Režie:
Mamoru OšiiScénář:
Kazunori ItóKamera:
Hisao ŠiraiHudba:
Kendži KawaiHrají:
Akio Ócuka, Acuko Tanaka, Iemasa Kajumi, Kóiči Jamadera, Tamio Óki, Šigeru Čiba, Teššó Genda, Júdži Ueda, Maaja Sakamoto, Hiroši Janaka, Ginzó Macuo (více)VOD (1)
Obsahy(2)
„V blízké budoucnosti se korporátní sítě dostávají až ke hvězdám, elektrony a světlo proudí vesmírem. Pokrok v komputerizaci však ještě nevyhubil národy a etnické skupiny…“ V roce 2029 jsou počítačové implantáty v kyborgicky upravených tělech samozřejmostí a Japonsko se stalo jedním velkým městem, které je zasíťováno tokem informací. Vyšetřovatelka Motoko, napůl člověk, napůl stroj, řeší případ zločinné umělé inteligence, která vznikla v počítačové síti zvláštní obdobou evolučních procesů. Následuje nejen mocenský boj nadnárodních organizací, ale také boj o hranice těla, ducha a soustrojí… Mimo Akiry (1988) je Ghost in the Shell bezesporu nejslavnější filmová adaptace na základě komiksové předlohy vůbec. Dle anime z konce 80. let autora a ilustrátora Masamune Širóa ji natočil režisér Mamoru Ošii, který se rovněž postaral o povedené pokračování snímku, zvané Ghost in the Shell 2.0 (2008). Původní dílo z roku 1995 na jednu stranu vydatně čerpalo z tzv. kyberpunku, literárního směru, který ustanovili spisovatelé jako Bruce Sterling, William Gibson či Philip K. Dick. Na stranu druhou ale Ghost in the Shell zásadním způsobem ovlivnilo další, podobně laděná díla, jako Matrix, A.I. Umělá inteligence, Dredd, Avatar či Ex Machina. Ošii se scenáristou Kazunori Itóem s detailní bravurou vykreslili realistický svět až znepokojivě blízké budoucnosti, v níž se odvíjí hypnoticky pojatý příběh o samé podstatě lidskosti, při němž si nelze nevzpomenout na dědictví uměleckých sci-fi jako Solaris či 2001: Vesmírná odysea. Na svébytném výrazu existenciálního filmu se zásadním způsobem podepsal rovněž hudební skladatel Kendži Kawai, jehož skladby, v čele s "Making of a Cyborg", jsou neopakovatelnou ukázkou směšování tradice a moderny. To platí i pro výtvarné ztvárnění Ghost in the Shell, dobově pokrokové, snoubící kreslenou animaci s digitálními efekty. O kultovním postavení snímku svědčí fakt, že roku 2017 vznikl v mezinárodní koprodukci hraný remake stejného jména, stejně jako existence bobtnající franšízy, která zahrnuje filmy, televizní minisérie, komiksy či počítačové hry. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (426)
Vizuální masterpiece, který mi svojí náladou místama připomínal BLADE RUNNERa. Má ten samý lehce depresivní feeling, metropole budoucnosti je stejně vizuálně působivá. Animace je opravdu jedinečná, velmi vynalézavá a první půle mi svojí atmosférou a spíše lehkým plynutím děje připadala jako filmová báseň s velkým důrazem na detail. Hudba Kenji Kawaie je jemná, meditativní a do nálady snímku nádherně zapadá. První půli filmu jsem si labužnicky vychutnával, v té druhé jsem se ztrácel v přemíře dialogů, ve kterých cyborgové řešili obligátní problémy na téma "může mít stroj duši" a "co to vlastně duše je?" a a děj působil lehce zamotaně. Druhá půle filmu vysoce nastavenou laťku neudržela a konec je neuspokojivý. Náhle naskočily závěrečné titulky a ve mně zůstaly smíšené pocity. Takže jenom za čtyři*, možná, že po druhém shlédnutí změním názor. ()
Čtyři hvězdičky, ale těsně. Od skvostu Mamoru Oshiho jsem si sliboval mnohem, mnohem víc. Dočkal jsem se pro mne dost nepříjemného a nepříjemného vizuálního zobrazení a příběhu, který mne moc nezaujal (ale trochu ano). Na druhé straně tohle všechno vyvažuje hudba Kenjiho Kawaie, kterého jsem objevil teprve nedávno. ()
Film, který mate, navádí do slepých uliček a najednou v onom okamžiku pochopení divákovi nezbyde než překvapeně zírat a krotit nadšení. V důsledku je tak z Ghost in the Shell neuchopitelné, ale zároveň neskutečně poutavé anime, které by s trochu lepší prací s postavami mohlo ztratit dojem chladnější podívané a díky tomu jít klidně nejvýš. ()
Jedno z nejlepších anime vůbec. Jedno z nejlepších scifi vůbec. Nejspíš není potřeba toho napsat o moc víc. Přitom žádná jednotlivost není úplně bez chybičky, hudba je sice geniální (a to neskutečně), ale jen v pár opakovaných melodiích, kresba je skvostná, přitom hlavní hrdinka na docela podivnou tvář (ale zas alespoň nevypadá jako patnáctiletá mutantnka s hrudníkem nezměrné velikosti, což je zcela jasně megalomanskké plus) a ani ten děj není tak geniální, jak se mnozí tváří, ale... Jako celek je to naprosto skvostné, zářivé (díky špinavosti kresby naštěstí ne doslova, aneb Blade Runnerovský vizuál navždy), dokonalé et cetera, et cetera, howgh. ()
„The net is vast and infinite.” Jaké to je, když nevíte kým doopravdy jste? Když pochybujete o své lidskosti každou sekundu svého života? A existuje vůbec ještě hranice mezi člověkem a strojem? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Ghost in the Shell, audiovizuální nářez s geniálním příběhem, je naprosto jiný, jak většina kinematografické tvorby 20. století. A je to právě ta odlišnost, ať už se jedná o úchvatný scénář, nářezovou hudbu či dech beroucí animaci, která z něj dělá nadčasové dílo a nejlepší cyberpunkové anime historie. ()
Galerie (79)
Photo © Bandai Visual Company
Zajímavosti (11)
- Dlouho dobu se spekulovalo, v jakém městě se příběh odehrává, protože ve filmu se o tom nemluví. Spekulovalo se, že jde o Tokio, ale režisér řekl, že město je vytvořené podle Hong Kongu. Navíc pivo San Miguel, které pijí některé postavy, je velmi oblíbené právě v Hong Kongu. (Harroc)
- Pro zvýšení realističnosti odjel štáb mimo Japonsko, aby mohl testovat různé zbraně a způsob, jakým ničí různé předměty. Vidět je to obzvláště v závěrečném souboji, kdy střelba do kamene nevydává žádné jiskry, které jsou do mnohých jiných filmů dodávány pro dramatický efekt. (Harroc)
- Kód běžící na začátku filmu na pozadí reprezentuje zakódovaná jména filmového štábu. (gauron666)
Reklama