Toman

Pro mě nejzajímavější postava naší historie. Nikdy jsem o Tomanovi neslyšel a teď ho mám v hlavě pořád. Přemýšlím o něm jaký ve skutečnosti byl, co se mu honilo hlavou, byl křivák, nebo jen bral zlatáčky, když se kolem něj valili, politiku asi měl dost v prdeli, tu se soudruhama, tu s amíkáma a se všema nakonec vymrdal, minimálně v tomhle si mě silně získal na svou stranu. Pokud se film zaměřuje na osobnost, jsem rád, když mě dá možnost nejdříve dotyčnou osobnost poznat a až pak nechat silnějí přesahovat vyprávěný příběh a přesně takovou cestu zvolil Odnřej Trojan, který ovdedl mistrovskou práci, tedy až na ty rušivý představovačky u každé osoby, která vleze do příběhu. Bylo tam postav jak řepky v Česky, takže jsem po scéně stejně zapoměl, který soudruh je který. No a zlatý hřeb filmu je Jirka Macháček, doposud jsem ho vnímal, jako spíše herce jedné role, ale tady konečně dramatická postava hned výkon Bivoje, skvělý Jiříku. (23.10.2018)

Už tu těch politických historických dramat je nějak, moc. No ne? Už tu byl Masaryk, Dubček, teď nedávno Rašín a aktuálně pro změnu Toman. Postava to pro mě, přiznám se, byla neznámá. Očekával jsem ale špionážní thriller, tudíž něco, co tu úplně zvykem není. No a dostal jsem ho tak nějak na půl. Z filmu je rozhodně cítit obrovská kvalita. Ostatně Ondřej Trojan není zrovna režisérem, který by své náměty točil na náhodu. Naopak. Spíš jsem měl problém s tím, že první půlka filmu je až moc historicky věcná a přitom strašně málo filmová. Filmovost se rozjede až v podstatě ve třetí třetině, kde jsem vysloveně začal být nadšený z dynamičnosti filmu a zároveň jsem musel uznat, že ta historická věcnost tu má své opodstatnění. Ono je podle mě neskutečně obtížné natočit něco z historie a vysvětlit veškeré souvislosti tak, aby dávaly smysl. Tady film obětoval první půlku, ale smysl to ve výsledku opravdu mělo. Po filmu jsme s kamarádem vedli debatu a přemýšleli, zdali byl Toman dobrým člověkem. Na to si ale musí každý divák odpovědět sám. My na to po pravdě nepřišli. Jediné, co nás ale opravdu sejmulo, tak chování komunistické strany po roce 1945 a následně v roce 1948. Nebudu spoilerovat, ale bylo mi neskutečně zle. Toman si tak rozhodně zaslouží svou pozornost. Jen mám pocit, že bude mít co říct hlavně nám a Slovákům a v Evropě se moc nechytne. No...třeba se mýlím. (19.10.2018)

Film důležitý zejména obsahově a jsem rád, že jsem ho mohl vidět. Na druhou stranu bych si dokázal představit i záživnější provedení, než tohle mozaikovité vyprávění o mnoha postavách, ve kterém a ve kterých se dost špatně orientuje a které dlouho nikam moc nevede. Ta filmovost tomu dost chybí, drajv to nabere až ke konci. Tam, kde se naplno ukazuje, jak temné období, po krátkém poválečném oddychu, má pro český stát na desítky let nastat. (08.07.2022)

Silné téma, mizerná filmařina. Ten úvod, prvních asi dvacet+ minut, vypadá jak rozhlasová hra mixnutá komiksem. Postavy na plátně deklamují životopisná data, fakta, údaje, které nestíhám pobrat, aby se pak začalo objevovat množství dalších postav, označených jako v komiksu vždy popiskem. Až se mi u anglické služebné chtělo zvolat, jak to, že u ní není popiska, kdo to je? Popisky má všechno - který je měsíc, pokud bychom to třeba podle sněžení sami neodhadli, který je rok, že jsme v Praze, že se díváme na pohřeb Jana Masaryka... Vypadá to celé jako komiksové leporelo o tehdejší době. Hodně se využívají dobové záběry, případně Macháček alias Toman se veze jednou v Tatrovce po mostě směrem ku Hradu, a v dalším záběru od Hradu. Jinak převažují interiérové scény, takže film spíše připomíná televizní dvouapůlhodinovou inscenaci. Výprava je sice velmi dobrá, ale někdy si tvůrci moc námahy nedali a třeba ložnice ve vile Tomanových vypadá nemlich stejně jako ložnice, když ještě bydleli v malém bytě. Všechny tyto berličky a filmařské nedokonalosti nabourávají jakoukoliv možnost soustředění se na příběh. I když, ono to žádný příběh nemá. Přestože jsme postavami ve filmu zcela zahlceni, nevíme o nich nic. Tomanova sestra se například příhodně mihne, jen když je to potřeba. Přestože Toman spoustu lidí v podstatě vydírá, ti s ním rádi chodí na večírky a debatují. Celé čtyři pětiny filmu pak sledujeme sled scének, u nichž je sice popiska s datací, ale je to jedno, kdyby se ta z března odehrála v dubnu, návaznost bude stejná. Přestože se zdá, že má Toman rozjetou širokou mafiánskou síť a všude možně spolupracovníky, ve výsledku vidíme jen, že občas zajde za jedním židovským překupníkem a párkrát využije nějakého důstojníka k převozu diplomatického lupu. Spoustu věcí se člověk dohaduje - drží ho nad vodou, protože skutečně potřebují věci, které on šmelí? Nebo proto, že na každého něco ví? A jak se k těm informacím dostává? Jaké má styky se zahraničím? Jak to, že on mluví perfektně česky, a manželka ne, přičemž mají pocházet z podobných oblastí? Otázek se každou chvíli vynoří spousta. Film tak v podstatě dělají (a na nich stojí a padá) závěrečné titulky (sic!), které uvedou většinou známé mrazivé souvislosti k již viděnému. Mimochodem, kdyby se to celé soustředilo na židy v komunistické straně a jejich aktivity (a že jich bylo!), ne jen na jednoho člověka, jakoby jiných židů ani nebylo, možná by to mělo zajímavější feeling. Což je další paradox tohoto filmu - on je totiž současně protižidovský i prožidovský. I když ten konec trochu dělá dojem, že si chceme vyrobit vlastního Schindlera i s jeho negativními vlastnostmi. Navíc skutečně silné a dramaticky obsažné historické vrcholy (únor 48, smrt Jana Masaryka) jsou ve filmu podány zcela nedramaticky a selankovitě, jako by o nic nešlo. (03.12.2018)

Zdeněk Zoltán Toman. Raději pije skotskou a kouří Lucky Strike, než vodku a partyzánky, na svůj původ si taky již nevzpomíná. Má jasný cíl, pro vítěství (pseudo)socialismu dokáže s chladnou tváří vyždímat prachy prakticky z jakékoli situace či stavu, který panoval v poválečné Evropě. Je to pro stranu, k obalamucení národa a všech poctivě pracujících, za které se bolševik schovával. Nechají dočasného bratra soudruha vzlétnout, aby mu šly poté lépe přerazit hnáty a charakterově pokřivený diplomat záhy zjistí, že jeho praktiky byly oproti nelidské stalinistické politice, která již překročila hranice Československa, jen dětská hra o kuličky. "Tady Gottwald...zklamal jsi, Zdeno...". Pro mě zcela bezchybné, při své délce velmi svižně odvyprávěné, skvěle gradující, excelentně zrežírované i sehrané a plné silných kontrastů...divák tohoto filmu ví, jak dějiny pokračovaly. "Mě přece nedáš, Klémo..." (Rudolf Slánský). [Kino Citadela - Litvínov] (07.10.2018)