Gomora

Talianska odpoveď na akúsi hibernáciu žánru naberá rozmer dráždivého sociálneho komentára, nakoľko s pokojom Angličana a s určitou dávkou zveličenia až cynickým odstupom nepredpojatého pozorovateľa ilustruje život organizovaného zločinu pod sopkou Vezuv, kde si kriminálne živly hľadajú šťastie v skratkách násilia a nelegálnej činnosti. Špinavou a surovou autenticitou kovaný seriál nevkladá dej do politických súvislostí ani nenaštrbuje verejnú dôveru v inštitút polície, reflektujúci pohľad vrhá na celé panoptikum fiktívnych postáv vo väzbe na realistické prostredie (viď sídlisko Scampia – najväčší trh drog v Európe), kde tieto (predovšetkým) morálne skorodované charaktery kríži naprieč prehľadnou sieťou intríg a mocenských záujmov. Skupina tvorcov okolo režiséra Stefana Sollimu príliš neplytvá kyslíkom na slová a namiesto verbálneho stavia v rámci narácie do popredia zdelenie obrazové. Filozofiou za tým je snaha klásť akcent na vyznenie, ktoré prostredníctvom inscenovania scén neustále pripomienkuje dokumentárny charakter nastolený už Garroneho filmovým prepisom s rovnomenným názvom. Názvom, ktorý sa stáva synonymom dementovania romantizujúcej podoby mafie. (21.06.2016)

Ta nejreálnější realita? Pravděpodobně ano! Tvůrci očividně dobře vědí, s čím a s kým mají tu čest, od první chvíle jsem prakticky zapomněl, že tohle vše je jen seriál, on totiž není, tohle je Camorra! Gomora je atmosferické dílo, jako tématicky velmi podobná Suburra, je tomu tak svým způsobem díky všemu podstatnému... Příběh je výborně napsán, není plný akce, naopak se tu například intrikuje, obchoduje a samozřejmě více zaměřuje na rodiny hlavních postav. Nejen hlavní postavy jsou trefně obsazeny, neznámé tváře s ideálním vzhledem dělají pro uvěřitelnost příběhu mnoho, navíc prakticky každý z herců podává bezchybný výkon. Prostředí (nejen) domovské Neapole opět pro tento druh seriálu dokonalé a díky výborné kameře i dokonale využité. Kamera působí často až dokumentárně, což zase atmosféře značně pomáhá. Fantastické jsou potom i noční scény, nebo ty akční, vše občas podporuje vhodně použitý filtr, či světlo. Gomora nemá kladné hrdiny, dnešní idealizování, či "vhodné přídavky do filmu", v ní najít nelze. Gomora je mafie v té nejreálnější podobě, také proto je nutné občas změnit oblíbence, životy některých hold nemají dlouhého trvání a když už ano, může se stát, že oblíbená postava udělá něco, co je už opravdu hodně za hranicí... zase realita. Co dodat? Vidět Neapol a zemřít! Více u jednotlivých sérií. 85% (13.08.2018)

Za mě opravdu nejsilnější seriál o italské mafii všech dob...Chobotnice s Catanim byla hodně dobrá, ale Camorra Neapole je prostě lepší...Ta atmosféra je prostě šílená, postavy jsou dokonalé a děj...no prostě asi, ze života...A Ciro a Genny jsou jako dvojice nejdřív spojenců, pak nepřátel a posléze zase respekt mezi sebou, no prostě neuvěřitelně silný seroš...Lepší jsem dlouho neviděla...Za mě 90% (08.05.2020)

„Chátra, socky, feťáci... mafii se vyplácí.“ Děkuji italským kronikářům Saviano a Fasoli i celé filmařské mafii za dokumentární, časosběrné i mrtvolsběrné dílo Gomora a za vyvedení z omylu, ve kterém jsem dosud žil. Že v novém miléniu je mafie v Itálii už mrtvá, resp. transformovaná do ekonomicko korupčních syndikátů, kde místo kulek lítají miliony na úplatcích u státních zakázek, a že samopalům, coby komunikačnímu prostředku, už odzvonilo. Velký omyl. Ostatně, z tak kvalitního zločineckého podhoubí, jakým je například neapolská čtvrť Scampia (vhodný kandidát pro družbu s mosteckým Chánovem), rostou mladí gangsteři jak houby po dešti kulek. Velmi realistický seriál, bez jakékoli mafiánské „romantiky“, tedy žádný epický Kmotr či sympaticky vychechtaní Mafiáni. Zlým, surovým a hloupým (!) primitivům z Gomory není důvod fandit. Je to drsná sociální sonda do špinavé reality feťáckých „plácků“ mezi činžáky. Tragédie a všudypřítomný strach v ulicích Neapole, hlavního města Camorry (neplést s kalábrijskou mafií 'Ndrangheta, nasáčkované spíš do Milána, viz Lo spietato), kde při válkách klanů krev teče proudem. Jen křivokrký Ciro mi seriál kazil. Bych chtěl vidět v barvách, v realitě, jak nějaký SPOILER vocas ze sirotčince jednomu bosovi skoro ugriluje mámu, druhému bosovi mámu rovnou zabije... a oba pak ukecá, že jako „co jsme si, to jsme si, do smrti dobrý.“ Naprosto nevěrohodné. Ciro je divně napsaná postava, až příliš překombinovaně intrikující. Omnibusovo turistické MAFIÁNSKÉ OKÉNKO: [][] Která místa činu jsem navštívil? Ꙭ Ruiny Pompejí v Neapoli. Ne, selfíčko s donem Savastanem nemám. Ꙭ Sicilské Palermo. R.I.P prefekt, generál Chiesa. Ꙭ Sicilské městečko Corleone. Poseděl jsem v uličce, na schodech domku s cedulkou: „Zde se narodil Don Vito Andolini Corleone,“ čili fiktivní filmová postava z Kmotra :-). [][] První série stoprocentní, přežilo ji méně než 10% postav. Nevadí, stejně to byli samí zmrdi. Od druhé série už je reálnost děje slabší, začínají přibývat typické seriálové nešvary. (06.09.2023)

Když si Gomoru srovnám třeba s Impériem v Atlantic City (ja vím že to jsou uplně jiné doby ve kterých se odehrává), tak Gomora je prostě strašně zábavný mafiánský pokoukníčko se spoustou akce, střelby, napětí, překvapivých zvratů. Vlastně je tady přesně všechno to co mi v ukecaném Atlanticu chybělo. Don Pietro vypada jako Miroslav Kalousek, takže tim pádem absolutně žádnej soucit. Za to Ciro ten zase vypadá jako Gigolo. Těžko někomu fandit když každej je mafiánská krysa. Nic špatného se ale nedá říct o charakterovém rozpracování postav, tam je to uno perfekto!! To že Neapol je ošklivý město vypadající jako jedno velký ghetto neni žádnym překvapením. Gomora mě hodne začala bavit až poté co se Genaro vrátí z Hondurasu. A ze zmrdečka se stane zmrd, tam se to teprve začne pořádně rozjíždět, a devátá epizoda to neskutečně odpálí. Jestli budou další série, tak já u toho rozhodně nebudu chybět. P.S. - Víc bych do seriálu zapojil policii, přeci jen mám pocit že je tam až příliš vražd na to aby se tím masivně nezabývala policie. (17.09.2016)