Pán prstenů: Návrat krále

Sice porvé když jsem to viděl, tak jsem to považoval za skvělej film, ale měl jsem pocit jako kdyby tomu něco scházelo, jenže když jsem viděl tu nejnabušenější rozšíenou verzi, která existuje, tak jsem okamžitě změnil názor a teď už bych váhal, kterej z těch tří dílů je nejlepší, protože 4 hodiny utečou jako voda a nezanechaj jedinej náznak nudy nebo něčeho podobnýho, prostě čtyři hodiny přeplněný skvělými efekty, naprosto dokonalou hudbou, bezchybnými hereckými výkony a nezapomenutelným dějem, který celou tuhle trilogii uzavírá, tak jak se sluší a patří a tentokrát mi dokonce nevadil ani ten zdlouhavej konec, prostě paráda (19.01.2004)

Opět jsem se utvrdila v tom, že na film je třeba si počkat s tou správnou náladou, někdy se do ní prostě netrefíte a odnese to zcela nespravedlivě film. A protože nejsem žádný tolkienovec, šla jsem do předešlých částí z nesprávných důvodů - všichni po tom šíleli, tak jsem si vidět to dala za úkol a asi jsem k tomu jako k úkolu přistupovala, tzn. hledala jsem chyby. Teď, když jsem viděla okouzlující Návrat krále, sama sobě slibuji, že dám Společenstvu a Dvěma věžím ještě šanci. (07.12.2005)

Ano, poslední návrat krále Golradira, syna Dorthoniova do Středozemě. Navždy ho zato budeme milovat, nebot Svět se po této trilogii navždy změnil a už nikdy filmovým fandům k dokonalosti nebude něco chybět. A když nadejde jejich čas, budou moct s klidem v srdci a mírem v duši odejít do země neumírajících. Nejlepší fantasy, jaká kdy byla natočena a monumentální pomník lidských schopností. Každé políčko, každá vteřina, každý záběr - vše je úplně bezchybné a do naprosté dokonalosti dotažený klenot. Shoreova hudba vyhrává, Rohani jedou do útoku, Aragorn se hroutí, Gandalf mluví o ráji, Frodo bojuje s prstenem, který ho pomalu dohání k šílenství a osud Středozemě je navždy určen na polích Pelennorských. Po jejichž konci se bud temný mrak Sauronův navždy rozprostře nad zemí a zahubí vše živé, nebo země znovu ožije životem beze strachu. Nazghúlové stále velmi cool. :) 100% (14.09.2011)

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák. (04.08.2011)

Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a pravý vrchol té nejmilovanější trilogie. Návrat krále je procítěnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie. (23.12.2004)