Gomora

Absolutně dokonalá exkurze do života v překrásné Neapoli, jakož i na jiných zajímavých místech, na které je snad vůbec nejlepší, že tady není téměř žádná větší postava, s níž by člověk mohl nějak významně soucítit, ale je to přehlídka mafiánů a gangsterů asi všech druhů a kategorií, které si jen lze představit. Příběh, jehož jsou součástí, je potom naprosto nekompromisní a ukazuje bezvýchodnost a bezmoc všech, kdo by možná chtěli uniknout z roztočeného soukolí. Jeho zpracování hraje s minimem emocí, přestože naopak nešetří špínou, syrovostí ani smrtí, a nechává dívat na vše bez subjektivního podbarvení. To, jak živě to nakonec celé působí, mě tedy upřímně až děsí, protože tohle se stále ještě ve světě, jenž se nazývá civilizovaným, děje. S1 - 100 %, S2 - 95 %, S3 - 90 %, S4 - 85 %, S5 - 85 % (01.04.2018)

Když si Gomoru srovnám třeba s Impériem v Atlantic City (ja vím že to jsou uplně jiné doby ve kterých se odehrává), tak Gomora je prostě strašně zábavný mafiánský pokoukníčko se spoustou akce, střelby, napětí, překvapivých zvratů. Vlastně je tady přesně všechno to co mi v ukecaném Atlanticu chybělo. Don Pietro vypada jako Miroslav Kalousek, takže tim pádem absolutně žádnej soucit. Za to Ciro ten zase vypadá jako Gigolo. Těžko někomu fandit když každej je mafiánská krysa. Nic špatného se ale nedá říct o charakterovém rozpracování postav, tam je to uno perfekto!! To že Neapol je ošklivý město vypadající jako jedno velký ghetto neni žádnym překvapením. Gomora mě hodne začala bavit až poté co se Genaro vrátí z Hondurasu. A ze zmrdečka se stane zmrd, tam se to teprve začne pořádně rozjíždět, a devátá epizoda to neskutečně odpálí. Jestli budou další série, tak já u toho rozhodně nebudu chybět. P.S. - Víc bych do seriálu zapojil policii, přeci jen mám pocit že je tam až příliš vražd na to aby se tím masivně nezabývala policie. (17.09.2016)

Syrově natočený seriál z prostředí neapolské mafie, ale bohužel bez kladného hrdiny, který by mi přirostl k srdci. Doporučuji přečíst výbornou knihu od Roberta Saviana Gomorra. Za chvíli to bude všude, článek mě hodně připomíná italskou mafii, ale ti mají aspoň jakousi pokřivenou čest, s přistěhovalci to bude daleko horší: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Starosta-berlinske-pristehovalecke-ctvrti-jeste-jednou-Pristehovalci-tvrde-vladnou-a-tyranizuji-nemecke-deti-dospele-i-duchodce-Uci-sve-potomky-aby-proti-nam-bojovali-398650 (31.01.2016)

Před pár lety jsem viděl film Suburra od režiséra jménem Stefano Sollima. Byl jsem z něj nadšený a jméno režiséra jsem si zapamatoval a přidal si jeho seriál Gomora do chci vidět. První série byla fantastická. Opět se podařilo vytvořit především výtečnou atmosféru, která je sice značně depresivní, ale také dle mého velmi autentická. Režisér ze skvělých prvků (hudba, obsazení, herecké výkony, správný mariánský příběh) dokázal stvořit perfektně fungující celek, který dokáže postupně diváka vtáhnout a místy doslova přikovat k obrazovce. Uvažoval jsem i o maximálním hodnocení a s chutí si pustil i druhou sérii. Ta se z počátku rozjíždí pomaleji a místy mi přišlo, že ji tvůrci uměle natahovali, což se pro mě jevilo jako vůbec první výtka. Postupně se ovšem všechno rozjelo, aby i druhá série nabídla perfektní gradaci. Možná to vyzní jako protimluv, ale přesto, že se mi první dvě série nakonec velmi líbily, vyvolaly ve mně vlnu emocí, přinesly spoustu nezapomenutelných postav a vtáhly mě svou výtečnou atmosférou, tak se do dalších sérií už nepustím. Za prvé, projekt opustil režisér Stefano Sollima a hlavně se obávám snahy o zbytečné natahování úspěšného projektu a o klasickou šablonu „bylo to úspěšné, tak to budeme opakovat tak dlouho, dokud to bude vydělávat“. Toho se dočkat nechci. Také většina postav už tam vlastně pokračovat nemůže. Proto sledování ukončím skvělým hodnocením těsně pod maximem a s dobrým pocitem, že jsem viděl perfektní seriál, který se druhou sérií svým způsobem velmi dobře uzavřel. (23.02.2024)

Seriál pripomína divoký živel, ktorý zmetie všetko, čo sa mu postaví do cesty. Budí dojem autentickosti hlavne v zobrazovaní scén bez štylizovaného násilia, len s reálnou surovosťou. So všetkým, čo k tomu patrí, gýčom, špinavými uličkami aj organizáciou. Mafia na každom kroku, ku ktorej vzhliadajú deti už od mala. Postavy sa nesnažia získať divákove sympatie, sú zobrazené len z hľadiska rozprávania deja - plynulosti, znázornenie ich povahových čŕt, rozhodnutí a interakcie s inými postavami. Neviete, kto to schytá, ale viete, že niekto si to isto odnesie, či lepšie povedané, odnesú ho vo vreci na odpadky. Epizódy nepoľavujú v intenzite dusnej atmosféry, čo sa dá krájať, ani v zbesilých, zbrklých akciách. Natočené profesionálmi z toho robí lahôdku, ktorá Vás nakopne na celý deň. (06.12.2017)