtí jako obojživelník, ze dvou metrů ho nedokáže trefit ani profesionální zabiják se samopalem, a v plné rychlosti se dokáže vysekat na motorce, aniž by utrpěl jediný škrábanec. Čak Noris hadr, vole! Ale my, Hollywoodem degenerovaní diváci, jsme zvyklí. Zůstala nám totiž zábavná projížďka špionským lunaparkem, v němž jsou k vidění zběsilé honičky (luxusní je obzvlášť ta na motorkách), "přechcávačky" aneb kdo ukáže víc důvtipu, pořádný záporák a v neposlední řadě i důstojná Hunt girl. Pro mě osobně lepší než čtyřka, z který už si hovno pamatuju. (30.07.2015)

Ne že by mi srdéčko nezaplesalo samou radostí nad Rebeccou Ferguson i veškerou tou přehledně nasnímanou, nápaditou, přepáleným CGI nezatíženou a různorodou akcí (především pasáž na motorkách je v tomto ohledu naprosté blaho), ale to co je na tom to vůbec nejlepší (krom Rebeccy Ferguson samozřejmě) je především závěrečná minimalistická osobní londýnská třetina, kdy se to definitivně překlopí v klasický špionážní snímek britského střihu, kde se skvěle napsané postavy (nejen na poměry akčního blockbusteru) přechcávají skrze dialogy „já vím, že ty víš a ty víš, že já vím“ na letišti, v místnosti či na zahrádce restaurace a zcela se to obejde bez jakékoli akce. A funguje to, protože to není ani trochu blbé, ctí se přitom zákonitosti žánru a McQuarrie dává naplno vzpomenout, jak si před dvaceti lety scenáristicky vystačil s jednou místností a jedním vyprávějícím mrzákem. Je z toho vidět, že mu šlo v první řadě především o postavy a děj a až v té druhé o akci a pozlátko; což je u letního popcorňáku, kterým to ve výsledku vlastně vůbec není, věc nevídaná. (07.08.2015)