Hacksaw Ridge
Hacksaw Ridge
Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu
Hacksaw Ridge
Hacksaw Ridge
Hacksaw Ridge
Režie:
Mel GibsonKamera:
Simon DugganHudba:
Rupert Gregson-WilliamsHrají:
Andrew Garfield, Vince Vaughn, Sam Worthington, Luke Bracey, Teresa Palmer, Hugo Weaving, Rachel Griffiths, Milo Gibson, Richard Roxburgh, Nathaniel Buzolic (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Krátce poté, co Japonci 7. prosince 1941 zaútočili na Pearl Harbor, přihlásil se tehdy třiadvacetiletý Američan Desmond Doss, tak jako mnoho jiných mladíků, do služby vlasti. Z hloubi svého přesvědčení však odmítal nosit jakoukoliv zbraň a zabíjet. Stal se zdravotníkem 307. pěšího pluku 77. pěší divize. Skutečnost, že Doss odmítal zbraň, se nesetkávala s pochopením u jeho spolubojovníků. Jen blázen by chtěl, aby mu v boji kryl záda chlapík, vyzbrojený pouze odhodláním a lékárničkou. Často musel čelit nevraživosti a útokům ostatních vojáků. Přesto, jako jediný americký voják ve 2. světové válce, bojoval v první linii neozbrojený. V březnu 1945 vypukla krvavá bitva o Okinawu. Dossova rota měla za úkol dobýt 120 metrů vysoký útes. Když vojáci vyšplhali s pomocí lan na vrchol, dostali se do těžké dělostřelecké, minometné a kulometné palby. Vojín Doss se odmítl ukrýt a zůstal uprostřed krvavého pekla. Snášel jednoho zraněného po druhém z útesu do bezpečí. Během vyčerpávajících 12 hodin, za stálého ostřelování, zachránil životy 75 mužů... (Bioscop)
(více)Recenze (1 193)
Pomalejší první část filmu mi ani nijak nevadila, protože jsem se celou dobu obával, do jak hluboké žumpy patosu mě nechá režisér zapadnout a nakonec jsem se nestačil divit, když na to nedošlo. Pravda, obdivný špalír všech nových nejlepších kamarádů vedený kapitánem, který v hlavním hrdinovi evidentně objevil svou pravou lásku, bych si klidně odpustil, ale čekal jsem větší hrůzu. Moje smůla spočívá v tom, že Mel Gibson evidentně netočí filmy pro ateisty, takže jsem musel přetrpět příšerné kecy těch, kteří věří v neposkvrněné početí největšího z tesařů, náladu mi naštěstí zpravilo dost realistické pojetí bojů na Okinawě. Filosofie hlavního hrdiny byla opravdu zajímavá, kdyby se jí drželi všichni spojenečtí vojáci, mluvilo by se dnes asi všude německy nebo japonsky a Golanské výšiny by patřily k nejklidnějším místům na Zemi, což by zřejmě Melu Gibsonovi plně vyhovovalo. 4*- ()
Je to už deset let, co Mel Gibson natočil nějaký film. Deset let, v jejichž průběhu jsem netušil, jak moc mi jeho nekompromisní režijní styl chybí. Hacksaw Ridge je totiž až na roztahanou první polovinu epickým válečným filmem, který Vás bez servítek vtáhne do válečné vřavy na ostrově Okinawa, což v kombinaci s neuvěřitelným životním příběhem Desmonda Dosse v podání výborného Andrewa Garfielda činí z tohoto filmu vysoký nadprůměr v rámci žánru. Jistě, možná ze mne mluví fakt, že mou celoživotní zálibou je Druhá světová válka obecně, ale přesto i zarytí laici musí uznat, že něco takového se na plátně prostě jen tak nevidí. Mel Gibson totiž neuvěřitelně bravurně vykresluje kontrasty mezi první polovinou filmu, ve které je všechno takové klidné, čisté a pokojné, aby nás pak "vhodil" přímo do špinavé a krvavé bitvy, kde i sebemenší chyba znamená smrt. Přičtěte si k tomu všemu geniálně broušený soundtrack, solidní herecké výkony herců ve vedlejších rolích, úžasné záběry na všechny úhly bitvy (ptačí záběr na Thompson v rukou pochodujícího vojáka "plivající" nábojnice), dojemnou ukázku hrdinství spolu s faktem, že Mel Gibson je zase zpátky na režisérské stoličce a dostanete válečný velkofilm, který se nebojím označit za jeden z nejlepších od dob "Saving Private Ryan". Bez debat film roku. (Viděno v kině CineStar Jihlava) „With the world so set on tearing itself apart, it don't seem like such a bad thing to me to want to put a little bit of it back together.“ ()
Těch 70% tomu dám, ale je to především za hodinku na Okinawě, která patří možná vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy bylo na filmové plátno vypuštěno. Tedy co se bojových scén týče. Na to, co válečné vřavě předcházelo, se sice dívat dalo, ale na mě to působilo nemastným neslaným dojmem a samozřejmě by to nebyl Gibson, kdyby vynechal nějaký ten patetický blábol a důležitost Bible. Co se Garfielda týče, tak jsem si na něj musel chvíli zvykat, ale ve finále se mi jeho projev líbil a film celkem v pohodě utáhl. Slušná práce, ale i tak si myslím, že to mohlo a mělo být o něco lepší. Doss byl každopádně frajer. ()
Toto by ma pravdepodobne nedojalo ani ako 16-ročného pacifistu. Mal to tu chlapec k tomu svojmu hrdinstvu pekne vydláždené: otec predstieral démonov, gumy predstierali že sú gumy a Japonci s ním v predstieranom vražednom amoku spolupracovali zo všetkých prítomných najviac. Nič, než iba ďalšie porno vo filmografii Mela Gibsona. ()
První třetina odpadová archaická poloparodie s dementním hrdinou, druhá průměrný a předvídatelně vystavěný výcvik, závěrečná část technicky precizní válečné peklo, které si ale člověk neužije kvůli easter eggům, které jej nutí zase prskat smíchy (spouštění prvního vojáka je jak z němé grotesky). Čím si Hacksaw Ridge vysloužilo takovou přízeň diváků a šest nominací na Oscara, to fakt netuším, osobně ten film považuji za definitivní důkaz Gibsonovy nepříčetnosti. Ten chlap umí točit, o tom žádná, ale jeho vypravěčské schopnosti zamrzly někde v polovině 90. let a v roce 2016 jsou tak trochu nepatřičné. Jo a Andrew Garfielda zabít, tohle ten kluk prostě nezvládl. 40 % ()
"Please Lord. Help me get one more..." Zatím to nejlepší, co jsem od začátku roku viděl. Mel Gibson je záruka kvality a sám se divím, že jsem tento rest odkládal tak moc dlouho. Přitom není moc, co filmu vytýkat. Příběh se samozřejmě vejde i do dvou hodin, ale Gibsonovi dlouhé válečné scény nechybí ani zde. Chci říct, dlouhé válečné sekvence ze kterých se tají dech. Máme zde mnoho vynikajících tváří (Vince Vaughn, Sam Worthington, Hugo Weaving). Andrew se do filmů buď hodí nebo ne. Asi bych si tady dokázal představit i jiné herce, ale zase nemám s ním takový problém, aby zde vlastně nezapadl. Hvězdičkou na pomyslném dortu herců je oblíbená australanka Teresa. Válečné filmy mě nikdy neomrzí, a jelikož se tento zakládá na opravdovém příběhu z Okinawi, tak mě zajímá o to víc. Okinawa byla v roce 1945 opravdu nechutné peklo. Stačí si jen něco přečíst a nebo se podívat. Hodně pomohl i Pacific (2010) od HBO. Gibson se v tomhle nedrží vůbec zpátky a servíruje naprosto fenomenální filmové scény. Velmi pečlivě sestřihané bojiště je prostě fantastické. Tají se mi dech, srdce buší a vy se modlíte za každého američana, který tam bojuje. Neuvěřitelné. První část filmu naopak velmi pěkně vykresluje romantickou atmosféru a uvěřitelný vztah. Trénování na základně se neobejde bez kopanců, ale toho jsme už viděli. Za mě velmi solidní válečný film s dojemnou linkou. A hlavně neuvěřitelným příběhem o vojákovi, který zachránil mnoho životů během války a ani jednou nevystřelil. (88 %) ()
No to mi je, pane jo, zase hype! Uf. Absolutně nechápu tak vysoké hodnocení, paradoxně bych to chápal u první půlky filmu, které bych také neměl důvod nedat 5*, každopádně druhá půlka je sotva na 2*. Z filmu jsem byl ze začátku nadšený, taková trochu pohádka, ale ve snesitelné míře, dobře se na to koukalo, těšil jsem se na průběh. Od té doby, co začala akce, jsem si ale jen klepal na čelo. Ztratilo to u mně na reálnosti a ačkoli neznám podobněji událost, nevěřil jsem tomu už ani ťuk. Působilo to na mě jako typická americká hrdinská kravina - jedem, teď ho vylíčíme jako největšího kinga, bude běhat v bitvě sem a tam, támhle skočí, ještě pro dalších dvacet, všude to bombardují, ale on se pomodlí a ještě dalších dvacet, skoro ho trefí, ale neva, jede se dál, zahrabe ho, pak ho skoro probodnou, nic, šup lano a spouští dalšího, drama v krytu, Japončík sem, Japončík tam, ale vždycky se těsně schová. Filmařsky asi dobrá i druhá půlka, ale otrávilo mě to a zkazilo celkový dojem, jako už dlouho nic. SLABÉ tři. ()
Prvoplánový začátek vystřídalo krveprolití a akcent na heroismus. Zajímavé téma a příběh, který šel možná přenést na filmové plátno lépe a konzistentněji. ()
Boj o Hacksaw Ridge je kulminovaný pustupne a prináša až zvrátené uspokojenie z vojnovej prestrelky. Niečo tak krvavé a dynamické som nezažil od Ryana. Gibson ale netlačí na pílu a snaží sa nám podať príbeh o človeku vernému svojmu presvedčeniu. Prvá polovica je civilná, príjemná a s výborným Hugom Weavingom. Druhá je riadne krvavá a pocitovo vyspelá. Iste že v určitom zmysle je tu vojna zobrazená len okrajovo. Je to jedno miesto, jedna misia. Ale všetko tam funguje dobre. Aj napriek pátosu, aj napriek určitej polopatickosti. Nemá to krásu skorých Gibsonových filmov. Ale aj napriek tomu sa jedná o špičku vo svojom žánri a funguje to. Rozhodne jeden z najzaujímavejších filmov roka. ()
No dlouho nevzpomínám na tak vynikající válečný film a Mel Gibson ukazuje, že s epickými příběhy to zatraceně umí. Měl jsem trošku obavu z hereckého obsazení, které mi na první pohled nesedělo, ale musím přiznat, že i to se ukázalo jako dobrou volbou. Seznámí se s hrdinou bylo pozvolné, možná až příliš vystřižené na doják a city. Pokud člověk viděl olověnou vestu a další klasiky, tak vojenský dril tolik nezaujme a nemůže se těmto filmům rovnat, I tak Vaughn svojí rolí vyloženě překvapuje, když jsme zvyklí jej vídat v komediálních rolích. Po hodině však přijde válečné peklo, které je drsné, šokující a povedené na jedničku. Snad se tomu nedá nic vyčíst, akci střídá akce a ždímá z Vás všechno. Možná na mě až příliš neskutečný příběh o pohádkovém hrdinovi, kdy jsem si říkal, že je to moc. Každopádně Mel by si nějakou cenu na Oscarech zasloužil a doufám, že nyní bude dostávat více příležitostí, zaslouží si to......9/10 ()
Po světě chodilo už mnoho hrdinů, ale málo z nich mělo tak pevnou víru a je jedině dobře, že ani tento silný životní příběh nezůstane bez filmového zpracování, které je navíc naprosto strhující. První vteřiny jsou odzbrojující a těžko bych v paměti našel podobně efektivní úvodní scénu. Část sledující vývoj Desmonda Dosse buduje v plynulém rytmu, s lehkostí a také nadhledem perfektní předmostí složené vlastně jen ze střípků formujících jeho osobnost, ať už je to prostředí, rodina, láska nebo výcvik. Válečná pasáž potom představuje dechberoucí a dokonale natočené peklo s vyvrcholením, ve kterém o emoce rozhodně není nouze. Závěr je pak vlastně už jen takovým dovršením celkově jiného pohledu na hrdinství. Doufám, že Mel Gibson ještě alespoň párkrát na nějakou tu režisérskou židli usedne. 100 % ()
"Jestli to nějakou náhodou přežiješ, Bohu za to děkovat nebudeš.." Tradičně ultrabrutální Gibson všecko seMELe v mlýnku na maso a vyždímá herce i diváka až do poslední kapky krve, potu či slz.. Výtečný film plný paradoxů a poněkud zvrhlé ironie.. ()
Stylom mi to dost pripomenulo starsi film s Gibsonom We Were Soldiers. Proste krvave vojnove jatka versus nabozenske kecy. S tym rozdielom, ze vo We Were Soldiers aspon fungovali hlavne postavy. V tomto filme ma srali vsetci okrem charizmatickeho drsniaka ktoreho si zahral Luke Bracey. A problem nevidim ani tak v ich charakteroch, ale v tom ako nevhodne obsadeni (Vaughn), mizerne napisany a vedeny (hlavne Garfield). Garfield nepôsobi ako dobrak od kosti, ktory bojuje za spravnu vec, ale ako nejaky psychopat. Najdivnejsie pôsobi romanticka linia v ktorej bali Teresu Palmer a cely cas na nu pozera jak nejaky uchylak. Ale ani osvedceni herci ako su Hugo Weaving sa prilis nevytiahli a nic zaujimave nepredviedli. Ostatne postavy z jednotky sa mi splyvali do jedneho nahateho debila. Ich vycvik nebol nic extra a postavy z Kubrickovho Full Metal Jacket by sa mu maximalne vysmiali. Gibson ako reziser sa konecne trochu predvedie az v druhej polovici, ked dôjde na vojnovu vravu. Pocet gore scen a prestrelenych hlav na minutu filmu je väcsi ako vo vojakovi Ryanovi a dalsich vojnovych peckach, ale to je vsetko. Po chvili sa to omrzi a zacne to pôsobit monotonne. Vojnove sceny postradaju poriadnu temnu a beznadejnu atmosferu. Vôbec som nemal pocit, ze je vojna peklo, ale skôr to na mna pôsobilo, ze sledujem tupy horor v ktorom to niekto prehnal s gore. Vysledkom je taky mix scen, ktore sme uz videli v inych filmoch v ovela lepsom prevedeni a ani dokopy nedavaju nejaky originalny a hlavne funkcny celok. Cely cas som sa nevedel rozhodnut, ci to Gibson mysli vazne, alebo si z divaka robi prdel. Zaver s veteranmi bohuzial potvrdil, ze to myslel uprimne. Forrest Gump bez humoru natiahnuty na celu stopaz mi vôbec nesadol a film ma sklamal natolko, ze Gibson letel z mojej reziserskej topky. Radsej nech sa drzi hereckej discipliny a mozno sa dostane do mojej hereckej topky. 4/10. ()
S takovým esem v rukávu, tedy s příběhem, který skutečný Desmond Doss svým činem napsal, Mel prostě nemohl prohrát. Rozhodně neztratil nic z citu pro vyprávění či z rozkošně staromilského důrazu na poctivé vykreslení postav a jejich vztahů, ani z obliby neoddiskutovatelně efektního zobrazení válečného násilí. Tradičně se nedokázal ubránit občasnému přeskočení pomyslné laťky únosnosti, kdy už prostě toho hrdinství či božských výjevů bylo přeci jen trochu moc. Gibson v každém případě odvedl dobrou práci, převládá ve mě ale pocit, že Hacksaw Ridge patří k těm filmům, které za svou působivost vděčí především skutečným lidem, jejichž příběh vypráví... 8.5/10 ()
I s druhým zhlédnutím jsem si v tom doslova liboval. Na Hacksaw Ridge mě fascinuje pozoruhodně zakrnělá sofistikovanost s nakládáním velkých myšlenek, respektive upřímnost brutálního filmu, o jakých jsem se domníval, že už v podstatě nemůžou v současnosti vzniknout. Tohle je alternativní film, v kterém se desetiletá Gibsonova pauza dost ukazuje v podobě všudypřítomné přímočarosti a stoprocentní víry v ušlechtilost hlavního hrdiny. Tradiční je najednou nové. ()
"Nestřílej, nestřílej, poslouchej svého pána". Přes vynikajícím způsobem natočenou akci mi tenhle film lezl na nervy. Gibsonova náboženská agitka s nesympatickým hlavním hrdinou. ()
Neviděl jsem snad lepší film o nesmyslnosti válčení. Nemůžu si pomoct, ale podat tak patetický příběh o dokonalém klaďasovi (který byl ve skutečnosti dost možná tak trochu náboženský fanatik), aby to nevyznělo lacině, je kumšt. A Gibson si evidentně příběh tvrdohlavého medika vybral jen jako pozadí, k daleko univerzálnějšímu sdělení: Ta válka byla nesmyslný masakr, kde člověk neměl větší hodnotu, olivy v lisu na olej... ()
Čistý Hollywood, ale moc dobrý Hollywood, který kazí jen přemíra náboženského kecání a patosu, který je tu dávkován po kýblech. Gibson se prostě nezapře. Andrew Garfield mi ovšem nemusí nic dokazovat, že je skvělý herec vím už dávno, nicméně jeho postava je takový zprvu nesympatický prosťáček. Prosťáček, ve kterém je ale více, než se zdá a nakonec i člověk nekonečného obdivu. Emocionálně to funguje a akce v druhé polovině překračuje takřka všechno, co bylo v posledních letech mezi druhoválečnými filmy natočeno. ()
Mel Gibson každým, zdôrazňujem KAŽDÝM svojím režijným pokusom dokázal, že ak by sa jeho herecká kariéra už nikdy nenaštartovala, jeho druhotný filmový odbor by mu navždy dopomáhal k trvalej svetovej sláve. Najlepšie ( či skôr najbrutálnejšie ) vojnové scény od ZACHRÁŇTE VOJAKA RYANA, najlepšie herecké výkony v Gibsonovej režijnej filmografii a nakoniec, ale nie na poslednom mieste, najlepšia výcviková idylka od FULL METAL JACKET. Nečudujem sa, že na festivale v Benátkach obdarili diváci snímok a jeho tvorcu 10 minútovým ,,standing ovation,,. Zaslúžene. ()
Související novinky
Pátou Smrtonosnou zbraň natočí Mel Gibson
Těsně před tím, než nás nadobro opustil legendární režisér Richard Donner (Superman, Maverick), chystal on, jeho žena producentka Lauren Shuler Donner a scenárista Richard Wenk (16 bloků, The… (více)
Mel Gibson se vrací do války
Určitě si pamatujete, jak Mel Gibson před dvanácti lety upadl v hollywoodskou nemilost. Jeho kariéra byla 10 let prakticky v limbu, v roce 2016 ale natočil Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny a téměř vše… (více)
89. Oscary - výsledky
Letošní nejprestižnější filmové ceny byly uděleny. Americká Akademie umění a věd rozhodla o tom nejlepším, co bylo v Hollywoodu i jinde ve světě natočeno. Filmem roku se navzdory očekávání stalo… (více)
Zlaté maliny 2016
Známe letošní vítěze Zlatých malin. Nejhorším snímkem se stal dokument Hillary's America: The Secret History of the Democratic Party, který si odnesl i další tři Zlaté maliny za nejhorší režii,… (více)
100%. Mel Gibson už ve svém režijním debutu The Man Without a Face prokázal, že je nejen schopným hercem, ale i tvůrcem. V Braveheart pak potvrdil, že jím vybíraná témata budou nadále mimořádně citlivá a že má odvahu pouštět se jako tvůrce do kontroverzních pozic, jejichž výsledky balancují na hranici emocionální snesitelnosti (nejen) Američanů a o jejichž respekt bude muset u veřejnosti i kritiky bojovat. Pak čekal téměř deset let, aby na plátna vtrhl se superkontroverzním The Passion of the Christ a hned posléze s Apocalyptem; oba filmy ukázaly, že Gibsonova důsledná práce s emocemi a odvážným vyprávěním se vymyká všemu, na co jsme byli doposud v Hollywoodu zvyklí, a že boření paradigmat je možné i v Americe, která na historických paradigmatech přímo stojí. A když už se zdálo, že je Gibsonova kontroverze nejen jako tvůrce, ale i jako člověka přirozenou součástí hollywoodského genius loci a že už těžko může něčím překvapit či dokonce šokovat, přišel s Hacksaw Ridge, uměleckým dílem, vedle něhož jeho předchozí filmy působí pouze jako velmi kvalitní předkapela na koncertě. Hacksaw Ridge bychom mohli rozdělit na tři zhruba stejně dlouhé (a stejně podstatné) části - (1) Začíná poměrně nenápadně. Zpočátku se tváří, že si chce hrát na sociální melodrama podle konzervativního mustru, který jen těžko něčím překvapí, protože jsme ho ve filmech viděli už mnohokrát. První část však plně doceníte až později, kdy zjistíte, že Hacksaw Ridge není o válce nebo o příbězích, ale primárně o postavě, se kterou nás trochu obyčejnější, ale klíčová první třetina typickým charakterovým vývojem seznamuje. Objevují se tu tradiční prvky jako romantická zápletka, rodinné problémy, vymezení povahy hlavní postavy a komplexy, z nichž její povaha pochází. Nic, co by se mohlo pyšnit výjimečností, ovšem jak později zjistíme, v kontextu celého filmu má i tato část svou zásadní funkční úlohu. (2) Druhá třetina začíná narukováním Dosse do armády. Tady se romantické drama rázem mění v něco, co by šlo označit za vážnějšího, ale cyničtějšího Forresta Gumpa. Doss je prezentován jako outsider, což v důsledku hraje velkou roli pro třetí část, aby transformace z válečného vyvrhela v národního hrdinu byla co nejintenzivnější. Nakolik si tady Gibson pohrával s realitou pro dramatizaci audiovizuálního zpracování a nakolik se ve druhé části odráží skutečné události, o tom lze spekulovat, ovšem nenahlížíme-li na Hacksaw Ridge jako na dokudrama, ale "pouze" válečné drama skutečnými událostmi inspirované, je odpověď na tuto otázku nejen irelevantní, ale dokonce nežádoucí. Kolik první třetina obsahovala patosu, tolik má druhá část humoru, nadsázky a postupného přelévání vah mezi Dossem a armádou, jejichž vzájemný "souboj" končí jejich přirozeným splynutím do poslední části filmu. (3) Třetí část je pravděpodobně jednou z nejbrutálnějších interpretací válečné reality s tak názornou obrazovou prezentací, na jejíž realizaci může mít dnes odvahu snad jen někdo formátu bizarního Gibsona. A jak se mistr válečných dramat Steven Spielberg vývojem proměnil v striktně chladného vypravěče faktů (The Bridge of Spies), tak se z Gibsona stal mistr patosu, ovšem bez špetky pejorativního významu toho slova. Třetí, zdaleka nejzajímavější třetina Hacksaw Ridge je něčím, co dle mého názoru nemá v dějinách kinematografie obdoby. Ne snad, že bychom už dříve neviděli přísně realistické guerillové boje na hraně emocionální snesitelnosti, kdy chvílemi až odvracíte zrak (Saving Private Ryan), nebo hrdinskou linii postavenou na přísných náboženských hodnotách (Schindler's List). Hacksaw Ridge však obojí kombinuje, a to bezprecedentně citlivým způsobem, o kterém se jen těžko mluví, protože víc než kde jinde je potřeba to vidět na vlastní oči. Gibson dokázal postupně vygradovat z romantického dramatu přes vojenskou cynickou tragikomedii až po neskutečně brutální a režijně silně efektivní strohou ilustraci války okořeněnou hrdinským patosem, který už jen pro jeho autenticitu neškodí, ale přehazuje si divákovy emoce jako horký brambor, aby ho v závěru totálně rozdrtil. A to, co by leckomu mohlo připadat jako zbytečně přemotivované a emocionálně vyhrocené, mně mimořádně svědčilo, byť obvykle přímé útoky na emoce ve filmech nevidím rád. Velmi silné dílo, které se nebojím nazvat uměleckým a kterým Gibson dokázal jednu mou dřívější teorii - jako herec je výborný, ale jako režisér naprosto výjimečný. A přestože je to znovu dílo kontroverzní a s různými možnostmi diváckého přístupu od toho mého až po označení ho jako naprosto nežádoucího v kontextu historického výkladu válečných událostí, je nutné mu jedno nechat - Gibson tu excelentní formou předložil to, co už jste o válce většinou dávno věděli, ale nikdy jste to nedokázali cítit. Teď už ano. Tak krvavé a přesto tak citlivé. Velmi, velmi těžko se mi dýchalo. () (méně) (více)