Gomora

Gomora dává úplně nový rozměr proslulému výroku Vidět Neapol a umřít. Nekonečná, odpadky a chudobou zamořená panelová sídliště, komunity, které se chovají podle zastaralých a morálně nepřijatelných norem, selhávající instituce, strach, korupce a beznaděj - to všechno je součást světa, které ovládá Gomora. Americké seriály mají tendenci organizovaný zločin často líčit romantizujícím způsobem, jeho zločiny relativizují a dávají jim punc zábavy, uhlazují je a banalizují. Autoři Gomory na to jdou jinak a organizovaný zločin demýtizují. V čele klanu stojí zbohatlická rodina bez vzdělání a dobrého vkusu (jediný záběr na kýčovitý portrét rodiny visící na zdi hovoří za vše) s velmi svérázným pojetím univerzální a osobní morálky. Šéf gangu považuje své podřízené za spotřební materiál, bez zaváhání řadu z nich obětuje pro posílení osobní prestiže. Scénárista sice sleduje osudy členů gangu, ale spíš než o zachycení osobních dramat mu jde o popsání fungování mafie jako celku, jako patologické organizace, která na společnosti parazituje a rozkládá ji. Divák se nejspíš se členy Gomory neztotožní, bude je pozorovat jako rybičky v akváriu. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2016)

Na první sérii se snad nedá najít výraznější zápor. Možná pomalejší začátek, ale aspoň se divák stihne rozkoukat a pak už jen hltá další a další minuty a netrpělivě čeká, co se bude dít dál. Herecké obsazení je absolutně bez chyby, o to víc mě překvapilo, že většina herců toho za sebou příliš nemá. Jeden příklad za všechny - Gennaro. Jeho proměna z mazánka do totálně bezcitnýho hajzla byla na jedničku s hvězdičkou. Žádný postavě se nedá fandit, všichni jsou zákeřný šmejdi, kterým se nedá věřit ani jméno a jde jim jen o sebe a o prachy - a to byl přesně záměr tvůrců, naservírovanej tak syrově, jak to jen jde. Molto bene :-) (13.12.2015)

Talianska odpoveď na akúsi hibernáciu žánru naberá rozmer dráždivého sociálneho komentára, nakoľko s pokojom Angličana a s určitou dávkou zveličenia až cynickým odstupom nepredpojatého pozorovateľa ilustruje život organizovaného zločinu pod sopkou Vezuv, kde si kriminálne živly hľadajú šťastie v skratkách násilia a nelegálnej činnosti. Špinavou a surovou autenticitou kovaný seriál nevkladá dej do politických súvislostí ani nenaštrbuje verejnú dôveru v inštitút polície, reflektujúci pohľad vrhá na celé panoptikum fiktívnych postáv vo väzbe na realistické prostredie (viď sídlisko Scampia – najväčší trh drog v Európe), kde tieto (predovšetkým) morálne skorodované charaktery kríži naprieč prehľadnou sieťou intríg a mocenských záujmov. Skupina tvorcov okolo režiséra Stefana Sollimu príliš neplytvá kyslíkom na slová a namiesto verbálneho stavia v rámci narácie do popredia zdelenie obrazové. Filozofiou za tým je snaha klásť akcent na vyznenie, ktoré prostredníctvom inscenovania scén neustále pripomienkuje dokumentárny charakter nastolený už Garroneho filmovým prepisom s rovnomenným názvom. Názvom, ktorý sa stáva synonymom dementovania romantizujúcej podoby mafie. (21.06.2016)

Tak po dlouhé době na téma Mafie zase vznikl skvělý počin. Trochu mi to připomíná mafiánskou verzi Hry o trůny. Ano, prakticky všichni zde zemřou. Ano, nikdy nezvítězí ten, koho tipujete, ten spíš zemře, protože zemřou fakt všichni. Neskutečná atmosféra. Moc se toho nenapovídá. Když už se mluví, tak jdou tvrdé informace na stůl. Hodně noir napínavá přehlídka Neapole. (02.02.2020)

Tak kruté, ako len mafia môže byť. Vraždy bez okolkov, ako ich môžete vidieť v kriminálkach, proste chladnokrvné, bez zbytočných kecov, pokiaľ je to možné. Škoda popisu k seriálu, ktorý vlastne vyrieši prvé dve časti vopred. Tá tretia vás poriadne naštartuje, je trošku chybou, že línia väzenského prostredia sa nestala jednou z hlavných. Sledujeme premenu postáv, z jediného ako tak "sympaťáka" Cira sa vykľuje odporný človek, ktorý nemá zľutovanie ani s dievčatami. Naopak, z tlustoprda Gennyho sa stane fakt niekto, čo by na začiatku len málokto tipoval. Niekedy seriál pôsobí neprehľadne v tom zmysle, že sa tam prelína viac príbehov, rodín, zakomponujú do toho Rusov, cigánov, politiku i deti. Cieľom bolo snáď poukázať na všemocnosť podsvetia. Keď to pomaly a isto padá do priemeru, posledné časti a zvlášť tá posledná to zachraňuje. Veľkým pozitívom je tiež hudba, ktorá sa neobjavuje často, za to ale v pravých situáciách. (03.04.2016)