Pirko

Zvláštny experiment, štúdia jednej nešťastnej existencie, od pekného decáku do nepeknej dospelosti. Neznalý pomerov môže získať dojem, že Praha je mesto slizkých predavačov hotdogov a taxikárov, čo za pekný úsmev vybavia v Prahe „pekný“ byt. Prvá polovica filmu je obyčajná, tá druhá rozhodne nie. Rozmýšľal som, kto si má vychutnať tie hororové scény a neprišiel som na to, skôr ich beriem ako výstrahu pre mladé dievčatá. O to viac som bol zmätený zo záverečného vyznenia happy-endu, a či to vlastne bol happy-end. Film rozhodne nenudí a napriek výhradám vďaka nejednoznačnosti a naliehavosti odkazu nemôžem ísť pod tri hviezdy. –––– A ty čo sa na mňa lepíš? Vypadni! (10.11.2017)

Naivita hlavní postavy byla až bolestná.To mě dostávalo. Děti z dětských domovů jsou na reálný život nepřipravené. Nemají se od čeho odrazit, nemají zázemí, nemají nic. Jen ty představy a sny, o které během jednoho okamžiku příjdou. Kdyby tam nebyly ty artové a snové pasáže, tak bych to bralo jako hraný dokument. Chvilkami to jako hraný dokument vypadá. Bylo to totiž naprosto civilní a přirozené. Podobný happy end jsem po tom všem marastu očekávala. Jen nemusel být až tak doslovný. Stačil by náznak a bylo by tím řečeno všechno. (26.02.2018)

Rómská blondýnka vyleze z děcáku někde v dolní polní a odjede za svou láskou Romanem do Prahy. A tam se setká se skutečnou realitou, squat, fet, chlast, spodina společnosti, odmítnutí vlastní rodinou, nedobrovolná prostituce a záchrana, procitnutí a zjištění, že normální blbě placená práce není nic pro mě když jsem mladá pěkná holka. Drsně působila samotná nedobrovolná prostituce i setkání s hodně špatně vypadajícím Romanem na konci filmu. Líbila se mi hierarchie děcáku. Akorát bych čekala, že holka vyrůstající v realitě děcáku se nebude chovat tak naivně. (07.11.2018)

Zdařilý debut, o jehož kvalitách jsem neměl nejmenší pochybnosti od chvíle, kdy jsem si na něj přečetl nerudnou recenzi od jedné vyčpělé matadorky české kulturní kritiky, pro niž se v posledních letech střelba mimo terč stala denním chlebem. "Pirko" je poměrně syrový, ale věrohodný snímek, jehož závěr nepovažuji jako mnozí jiní za happyend, ale za reálné zhodnocení východisek z životní situace, ve které se ocitají děvčata podobná filmové Martině. Mimochodem, Martin Finger za úděsnou scénu "Kyž OTEVŘENO, tak OTEVŘENO!!!!!" jednoznačně aspiruje na titul Sympaťák roku :-D. (02.08.2021)

I když si spoustu lidí myslí, že o děti z dětských domovů je dbáno tak,aby se v dospělosti dokázali zařadit do normálního života a po propuštění z chráněného prostředí se většina z nich o sebe uměla postarat, že je připravena na život venku a neocitá se na ulici, v pasti dluhů, neřešitelných situací, které vedou k asociálnímu jednání jako je například prostituce, opak je pravdou. Statistiky mluví jasně. Přečtěte si jakoukoli studii o bezdomovectví či profesionální, erudovaný rozbor sociologů o tom, s jakými životními vyhlídkami většina bezprizorních polodětí končí a jaké mají možnosti nebo spíše nemožnosti (pokud se náhodou miniaturní hrstky šťastlivců neujme nějaká neziskovka) a možná budete mít jasno. Pokud někdo z diváků jako reakci na shlédnutý film řekne, že je příběh přemrštěný a takhle přece lidé v 21.století nežijí, pravděpodobně je to hýčkaný jedinec, který neví nic o reálném, tvrdém životě k těm, kteří měli v životní loterii hodně velkou smůlu. Ano, někdo si myslí že by to zvládnul lépe a kdo chce, může si najít slušnou práci, bydlení a normálně žít. Pokud ovšem takové dítě není nadprůměrně schopný jedinec, s velkou pravděpodobností ve všech těchto oblastech i při snaze selže. A selhal by i ten mudrc, který žije v jiné dimenzi. - Film není obhajobou svobodně zvolené prostituce. Přesto film nepopírá, že někdy je tato profese ještě nejlepší cestou z pekla, jak se v mládí může atraktivní žena v bezvýchodné situaci bez zázemí zajistit a díky finanční podpoře se zařadit do obyčejného života, najít si byt, vdát se za slušňáka... Ale to pochopí jen ten, co pracuje se sociálně vyloučenými nebo někoho takového osobně zná. P.S. Víte kolik je lidí, kteří chodí do obyčejného zaměstnání, ale mají tak nízký plat, že nemají ani na bydlení (komerční nájem je u nás ve městě včetně ostatních poplatků za bydlení už skoro stejný jako nájem v Městském bytě, vyloženě sociální byty takřka nejsou ani pro zdravotně postižené občany s dětmi) a tak žije mezi bezdomovci někde v odstaveném vagónu na nádraží a svoje tajemství před obyčejnými lidmi úzkostlivě tají? Kolik z nich se myje a holí ráno v placených veřejných sprchách, aby v práci nikdo nepoznal, kde strávil noc? Kolik z nich neholduje alkoholu ani nebere návykové látky? A přesto to do zařazení do společnosti pořád ještě nestačí? - Dobře, že se alespoň podobné filmy točí, i když je nepohodlné jim uvěřit. Zvlášť neuvěřitelné se to zdá tomu, kdo má byt v osobním vlastnictví zdarma zděděný po babičce nebo mu rodiče umožnili vystudovat vysokou školu a podporují ho doposud. Já ve svém okolí neznám jediného normálního člověka, který by začal v osmnácti letech samostatně fungovat bez jakékoli podpory buď od rodiny nebo od životního partnera. Pracují, do toho studují, snaží se, ale citové a finanční zázemí a předávání životních zkušeností, aby byl mladý člověk schopný v tom dospělém světě fungovat, jsou přesto ještě v těchto letech nezbytnou potřebou. (09.11.2017)