Město 44

Ne nadarmo se říká, že "není všechno zlato, co se třpytí". Poláci dokážou natočit filmy na nejvyšší úrovni, o tom jsme se za poslední dobu mohli přesvědčit už mnohokrát. Ovšem Město 44 mezi ně tak nějak nepatří, i když se tváří jako velkofilm. Připomíná mi to trochu Bondarčukův nový Stalingrad, ale s tím rozdílem, že tady je to spíš milostné drama na pozadí historické události. V tom bych až tak velký problém ještě neviděl. Na to, že film má přes dvě hodiny, jsem si nedokázal udělat žádný vztah k hlavním postavám. Film se proto převaloval z jedné scény do druhé, ale tak nějak nezáživně. Navíc některé scény jsou dost stupidní a ve celém kontextu vypadají jako pěst na oko. Zato technická stránka, která u válečných filmů hraje důležitou roli, nezklamala. Všechny ty výbuchy a celkový pohled na Varšavu je monumentální. Plus také za poměrně dokonalou repliku tanku Panther. Chápu, že je Město 44 natočeno tak, aby oslovilo potencionálně i mladší publikum, kde zřejmě i uspěje, ale u mě bohužel více převládá zklamání. A je to škoda, protože jsem se na film strašně těšil. (29.03.2015)

Víte jak se dá z celkem vychytané válečné podívané zralé na poctivé čtyři hvězdy udělat podivné whatafak za bídné tři? Zeptejte se pana režiséra Komasa. Místo střelby do masa nasadí matrixovské zpomalováky, které se do rozjebané, obležené Varšavy roku 44 hodí asi jako Miloš na Hrad. Tyhle kraviny si příště strčte třeba do...klipu tej Farnej Ewy. (31.03.2015)

Velký světový film. Ani za mák nic prostého a obyčejného. Velmi mě to po rozpačitých ohlasech překvapilo! Dramaturgie a výprava scén naprosto topová. Zrujnovaná města, špina, prach, zkáza a strach na každém metru. Prostě válka v nejsyrovější podobě a celé je to naprosto skvěle odpracované po všech směrech. Herecky smekám. Kamerové nálety a několik velkých scén mi opravdu zatlo tipec! Pravda, první slowmotion je naprosto nevkusný a dubstepová část vůbec nesedí celému konceptu, ale jsem ochoten to tolerovat (obdiv za tu odvahu to vůbec risknout takhle modernizovat), protože je to naprosto bezchybně vystavěné s absencí hluchých míst. Přítomnost holek v odboji v plné polní také zvedá status a jakousi reálnost. Samotný milostný trojúhelník se průběhem filmu vyvýjí a formuje zcela přirozeně bez jakéhokoliv náznaku přeemotivovanosti, nebo přehnanosti. Takže jsme všem všechno věřil a v závěru mě bylo několika postav fakt ku*evsky líto, protže jsem nečekal, že až tak krutě můžou dopadnout. Jsem naprosto spokojený a říkám, že mě tohle bavilo a kus víc jak včera viděný Americký sniper. 4,5* (06.05.2015)

Výpravný film silně hollywoodského střihu ukazující syrovou brutalitu varšavského povstání pro generaci ajfouňáckých teen Poláčků. Hollywoodu se to místy skutečně dosti podobalo - zejména svým patosem, ale především luxusními akčními sekvencemi, šťavnatým vizuálem (krvavý déšť ruluje), sic notně podpořený celou baterií CGIček, ale i přesto na evropské poměry silný nadprůměr. Akčí scénky navíc doplňují i vizuální onanie pana režiséra a scénaristy v jednom - v tom nejlepším se všecko zastaví a tuuuuuuuzzzeeeee dlouho se probíhá před kamerou a okolo sviští roj kulek. I samotný Neo by záviděl. Co tam dáme dále. Hmmm, hmmm, no teď by se hodilo třeba - změnit hudební podkres a místo šansónu tam pro mladý hodíme nějakou dubstepovou rubanici, to určitě všichni ocení. A počkejte, chybí mi tam ještě něco jako DOOM pohled z pohledu hlavního hrdiny. Teď je to pecka. A pak tam nasázíme nějakou děsně akční dojemnou scénu, rádoby milostný trojúhelník a máme tady velkopolskou produkcí alá Hollywood. A aby někdo neřekl, že příliš kopírujeme, zboříme všechna klišé, které současná americká produkce velí - zabijeme pár dětí, zemře novorozenec a tak. Mno, upřímně gore efekty jsou teda špička - z válečné tématiky rozhodně jedny z nejlepších. Až na ten vizuál, akční stránku a někdy rádoby sebeparodické špičkování (dubstep, DOOM), byla by to celkem pořádná sonda do temné polské historické události. Takhle jen opatrný nadprůměr, který sráží scénář a intimní rovina příběhu. 55% (07.09.2015)

Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. (22.08.2023)