Český žurnál

Člověk neví, která parta slibuje potenciálně horší budoucnost: skupina nepokorných kverulujících migrantů s totálně jiným přistupem k životu nebo hrůzostrašná skvadra zoufalců, opojených vlastní výjiměčností a důležitostí. Jestli bude Merkelová s Junckerem při síle ještě nějaký čas, tak, se obávám, obě zmíněná křídla budou sílit až do dimenzí, ze kterých může jit strach. (11.11.2016)

Silné téma - Miloševičové se bohužel nepodařilo téma využít beze zbytku, i když chápu, že točit o tomhle tématu v Norsku není jednoduchá záležitost (samo o sobě něco vypovídá). Skupina neochvějných věřících ve vyšší morální standard Západu (autoři Fora 24- Norsko se nemůže mýlit! - viz Monika Le Fay nebo Jan Burian) ve fungování Barnevernetu a potažmo celé norské společnosti nic špatného neuvídí, žádné hrůzy potřeby kolektivního souhlasu je z míry nevyvedou, naopak, oni je chtějí a míří k nim. Protinázor (viz výborné shrnující články Andreje Ruščáka, který i v tomto dokumentu vystupuje a mluví o společenském tlaku) naopak podonosti mezi sektářsko-socialistickým přístupem a chováním norských úřadů dohromady dá - a já souhlasím. To vnímání světa připomíná a kopíruje střet progresivistů, v jejichž pojetí stát ví všechno nejlíp (tedy opravdu stát je víc než rodina) a konzervativního, který si myslí opak. V Norsku je socialistický názor omoudrém státu doveden do krajnosti a to takové, že mi vrtá hlavou, jak to, že ještě žádný zoufalý rodič po některém donebe volájícím zásahu místní pobočku lupičů dětí prostě nevystřílel. (15.02.2019)