Revival

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)

Nejdřív bych chtěl "poděkovat" panu Fukovi za jeho "recenzi", kterou jsem si v létě přečetl. Připravil mě o zážitek z kina, který jsem si ale plnými doušky vychutnal u DVD. ... Revival je komedie, která v našich vodách hledá v porevoluční kinematografii jen pár rovnocenných soupeřů. Zábava, která z vás nedělá pitomce, u které se se nemusíte cítit trapně, ale kterou si plně vychutnáte asi až s přibývajícím věkem :) ... Jsem rád, že si Alice Nellis našla tohle téma, protože zasmát se u chytře napsaného filmu o muzikantech jsem chtěl vždycky. Skvěle jsem se bavil a dost nechápu (podle některých recenzí), co víc by měl divák pro své pobavení od českého filmu požadovat. .... P.S. Neodpustím si jednu technickou poznámku. V dnešních filmech napříč žánry se hodně telefonuje. "Smartfouny" jsou všude, ale až Alice Nellis ukázala, že chytrý telefon VŽDY vypne displej, když se při hovoru přiloží k uchu. Za tuhle maličkost, jakož i za výbornou zábavu děkuji. (24.11.2013)

Film honí až moc zajíců na jednou což je věčná škoda, protože jinak nápad, vzít na starnoucí kolena do ruky kytaru a pořáadně si zablbnout se mě hodně líbil. Naprosto šokující byla role Zuzky Bydžovské, protože bejt všechny ženský takovýhe, tak dobrovolně utíkám do homosexuálního exilu. Hlavní čtyřtakt Polívka + Krobot + Heřmánek + Geišberg předvádí docela slušnou jízdu i když si myslím, že chlapi mohli přece jen dostat lepší dialogy. Nenáročná oddechovka, která má v sobě několik velmi zábavných momentů, pár reálek a velmi přesný hody kalhotkama, tak přesný až začínám uvažovat o kariéře hudebníka. (18.08.2013)

Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti. (08.07.2013)

Těžko si to přiznat, ale tohle už není Alice Nellis svých prvních filmů, ta, kterou téměř bezmezně obdivuju... Kromě zde již napsaného (hlavně PP a bulvár), jde dost o to, že si paní režisérka a scénáristka v jedné osobě s vyprávěním skutečně hlavu nedělá, film je plný těch nejobehranějších muzikantských klišé a hlavní postavy (za tento postřeh velice děkuji své přítelkyni ;-) mají vše nalajnované, v podstatě se nemusí o nic snažit, jejich COMEBACK jde jako na drátkách, téměř bez potíží (pár by se jich našlo, nejmarkantnější je asi rakovina, ale to už jsme zpět u klišé jako takových). Promarněná šance, s přihlédnutím hlavně k tomu obsazení ústřední čtveřice, jejichž chraktery jsou ale také rozděleny stereotypně (nevýrazný truchlič, cedič hlášek, stárnoucí otec a rockový dědek s rakovinou). I když je fakt, že tenhle film dokázal neuvěřitelné - z "herce" Richarda Genzera mi tady nebylo blivno. Zvlášť Karlu Heřmánkovi bych pořádnou roli ve filmu pro kina přál nejvíc. Škoda! (02.01.2014)