Gomora

Jako první mě napadlo, že členové Camorry nemají vkus. Teplákovku pokládají za společenské oblečení, v domě je pozlacené všechno od rámu televize po záchodovou štětku a kdo nemá v uchu diamantovou náušnici, jako by nebyl. Pak se děj rozběhl a já jsem podobné úvahy pustil z hlavy. Neapolská mafie je parta opravdu drsných chlapů, kteří žijí podle svého vlastního kodexu. Ten stojí na třech pilířích - loajalita ke klanu, láska k rodině, víra v Boha. V tomto pořadí. Vše ostatní je slabost. Zapomeňte na Kmotra a jeho téměř romantické líčení mafiánských praktik. Gomorra ukazuje podsvětí v celé jeho syrovosti, odpornosti a nekompromisnosti. Pro spoustu lidí to může být problém, protože se není s kým ztotožnit. Všechny postavy jsou záporné, nemorální, špatné a jejich neúspěch je zisk pro společnost. Vtip je v tom, že sledujete "svoje" zlé bojující proti zlým, jejichž příběh neznáte. Postavy si tuto ironii pochopitelně neuvědomují, při pohledu zvenčí je ovšem nepřehlédnutelná. Gomorra je těžko stravitelná, jak pro svou morální relativitu, tak pro svůj občas až dokumentární styl. Nedává odpovědi, neidealizuje ani neodsuzuje. Nezúčastněně popisuje tu část společnosti, kterou by většina lidí pro svoje vlastní dobro nejraději sprovodila ze světa. Díky vynikající atmosféře, skvělým hereckým výkonům a zdrcujícímu ději je ovšem vysoce návyková. (11.10.2016)

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)

Ač nejsem žádná velká fanynka mafiánských posezeníček, tenhle seriál je naprosto skvěle postavený - a to hovořím o všech čtyřech sériích. Rozjezd je vždy pomalý, tempo zdánlivě hlemýždí, ale posléze natolik drásavé, že vás předkládané osudy a jejich dilemata, rozhodně nenechají chladnými. Násilí je tam sice jaksi z definice na denním pořádku, ale není samoúčelné, vždy je v rámci příběhu a logiky. Celou dobu sice sledujete zločince, ale dostanou se vám pod kůži. (08.11.2019)

Nekompromisní pohled na nekompromisní svět neapolské mafie. Drsná, krutá a především velice autentická krimi sága, v níž neexistují postavy, které byste mohli mít rádi. Podle očekávání jsou tu pouze charaktery, které jsou různou měrou odporné a děsivé, přičemž divácký vztah si k nim budujeme na základě toho, jak moc (popřípadě málo) dokážeme jejich více či méně zrůdné a odsouzeníhodné skutky ne/chápat vzhledem k nastalé situaci a hypotetickým "polehčujícím" okolnostem... Italská pecka, která se může ve všech směrech směle rovnat i s tou největší současnou seriálovou elitou. S01: 90 %; S02: 90 %; S03: 80 %; S04: 70 %; S05: 75 % (27.07.2018)

Mladý grázl se starým grázlem tankujou benzín do kanystru. Mladý grázl se starým grázlem podpálí jinému mladému grázlovi byt. Mladý grázl se starým grázlem příjdou domů, políbí na dobrou noc své děti a manželky, abychom viděli, že i grázlové mají rodiny. Jiní grázlové prodávají drogy. Další grázlové si pujčujou prachy od jiných grázlů. Mladý grázl se starým grázlem a skupinou dalších grázlů vezmou zbraně a přepadnou skladiště jiných grázlů. Semele se přestřelka ve které chcípá starý grázl. Mladý grázl ho oplakává a já si dělám naděje, že to nebylo míněno jako dojemná scéna. Pak už tak nějak nekoukám... Poslední dobou je masturbopudné točit seriály, kde tvoří hlavní role záporné postavy. Když na to lidi koukají, proč ne. Já ale postrádám smysl koukat na příběh, který postrádá kladnou postavu a ve kterém je policie pouze kulisa, která jim kazí kšefty. Na to jsem asi příliš normální. (13.02.2016)