Fair Play
Fair Play
Fair Play
Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Recenze (689)
Státem podávaná meducína, aneb chlupaté nohy mám nejspíš po tátovi.. Chápu tu provázanost, ale já chtěl film o dopingu a ne další nastavené zrcadlo zlotřilé normalizaci, v němž se ta úmyslná šeď a uniformita obtisknou do nevýrazného vyznění. Dejte si raději do sluchátek Hurt od Johnnyho Cashe a běžte si zaběhat. Soustřeďte se na bolest, ta jediná je skutečná.. ()
Poprešívaná 4ka a Roman sa týmto snímkom pre mňa stáva konkurenčne spoľahlivým new hereckým hráčom na CZ /SK ihrisku. Veľa ich tu totiž nemáme. Ak áno, tak som si nevšimla, lebo boli asi sakra biedny. ()
V polistopadové filmové produkci hrané kinematografie patří FAIR PLAY do mírného nadprůměru a je také pozoruhodný tím, že se obírá sportem, v tomto případě vrcholovým. Tato temná kapitola našich předlistopadových dějin mohla být ještě o něco přesvědčivější buď tím, že by vypustila poněkud samoúčelnou vazbu na Chartu 77, nebo pokud by založen na skutečném případě, řečeno polistopadovštinou, pokud by narativ byl opřen o dokumentárně doložitelnou skutečnost. Herecky i režijně byl film zvládnut na profesionální úrovni. ()
|| Scenár: Irena Hejdová, Andrea Sedláčková | Hudba: David Solař, Miroslav Žbirka | Distribúcia: NOGUP, Saturn Enterteinment | Štúdio: Negativ s.r.o., ARINA s.r.o., DEPARTURE FILM GmbH, Rozhlas a televízia Slovenska, Česká televízia, RWE, Barrandov studio s.r.o. | Rozpočet: 1,4 miliónov € | Tržby: 312,000 $ | Ocenenia: Nominácie: Chicago IFF - Cena divákov (Andrea Sedláčková). Český lev - 15 nominácií, Karlovy Vary FF - Kryštálový glóbus. Spolu: 17 nominácií || Komorné drama, ktoré hraje na overenej, schematickej strune normalizácie. Filmov na téma boja "dobra a zla" sme tu už mali niekoľko, a pre mňa majú jeden spoločný rys: Vždy sa mi z nich zdvihne krvný tlak... U Fair Play však môj pulz zostal celkom stabilný, nakoľko som sa nevedel úplne vžiť do situácie postáv, nakoľko ich vykreslenie a všeobecne celá štruktúra deja bola všedná a na rovinu povedané: film nemal gule. Môže to byť ženským scenárom a réžiou, ale tiež bezdnovou studňou otázok okolo toho, čo na tomto filme mohlo stáť 1,4 miliónov eur? Pravdepodobne reklamná kampaň, ktorá bola celkom slušná. Lepšia, než samotný film. Na česko-slovenské pomery je Fair Play kvalitný film, ale omnoho viac ma prekvapil nedávny moderný, a netradičný Kandidát. 65% | SD, SK DTS | ()
Okrem zaujímavého námetu (tuzemské film so športovou tématikou sa netočia každý deň), ktorý kombinuje sociálnu sondu jednej obyčajnej neúplnej rodiny a pohľadom do komunistickej dychčivosti po úspechu nad kapitalizmom za každú cenu, bez ohľadu na morálku a počet zničených životov. Scenár bol naozaj zaujímavý, niekedy mi naozaj zmrzol úsmev na perách, príbeh podaný pútavo, prehľadne, s množstvom zvratov, kvalitných dialógov a poctivých hereckých výkonov. 85%. ()
(3x) Velmi slušný pokus o velký domácí sportovní film, výborné herecké výkony, vhodně zvolené téma. Leč jedna drobnost kazí ryze realistické vyznění celého projektu - hlavní postavy děje se pohybují ve zručně zrekonstruovaném retru začátku 80. let, ale jako by mimo nich nikdo jiný v té době neexistoval. Samozřejmě nejen na sportovní výkony Bárdos a Josefíkové je radost pohledět a o tom to celé je. A Aňa Geislerová se královsky přehrála do rolí matek už před několik lety a stále jí nedochází dech a nachází v sobě stále nové a nové polohy herectví. Za což jí patří opětovný dík. #prazskefilmoveleto #kinobus ()
Doping v športe, ale celkove napravovanie jedálneho lístka mladým športovcom zo strany lekárov, masérov, diétnych poradcov aj astrológov a liečiteľov a výživových poradcov len utvrdzujú, že nacizmus vôbec nezmizol. Nezmizol za nacizmu, nezmizol za boľševickej despocie (respektíve boľševického kapitalizmu), ako ukazuje film a nemizne ani dnes, čo zase potrvdzujú publikované anabolické česko-slovenské dopingové aféry po roku 1989. "Dobre mienené Rady" trénerov a chemikov by sa totiž počúvať mali, nie? Nezriedka ide o výživové príkazy v záujme dobrého výsledku. Na možný rozvrat organizmu po skončení kariéry, pretekov, turnaja sa nemyslí. A vôbec pritom nemusí ísť o zakázané látky. Stačí striktne určiť skladbu jedálnička a zdravie športovca určené na roky dopredu. Film ukazuje celú tú šialenosť poukázaním na štruktúru zodpovedných: od tajomných eštébácko laboratórnych celebrít, ktoré testovací anabolický program zadajú, dajú si od športovca podpísať jeho dobrovoľný súhlas s chemickým zasieraním organizmu, cez následných, strane prispôsobených lekárov - kontrolujúcich a vyhodnocujúcich úspešnosť dopingu, cez kolegyňu - bežkyňu - spoludopujúcu dievčinu. Významnú úlohu zohráva priposraný tréner a matka. A ak si niekto myslí, že ide iba o obraz zvráteného režimu: má pravdu. Akurát, že ten režim tu s jemnými modifikáciami (v podobe preskupenia priorít niekoľkých ľudských práv, uvoľnenia slobody prejavu a cestovania a čiastočne podnikania) existuje naďalej. ()
Taková sympatická tuzemská jednohubka, u které ovšem vím, že se k ní už nevrátím. Je to takové spotřební zboží, které si moc přejeme, ale když ho máme, už nás příliš nezajímá. To ovšem neznamená nic negativního, jen prostě napodruhé už neodhalím nic navíc. I tak platí, že Andrea Sedláčková natočila svůj dosud nejlepší snímek. Nelichotivý, nelíbivý. Státem řízený doping byl v osmdesátých letech v Československu veřejným tajemstvím. O tom žádná. Její matka po manželově emigraci maká s kýblem a hadrem v divadle, přepisuje texty disidentského autora a doufá, že se dcera díky úspěchům na závodní dráze dostane z tohohle marastu. Pryč s nadějemi. Určitě „potěší“ ponurá atmosféra, Sedláčková neobrušuje hrany, nepřikrášluje, je taková, jakou ji divák chce mít. Navíc to není až takový depresivní portrét doby, takže to snesou i diváci sluníčkových Babovřesků a dalších tuzemských patlanin. Pro ně bude tahle neprvoplánová látka hnacím motorem k urychlenému spálení svých troškovských sbírek. Slušné drama o nejedněch ušpiněných rukách. Herecky výborné!! ()
Cieľ tohto snímku je rovnaký ako pri megalománsky úspešnom - "Hoříci keř". Jediný rozdiel je vo forme spracovania a téme. Kým prvotne spomínaný zasiahol všetky emocionálne bunky, tento mu nesiaha ani po otlak na palci ľavej nohy, ktorú prevažne všetci používame na podopieranie. Nie že by bol "Fair Play" zlým filmom ( to ani náhodou ), ale neustále sranie na socializmus a jeho praktiky ma už unavuje. Lebo "demokracia" v tomto období, ktorú si všetci aj tak vysvetľujú po svojom, "vôbec nie je" väčsím svinstvom, ako si všetci skorumpovaní, zapredaní herci z divadiel na čele s Kňažkom či zajakávajúcim sa Havlom, s kľúčmi v rukách štrngajúc - mysleli. ()
Velmi dobrý film se dvěma pro mě docela zásadními "ale", která popíšu až v lehce spoilerujícím P.S. Fair Play je natočeno s lehkostí, dobová atmosféra se povedla a Judit Bárdos v hlavní roli je naprosto skvělá. Kupodivu se mi tentokrát líbila také Aňa Geislerová, jež podává velice civilní výkon. Je to působivý smutný příběh, který chce diváky dovést k zamyšlení, a já doufám, že jich k němu dovede co nejvíce.____Lehce spoilerující P.S.: Nelíbilo se mi, že matka s trenérem do svého plánu podávat dceři tajně strombu nezasvětili také doktora, protože pak by nehrozilo, že jí "to vykecá" (což se stalo). A potom jsem už taky docela přejedený StB zápletek, které vždy začínají, probíhají i končí stejně. ()
Rozporuplné pocity. Putování v čase pod nadvlády kománčů kdy omezení neomezeně vládli se vším všudy - persekucí, láskou, výslechy, odposlechy, emigrací ... Téma jako u Pelíšků, Pupenda, Báječných let pod psa, Konfidenta ... Hepík se nedal čekat, ale přece jen bych čekala i nějaký bonus navíc, než že nám Andulka skončí u soustruhu a matinka v lochu. U témata dopingu by bylo mnohem zajímavější, kdyby se matka i dcera vzepřely a začali to řešit přes Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky, nahlásili to na nějaké mezinárodní asociaci sportovců. Zajímavé by bylo sestoupit ze stupňů vítězů a jít odevzdat medaily ... Ne, už vážně končím, abych nebyla nařčena, že zase radím, rýpu a já nevím co ještě. Film je natočený pěkně, měl skvělé momenty, pěkně vykreslený charakter trenéra, který je neosobní a jde pouze po výsledku. Jenom tam chybělo to něco, co by z toho mohlo udělat špičkový zážitek. Jméno paní režisérky rozhodně stojí za uložení do dlouhodobé paměti, než ho ten němec, co ustavičně schovává po baráku věci někam zašantročí. ()
Doping v socialistickém Československu je téma, které se čas od času vrací, probírá a zase ustupuje do pozadí. Tento film otevírá téma, které nebylo dosud nijak detailně zpracováno, a už proto je zajímavý a výjimečný. Životní příběh mladé atletky, která má skvěle našlápnuto, ale přichází její zařazení do dopingového programu, je plný vzestupů i pádů, a o tom přesně je život. V podstatě zajímavý film z mého pohledu sráží z pomyslného piedestalu pouze fakt, že scénář si neodpustil kritiku na to, jak za socialismu bylo vše špatné, přišlo mi, že autorka má jednostranný pohled na tehdejší dobu a příběh vyprávěla značně tendenčně. Ale v pořádku, když to tak paní Sedláčková cítila, proč to tak nepojmout, mně ale už přišlo moc, aby ve filmu o dopingu probíhala šťára STB. Jistě, pro samotný závěr filmu měla tato zápletka svou důležitost, ale věřím, že by šel konec filmu pojmout i trochu jinak. Ovšem celkově film vnímám značně pozitivně, krásně je zde zachycen smutek a bezradnost hlavní hrdinky a jejího okolí, herecké výkony pak byly naprosto výborné a je fajn, že ve filmu byli k vidění především neokoukaní herci. Na závěr si neodpustím poznámku, že si dovedu představit vyslání tohoto filmu do boje o Oscara, pokud tedy u nás nevznikne něco lepšího. Uděluji lepší čtyři hvězdy. ()
Doping ve sportu před rokem 1990 je u nás pořád tabu. Stále čekám na to, až Kratochvílová chlapsky (ženské rysy jsem u ní totiž nikdy nepozoroval) přizná, že anabolika byly tou dobou cool, každý sportovec je do sebe házel jak lentilky a ona by bez nich nedokázala zaběhnout ten dosud nepokořený světový rekord. Ale toho se asi nedočkám, stejně jako jiných odpovědí. A už vůbec ne v tomhle filmu, i když nám dává alespoň nahlédnout pod pokličku rychlého vzestupu našeho vrcholového sportu v osmdesátých letech. Ale Fair Play není jen o čistotě v atletice, vidím ho zároveň jako metaforu oné doby, kdy místo steroidů byl národ očkován sérem ve formě zastrašování či vyhrůžek a jen ti nejodvážnější dokázali vzdorovat a svou dávku, i za cenu represí nebo rovnou přísného trestu, odmítli .. ()
Budeme bojovat čestně a odhodlaně. "Vítr jim sviští kolem uší .. za chvíli určitě vypustí duši .. poslední záchrana však zbývá .. žihadlo anabolik se do svalu vrývá." .. Mně včeličku nedali a tak (po 100 minutách, které se neplánovaně protáhly na tři hodiny) vypadám, jak vypadám … jako vysušená treska, zavřená přes noc v sauně. ()
Konečne niečo zaujímavé z česko-slovenských údolí a hájov...Neviem prečo to tak je, ale u nás dokážeme zaujať tak jedným-dvoma filmami v roku. Je predsa toľko tém o ktorých sa dá točiť...Fair play má skvelý príbeh, aký tu ešte nebol. Hlavná predstaviteľka J. Bárdos to zvládla veľmi dobre a bola ozdobou filmu. Luknár odviedol štandard , ale jeho postava ani nemala nejaký priestor na dych berúce herecké predstavenie. Geislerová rovnako štandard, rozumej veľmi kvalitný, ale ako hovoril Eben pri udeľovaní Českých levov, začína tu vládnuť pocit, že je "prěGeislerováno". Nadpriemerne z davu trčí iba hajzlík I. Bareš, tieto postavy zvláda výborne. Atmosféra 80-tych rokov sa vydarila a príbeh šikovne rozpráva nielen o špine v športe , ale i živote bežných ľudí vtedajšieho Československa , kde bolo komunisti a udavači na každom rohu. Na tejto kvalitnej česko-slovenskej spolupráci treba stavať a skúsiť opäť zabodovať niečím, čo tu ešte nebolo. 80%. ()
Jako... klidně se to po emocionální stránce mohlo ještě o trochu víc vyhrotit, ale i tak skvělá dramatická práce. Retro je príma i když vykresluje neuvěřitelný prasárny z minulýho režimu a Češi maj svůj povedenej klon Michaela Claytona a Whiplashe! ()
Good job. Dobre napísané, pekne zahrané (áááááááh, judit :) s príjemnou atmosférou a dobrou myšlienkou. Bohužiaľ režijne iba adekvátne zvládnuté. Filmu úplne chýbajú nejaké emočné, dramatické alebo akékoľvek iné vrcholy. Celé to ide v jednej ak keď dobrej lajne. Keby to točil Svěrák alebo Michálek kľudne to mohlo ísť na oscary.. Tie 4* sú s prižmúrenými očami, kvôli tomu že je to český film. Nabudúce treba občas pritlačiť na pílu. V tom príbehu a v scenári totiž tie emócie sú. ()
Komunismus byl špatný, áno? Samozřejmě je víceméně jasné do jakého hejna Fair Play střílí, nicméně Geislerka ukazuje, proč je v současnosti nejobsazovanější českou herečkou. Líbilo se mě civilní chování postav a nesnaha dělat z takto vážného tématu komedii. 70% ()
Přímočará a předvídatelná, nicméně dostatečně nepříjemná výpověď o tom, že komouši s lidským osudem fair play nehráli. 7/10 ()
Související novinky
Zemřel zpěvák a skladatel Miro Žbirka
Dnes přišla velmi smutná zpráva pro českou a slovenskou hudební sféru, ve věku 69 let nás totiž opustil populární zpěvák a skladatel, bratislavský rodák a držitel Zlatého slavíka, Miro Žbirka. Zprávu… (více)
22. Český lev - výsledky
22. ročník cen Český lev má za sebou vyhlášení vítězů. Za favorita bylo považováno Fair Play Andrey Sedláčkové, jež šlo do boje s patnácti nominacemi, nakonec ale neproměnilo ani jednu a získalo… (více)
22. Český lev a Cena filmových fanoušků
Česká filmová a televizní akademie vyhlásila nominace na 22. ročník výročních cen Český lev. Vybírala z 32 celovečerních hraných filmů a 23 dokumentů, uvedených do distribuce v roce 2014. Nejvíce… (více)
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)
Komentář obsahuje SPOILERY! Hm tak kde začít... No určitě lze souhlasit z názorem, že jde v dnešní době plné všech těch Kameňáků, Babosraček a podobných pokladů zase v našich končinách o film za který se opravdu nemusíme stydět. Dozvíme se hodně zajímavých věcí například to, že naše atletky museli mít z toho systematickýho podávání dopingu injekcí asi pěkně rozpíchanou řiťku a to doslova. Ale ne teď vážně zaujalo mě téma zaujal mě trailer tak jsem na to vyrazil a jsem spokojen tak napůl. Určitě chválím výkon hlavní představitelky pro mě naprosto neznámý herečky film má kvalitní místy opravdu až mrazivou atmosféru vynikající je i Bareš v roli estébáka a oceňuji, že konec není žádný happyend. Teď, ale k těm mínusům které mi prostě nedá trochu víc rozvinout. Bál jsem se jedný věci a to sice aby to nebyl tendeční film z černobílýma postavama a on bohužel trochu je. Zkrátka tehdejší systém může za všechno, všechno bylo špatně, všechno bylo největší zlo a hotovo. No nevím já tu dobu nezažil neříkám, že to co je popsané v tomhle filmu se nedělo, ale přijde mi to hrozně přehnaný nemůžu si pomoci. Film je opravdu prezentován jako souboj největšího dobra z největším zlem a není tu nic mezi tím a tak si zase troufám tvrdit, že to prostě nebylo. Takže hlavní hrdinka vlastně musí brát doping, protože ve chvíli kdy ho brát přestane, tak to najednou nejde jinými slovy by na to asi jinak bez toho neměla. Ona chce však zůstat čistá obzvlášť poté co zjistí, že to co bere je něco víc než jenom vylepšený béčko. Když se její výkonost zhorší a hrozí, že nezaběhne limit na olympiádu, tak jí to začne matka cpát potají, protože doufá, že dcera se tak dostane na západ a může emigrovat aby měla lepší život. Postava Geislerové je taky rozporuplná na jednu stranu má manžela co emigroval sama lituje, že tu zůstala nesnáší režim pomáhá chartistovy sepisovat protistátní dokumenty a paradoxně vlastně těmi státními prostředky ničí zdraví dceři, protože jí chce zajistit už zmíněný lepší život. Nakonec do všeho zasáhne STB která jí dá nůž na krk buďto bude udávat nebo půjde sedět za šíření protistátních materiálů a dcera pojede leda tak do pytle jako správná morální hrdinka se rozhodne nespolupracovat takže jde do vězení a hlavní postava, protože nenávidí rovněž toto zřízení co jí zavřelo matku a donutilo emigrovat i jejího kluka kterýho milovala odmítne na protest jet na olympiádu sama a končí tak v továrně. Takže jak jsem napsal konec rozhodně není happyend. Problém, ale spočívá v tom, že je hrozně předvídatelný a, že když sledujete pozorně od začátku jakým směrem se film vyvíjí, tak je vám jasné, že to prostě ani jinak dopadnout nemůže. Další věc kterou bych vytknul je fakt, že je tu rozjeto hrozně moc témat a postav, ale všechno je tak nějak jenom naťuknuto, ale nerozvinuto nikam dál což je škoda. Na druhou stranu jak jsem se zmínil Bareš a jeho estébácký komando je prostě mrazivě dokonalý, pokud jste tedy ochotní přistoupit na hru režisérky, že to bylo až takhle drsný. Bohužel však i oni mají jen málo prostoru. Takže takhle byl tu rozhodně velký potenciál na opravdu zajímavý film. Bohužel to množství nedotažených témat a to lehce tendenční zpracování to trochu kazí, ale zase abych nekřivdil film rozhodně má svoji kvalitu a já určitě nelituji, že jsem na něj zašel. Za mě 60% () (méně) (více)