Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Viděny všechny epizody. Oliver Stone bývá našimi médii často vykreslován jako silně levicový příznivec neustále kritizující USA. Nejen tato dokumentární série je usvědčuje z omylu a ukazuje, že všeobecné vnímání dějin nejen USA je pokřivené. Tato dokumentární série přitom není až tak kontroverzní, je pravdou, že povětšinou poukazuje na nekalé věci a vyzdvihuje spíše negativa (občas i něco účelově zkreslí nebo poupraví), ale to jsou právě ta přehlížena fakta chybějící v obecném výkladu dějin. Nicméně pokud se alespoň trochu o danou problematiku zajímáte, tak většina předložených informací nepřekvapí. Úvod o druhé světové válce pak nenabízí vůbec nic co již není všeobecně známo. I průběh studené války není nijak překvapivý (v USA to samozřejmě vnímají jinak). Dokument chválihodně vyzdvihuje zářné postavy amerických dějin jako Roosevelta, JFK či Henry Wallace a naopak "očerňuje" symboly uctívané napříč USA (pro Evropany jistě jen stěží pochopitelné) jako Reagana či Bushe ml. Poslední díl je už poněkud politizovanéjší a je 100% kritikou. Jako největší přínos vidím vyznění celé série v tom, že na dějiny by se mělo nahlížet kriticky nikoliv je jen stále opakovat co je nám předkládáno (ať už obecně či tímto dokumentem), odlišit tak pravdu od lži a nepřijímat automaticky vše co je nám řečeno. (26.09.2014)

Dle očekávání – velký třesk... Stoneova verze dějin USA je patřičně zdramatizovaná, překotná a podivně netrpělivá. Viděl jsem epizodu tři a deset (dějiny atomové bomby, dějiny boje proti terorismu od nástupu prezidenta Bushe ml.) a musím říct, že hodina času pro jednu problematiku nestačí. Minimálně pro zvolený koncept – Stone a jeho tým historiků obdivuhodně pracují s archivními materiály, uvážlivě je začleňují a nechávají vzájemně střetávat. Když pominu jejich občasné duplicitní užití napříč kapitolami, nemám v tomto ohledu žádný problém. Horší je hlas vypravěče (Stone), vršícího údaj na údaj, možná i záměrně nedovolující zpracovat množství údajů. Aby toho nebylo málo, zapsané citáty osobností čtou různí herci, čili napodobují jejich hlas i dikci. Tato poměrně agresivní strategie byla užívána v krizových obdobích studené války a působí velmi lacině a neprofesionálně. Stone si při svém výkladu libuje ve slově „kdyby“ a rozpracovává vize alternativních (lepších) dějin. Liberální historici si při té příležitosti rádi idealizují jednu osobnost, která nedostala důvěru (např. demokratický kandidát na prezidenta v padesátých letech Adlai Stevenson). Stone si vybral Rooseveltova víceprezidenta a levicového kandidáta na prezidenta v roce 1948 Henryho Wallace. Tento muž byl ve své době zdiskreditován za údajné napojení na komunisty, což Stone ostře odmítne (Wallace přitom opravdu byl financován komunisty, ač ho tato podpora nikterak netěšila). Tvůrci opakovaně „vylepšují“ historii, pokud mají ideál. Stone realizoval ambiciózní a působivou sérii, není však možné opomenout jeho silné levicové smýšlení. Na druhou stranu laciné odsouzení Stonea coby demagogického salónního levičáka by jen prokázalo neschopnost argumentovat. Tento projekt možná hodlá sdělit informace neobeznámeným, jenže věnovat mu pozornost by měli právě ti obeznámení. Procvičí se v argumentech, zážitek zaručen. (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Seriály s větším počtem dílů mají jednu nevýhodu: když se mi prvních několik dílů nelíbí, dalšími již nehodlám ztrácet čas. Z boje amerických marxistů se sovětskými marxisty, zachyceného očima neomarxisty, jsem vydržel první díl a polovic druhého. Líčení boje amerických dobrovolníků proti frankistům, zde samozřejmě označovaných jako fašisté, ve španělské občanské válce bylo vskutku dojemné. Nejeden marxista jistě uronil slzu, jak byla tehdy pošlapána satanská trojice rovnosti, volnosti a bratrství. Není divu, že si Roosevelt se Stalinem rozuměli jak bratři (nejspíš lóžoví), když se Rooseveltův viceprezident ve svých projevech proti imperialismu odvolával na odkaz francouzské a říjnové revoluce. Proto byl také jedním z výsledků druhé světové války postupné odstranění kolonií zejména v Africe. Do jakého stavu prosperující kolonie upadly po odchodu imperialistů jsme dnes svědky – černoši se vrátili na úroveň primitivních kmenů, z níž se je zlý imperialisté snažili pozvednout, s tím rozdílem, že tentokrát nemávají oštěpy, ale samopaly. Jednou z mála kladných stránek dokumentu je, že s neskrývaným obdivem ukazuje, jak se Američané bili a bijí za rovnost, volnost a bratrství, rozumějte za demokracii. Nevermore. (03.09.2014)

No neviem, pozrel som si prvé 4 diely a bola to jedna veľká nuda. Komentátor chŕli fakty, striedajú sa dobové zábery, ale celé je to veľmi rýchle a strácal som sa v tom. Veľký podiel na tom má to, že rozpráva iba komentátor. Ocenil by som rozhovory s priamymi účastníkmi daných udalostí tak ako to bolo napríklad v dokumente World at war. Takto je to veľmi monotónne. 40 % (15.02.2014)

Dovolím si ohodnotiť po jednej časti. Prekvapivo informačne bohaté, výstižne doplnené zábermi z filmov a najmä plné dobových záznamov rokovaní politikov. Uvidíme ďalej, snáď informačná strohosť nepodľahne demagógii ako Nemci spojencom. Videná druhá časť. Nevedel som, že Rooswelt bol taký sympaťák. Kam sa hrabú slovenskí a českí politici. (16.07.2014)