X-Men: Apokalypsa

V mojí hlavě jsem si vybudoval scénář, ve kterém byla Budoucí minulost nesoudržný mišmaš proto, aby mohl Singer vynulovat všechny ty dějové linie a zdvojené postavy a nabídnout v Apokalypse pořádnou podívanou. A trailery se mně líbily. Bohužel jsem se šeredně pletl a tvůrci jen opakují ty samé chyby a tu samou nijakost, nedefinovanost, nedostatečné interakce postav, tezovitost. Nevyrovnané efekty a hrdinů tolik, že by to přišlo přeplácané i lidem v DC. Pro mě nepochopitelné selhání vzhledem k tomu, že Singer by měl být velmi dobrý režisér. Proč ale najednou točí, jako by netušil, jak zařídit, aby jedna scéna navazoval na druhou? Nerozumím tomu. Jeho Supermana budu vždycky obhajovat, ale u Apokalypse se při dnešní komiksové konkurenci není o čem bavit. 2 a 1/2 (18.05.2016)

Poslední díl, který byl o alternativních minulostech, realitách, budoucnostech a budoucí minulosti vč. minulé budoucnosti, mě natolik rozčílil, že jsem na další díl s názvem Apokalypsa neměl ani chuť se podívat. Odrazovala mě skutečnost, že celé to universum kolem X-Menů je strašně nesouměrné a nemá žádnou logiku. K tomu dvou a půl hodinová stopáž taky není nic k popukání. Kór, když si pod pojmem X-Men aktuálně vybavím nadávky směřující spíš do psích prdelí. No, nicméně jsem Apokalypsu zkusil a musím se přiznat, že jsem byl hrozně mile překvapený. Režisér si sice nedělá s logičností příběhu hlavu a sype jeden nesmysl z rukávu vedle druhého. Poměrně jednoduchému námětu to ale vůbec nevadí a tak je alespoň čas na to, aby se rozvíjely jednotlivé postavy, což je fajn. Málo jich totiž vůbec není. Za vrchol pak považuji scénu, kde Quicksilver zachrání celou akademii ve zpomaleném čase. Ta vysloveně neměla chybu a u ní jsem si opravdu uvědomil, že tenhle díl vlastně není vůbec zlý. Do té doby jsem byl jinak dost nejistý, protože příběhem tenhle film rozhodně nezaujme. A tom celém to vlastně je. Nakonec jsem si uvědomil, že mi vůbec nejde o příběh, jako spíš o jednotlivé postavy, což mě hrozně překvapilo a zároveň potěšilo. Konečně něco z komiksového světa, na čem mi záleží. Tak snad, doufejme, že do příště zase nezklamou. Po filmu X-Men: První třída jsem totiž měl dost podobné pocity… (07.04.2017)

S chutí natočený loveletter komiksovým fanouškům od režiséra, kterému 15 let nadávali za to, že z X-Menů odstranil jejich komiksovost a rodinnou pospolitost, která ustoupila Wolverinově exhibici. V X-Men: Apocalypse se konečně vrací 70s a 90s kostýmy, vyloženě se citují celé pasáže z předlohy (geniální pocta Weapon X od Windsor-Smithe od designu po celý koncept scény) a na scénu nastupuje odhodlaný diktátorský záporák, který se na rozdíl od slabošského Xaviera nebojí razantních řešení a v podstatě ho skrze ďábelské svádění motivované touhou po absolutní moci a kontrole (motivacemi, které s ním sdílí jeho zfanatizovaní nohsledi) donutí přejít do ježíšovského módu a konečně převzít zodpovědnost, kterou na sebe brát nechce, a proto záměrně přehlíží potenciální hrozby. Film si nevybírá snadnou cestu, když na začátku pracuje se čtyřmi separovanými liniemi, které je nutné postupně splést. Překvapivě to ale šlape jako origin sebevědomí a smysl hledajících mlaďochů (Scott x Jean, Scott x Alex, Nightcrawler), u nichž retrospektivně funguje naše znalost postav z původní trilogie. A zároveň jako emocionální zakončení "First Class", když se variují a vyvíjejí motivy a vztahy rozprostřené První třídou a Budoucí minulostí (Mystique x Charles x Beast, Magneto x Charles, Moira x Charles). Ano, málo toho na jeden film není, ale právě díky předchozí trilogii, potažmo posledním dvěma filmům to jako celek dokáže fungovat, neboť se předpokládá, že divák nejde na šestý díl frančízy takzvaně "na blind". Je paradoxní, že předchozí dva díly X-Men vlastně nejsou vůbec "X-Men". První třída představuje jen testovací, nezkušený tým. Budoucí minulost nachází X-Meny rozprášené a nefunkční. Až závěr Apocalypse přináší ve finální scéně (první trénink v Danger Room... samozřejmě se Sentinely) příslib, týmu, který z velké části známe z úplně prvních Singerových X-Menů. Singer tak uzavírá nejen druhou trilogii, ale vesměs i celou sérii tak, že se lze vydat doslova kamkoli. Ideálně směrem potenciálních spin-offů. (19.05.2016)

Apocalypsa je najdlhšia časť série, Taktiež ponúka strašne veľa charakterov, no výhoda oproti minulému dielu spočíva, že nepreskakujú z rôznych časových línií, takže si lepšie strážite ich pozíciu v deji či vývoji. Veľa stopáže tiež umožňuje Mystique zmiznúť aj na polhodinu z deja, čo je škoda, lebo Lawrencina riťka je najväčším lákadlom. Výhodou postáv je, že ich zväčša poznáme a česť i slušnému priestoru nováčikom - a každá ďalšia scéna prehlbuje ich vzťah k nám. McAvoy-Fassbender majú fantastické party, žmýkajú emócie naplno v uveriteľnej kreácii. Je tu aj vynikajúca pasáž Quicksilvera s fantastickým hudobným sprievodom, ktorého si užijete naplno. Scenár je dobre napísaný, hoci môže vyznieť ako taký návrat ku klasike - dobrí vs. zlí. Na oboch stranách však čakajú pútavé charaktery, ktoré chcete objavovať. Dialógy sú výborne napísané i zahrané. (11.06.2019)

Zvábeni vidinou miliardové tržby aplikovali Foxové marvelovský koncept a výsledkem je režisérova genocida vlastních dětí, která spočívá v tom, že detailně vyprofilované hrdiny omladil zaměnitelnými tvářemi a bez rozmyslu je nechává poletovat mezi digitálními kulisami, přičemž zapomíná na svoji hlavní devízu – silné charaktery – takže o nějakých vazbách, motivacích a nedejbůh pnutích nemůže být ani řeč a divák dostává producentský film, který sto padesát minut dokonale trefuje diváckou cílovku (není to nuda ani vteřinu), ale zaprodává přitom vlastní duši (zásadní momenty se alternují z minula) a zlomená srdce fanoušků toho, co pracně šestnáct let redefinovalo komiksový žánr, nechává umírat v agonii. (18.05.2016)