T2 Trainspotting

Ach jaj, tak to obvykle končí, keď sa došliapne na nejakú legendu a niekto sa pokúsi natočiť druhú časť, prípadne nejaký remake... Toto už skrátka nebol Trainspotting s tou úžasnou atmosférou, výborným príbehom a geniálnym vyprávačským štýlom. Netvrdím, nebolo to zlé, no na môj vkus to bolo celé až príliš ponorené do nostalgie a spomienok na jednotku. Len na spomienkach sa ale nič prevratné vybudovať nedá, stále sú to len spomienky... pocitovo trocha zasiahne, no žiadna pridaná hodnota. Od záveru som tiež čakal niečo premyslenejšie. Jednu vec však majú tieto dve časti spoločné, a síce ako v jednotke tak aj v dvojke ma najviac bavila postava Spuda. Nemôžem si pomôcť, viac ako lepší priemer z toho nedostanem. 65/100 (01.06.2017)

Dal jsem tomu týden, abych si v sobě pocity nechal uležet a prostě, to není ono. Je mi jasné, že T2 nemělo ambici původní film překonávat, ale současně se také nesnaží být jiný. Nostalgická nota, ať už složená z prakticky přesně okopírovaných scén až po téma vlastního hledání a návratu, mi prostě nestačí. Navíc v sobě T2 nemá moment, který by se mi vracel a působil nezapomenutelně a to bohužel ani po hudební stránce. Danny Boyle se v mnohém vrací na svůj "skutečný" začátek a já mu tleskám za odvahu a za chuť přivést své postavy a příběh o 20 let dopředu. Není to však jeho nejlepší, ani vizuálně nejzajímavější film. Pro mě film bez duše, protože se nerozhodl, zda chce kopírovat svého staršího bratříčka nebo jít novou cestou (přitom tu je tolik moderních trendů, které si tu závislost vytvářejí a kterým je věnován jeden proslov... budiž, ani to porno tam není). Uvidíme za dalších 20 let. PS: nepatřím mezi hardcore fanoušky první dílu;) možná tam je chyba (nebo v tom je možná celý ten problém) (27.02.2017)

Chlapci zostárli. Aj ja som zostárla. Spolu sme si pospomínali na staré "dobré" časy a zažili kopec nových vecí. Hudba nám pri tom hrala zase výborná. A ten moment, kedy Renton nakráča opätovne k otcovi do svojej starej detskej izby, hovorí za všetko. Čo ste vlastne všetci čakali, nič lepšie ako jednotka nikdy nebude, zostáva nám len spomínať ... odo mňa nostalgická štvorhviezda. (19.02.2017)

Filmové pokračování po velmi dlouhé pauze, v podobě více než čtvrt století, většinou nevěstí nic dobrého. Parta čtyř starých mládenců, kteří své první kroky v dospělosti propůjčili drogám se ale rozhodně nesnaží napodobovat události prvního dílu a tvoří vlastní nostalgickou strukturu. Celý film se zaměřuje na jeden velmi podstatný prvek, se kterým pracuje téměř v každé minutě a ocení jej primárně fanoušci kultovní jedničky, tím důležitým prvkem jsou vzpomínky. Dialogy, záběry, hudba či celé scény jsou protkány vzpomínkami a odkazy na již zmíněné období před čtvrt stoletím, avšak nostalgická nálada není vytvářena nátlakově či uměle, ale s pomocí úžasné režie Dannyho Boyla se trefuje do těch správných míst, které vyvolají nejeden uspokojivý úsměv či emocionální ránu. Může se zdát, že bude druhý Trainspotting narážet na absenci originality či přemíru jednotvárnosti. Není tomu tak, a to hned ze dvou důvodů, za a) Dannyho Boyle a za b) Anthony Dod Mantle. Práce, jenž se skrývá za přípravou mizanscény, komponováním záběrů či využívání nakloněné roviny a spousty dalších prvků, je naprosto neuvěřitelná. Každý záběr je něčím ozvláštňující, každý vyloženě baví a z každého srší dávka nadšení a letitých zkušeností, což tento snímek velmi výrazně vyzdvihuje. Trainspotting 2 lze zhodnotit jako velmi důstojné pokračování, které je mířeno převážně na fanoušky adaptací Irvina Welshe, přičemž svou svižností a energičností uspokojí i běžného diváka. Pro lepší zážitek doporučuji před projekcí zhlédnout první díl, hlavně v rámci variací záběrů, ovšem není to podstatné, jelikož je snímek velmi komunikativní a nenechá diváka zmateně přemítat o tom, co zrovna viděl. [80%] | Kino (17.02.2017)

Zbytečný návrat. Utopené v nostalgii, neschopné se posunout a přitom neochotné uspokojit alespoň poctivým nášupem toho samého - o sofistikovanost se scénář pokouší výpustkou všeho, co bylo zábavné. Druhý Trainspotting působí jako imitace sebe sama, neživá věc, která unyle pohazuje trademarky a pomrkává, ale nezačne nic říkat. Důležitější jsou odkazy na jedničku než děj. Opravdu mi má stačit film o tom, že krize středního věku je ještě o kus tvrdší, když jste nula? Hyperaktivní režie Dannyho Boylea, kdy je každý záběr napěchovaný nápady, tentokrát nestačí. Jde prostě o prázdný, nekonečně dlouhý film. (14.02.2017)