Režie:
David OndříčekKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Beata HlavenkováHrají:
Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Jaroslav Plesl, Jiří Rendl, Filip Březina, Štěpán Kozub (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Film vypráví o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. A také o jedinečném vztahu dvou lidí – Emila a Dany Zátopkových – kteří navzdory všem překážkám spolu strávili celý život. (Falcon)
(více)Videa (3)
Recenze (548)
Emil Zátopek si zasloužil přesně takový dobový film. Krásně odvyprávěno, i když tu retrospektivu ve filmech úplně nemusím. Ze začátku jsem v ději chvíli plaval, ale postupem času jsem se do něj dokázal dostat a tudíž si ho mohl i krásně užít. Navíc ta linka z "přítomnosti" s Ronem Clarkem je fantastická. Tam to jde až za hranice samotného sportovního příběhu a dostává se to do příběhu o jednom velkém přátelství. Co tu ale zaslouží absolutní obdiv, tak to je výkon Václava Neužila. Tam teda uctivá poklona. On nejen, že jako Emil Zátopek vypadá, on jím vysloveně je. To je prostě fantazie a jsem rád, že podobné filmy s osudovými postavami naší historie vznikají. ()
Životopisný film na svetovej úrovni. To ale zároveň znamená, že aj s niektorými klasickými klišé životopisných snímok. Niektoré veci nedávajú príliš zmysel, dej sa sústreďuje iba na dve zlaté z celkových štyroch, uspokojivo nie je doriešený napríklad vzťah s jedným akože kamarátom a ani tá Zátopkova rebélia voči systému nie je vo filme príliš presvedčivá. Najskôr podpis, neskôr hrdinský prednes o roky neskôr, skrátka v niektorých smeroch sa dalo na scenári ešte popracovať. Stále však ide o pripomienky k tomu, prečo nedávam plný počet. Športová, resp. olympijská tematika je pre mňa extrémne príťažlivá, takže Zátopek bude tak či tak pre mňa jeden z filmov roku. ()
Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. ()
Mezi zásadní klady filmu bych zařadila zbourání rovnou dvou klišé zároveň. Sportovní film, který není pouze o tom, kterak břídil tvrdým tréninkem ke zlatu přišel, to je pomalu zázrak sám o sobě. Životopisný film, který se více soustředí na dobové konotace, jež utvářely signifikantní milníky v životě dané osobnosti, než na samotnou postavu, to už je skutečně mimořádné. Poměrně zásadní výtku bych však měla k realizaci sportovních scén. Chtěla jsem být napjatá, jak maratón dopadne, chtěla jsem Zátopkovi fandit, ale Ondříček mi to svým až nehorázně chladným odstupem neumožnil. Je smutné, když jsou dokumentární filmy mnohem emocionálnější, než hraný snímek. ()
Na filmový příběh jedné z našich největších sportovních hvězd se těším od chvíle, co jsem se o něm dozvěděl. Jméno režiséra je navíc prakticky zárukou kvality a po prvních ohlasech z Varů bylo jasné, že si ho v kině nenechám ujít. A nezklamal. Zátopek jako sportovní film ohromí a pohltí, při závodech jsem měl mnohdy chuť vyskočit a tleskat, jako bych tam byl. Zejména fantasticky natočená zlatá pětka v Helsinkách mi prakticky zprostředkovala emoce tehdejších fanoušků na stadioně a takových pocitů si na filmu obecně vážím prakticky nejvíc. Velkolepé, strhující a v rámci adorace našeho největšího atleta všech dob to nemohlo být lepší. Zátopek jako drama či chcete-li příběh člověka se všemi jeho klady i zápory, funguje rovněž prakticky bezchybně. Ani jednou film ale neklesá do marasmu nějakých současných vztahovek či hysterických historek o naší nedávné historii. Své místo tam ale pochopitelně ta tehdejší realita má, nicméně hrají-li politruky Mikluš či Kozub, nelze to brát smrtelně vážně. Doslova mě pak třeba rozesmál i osud uměleckých ozdob v podobě snových výjevů a dalších několika podobných scén, které pan režisér lidsky "znehodnotil" prostým kopancem do zadku se slovy "Běž". Všem postavám Ondříček doslova vdechl život a Neužil či Issová se na dvě hodiny v mých očích prostě stali Danou a Emilem Zátopkovými. Škoda, že se dnes už nedozvíme, co by na svůj filmový život řekli právě ti Zátopkovi. Já říkám pět hvězd. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (53)
- Film o Emilu Zátopkovi se měl točit i v roce 1967 (ve francouzské produkci). Měl jej ztvárnit zpěvák Charles Aznavour, který se kvůli tomu tenkrát v Praze speciálně setkal s Emilem Zátopkem. Z filmu nakonec sešlo. (MichalStxt)
- Herec Václav Neužil při přípravě na roli zhubl sedm kilo, podstatně upravil svůj jídelníček a třikrát týdně běhal. (raininface)
- Svatba Emila (Václav Neužil) s Danou (Martha Issová) se natáčela v Praze na Strossmayerovém náměstí, před kostelem Sv. Antonína. Ve skutečnosti však proběhla v Uherském Hradišti. (Duoscop)
Reklama