Sedím na konári a je mi dobre

To byl Ještě Jakubisko Jura... (04.09.2008)

Juraj Jakubisko za pomoci hereckého talentu Bolka Polívky a dobre zoštylizovaných dvoch dejových rovín dokázal vytvoriť z tak otrepaného materiálu vskutku neobyčajný príbeh. (14.03.2010)

Vážení přátelé... musím bohužel konstatovat, že tento Jakubiskův poválečný opus pro mě s odstupem času ztratil hrozně moc body... V kontextu jeho pozdější tvorby zdá se to celkem i jaksi nepřekvapivé. Film jako celek je pro mě docela málo historicky uvěřitelný, zkušení herci Polívka s Pavelkou se moc nepředvedli, o ne-herectví Markéty Hrubešové se asi netřeba ani bavit. Film je rozvleklý, scénky se kupí a kupí, ale po čase to prostě nějak začíná nudit. Při posledním shlédnutí dokonce nebyla ke konci ani chuť dokoukat - a to je v mém případě už velký problém. Holt některé filmy časem stárnou... (06.11.2014)

Pribeh se odehrava na konci 2.svetove valky a zobrazuje prichod komunisteckeho rezimu. Ustredni dvojici jsou byvaly cirkusak Pepe (vynikajici Bolev Polivka) a vojak vracejici se domu Prengel (Ondrej Pavelka). Jejich osudy se spoji, kdyz se do jejich drzeni cistou nahodou dostanou zlate sperky a pozdeji si zalozi zivnost na peceni prvniku v rozpadlem dome, kam se nastehuje podivinska Ester o kterou oba jevi eminentni zajem. Tragicko-vtipny snimek plny emoci a uveritelnych skutku i pohnutek hercu za dane doby. 70% (31.10.2007)

Pro mě nijak nostalgický, nijak zajímavý, snad až nudný snímek, který ale má své kouzlo. A to nemyslím kvůli ňadrům Markéty Hrubešové. (10.07.2012)

Podobné kousky doslova hltám. Jsou to skvosty z minulého režimu a já pako tenhle a pokračování shlédl až ve svých 38 letech. Naprostá pecka:-)) (08.12.2022)

Tento film mám hodně rád, ani nedokážu říci proč. (17.12.2005)

Dva lehkoživkové ve víru událostí. Povedené. (05.08.2019)

Trochu ako Bertolucciho Novecento. Štvrtú hviezdu som mal pripravenú v zálohe, ak by na tú mínu skočil niekto iný, ale nestalo sa, Jakubisko nenašiel odvahu. Pritom mu odvaha nechýbala v iných momentoch, natočiť to pár rokov predtým, neskončí v trezore film, ale on sám. Herci na jednotku, škoda, že im to tam kazili postsynchróny, stupídny nápad zapojiť do deja žalúdočné problémy a dve hodiny čistého času. Ku koncu sa to predsa len vlieklo. Celkovo však spokojnosť. (27.01.2024)

“Dajte mi kúsok dreva a pohnem vesmírom… “ Fantázia pána Jakubiska nemá hraníc a práve vďaka nej sa zrodil film svojských ,ale jedinečných kvalit. V mojom prípade platí “ lepšie neskôr, ako nikdy ” a tak, po 20-tich rokoch od zrodu práve tohoto skvostu kinematografie, (v tom najpozitívnejšiom zmysle slova) priznávam , že “bolo na čo pozerať” …9/10 (28.04.2009)

Sedím na konári a je mi dobre. Životní filozofie, gesto ideologiím, režimům a vůbec dobám navzdory. Nadhled z koruny stromu, který přetrvá všechny ty svině, je vždycky trochu euforický. Taky co vám zbejvá... Suverénně natočený film s mnoha krásnými obrazy je na začátku našláplý groteskními scénami konce války – bába zvoní a huláká na poplach, že viděla Hitlera, Polívka kličkuje na kole před střelbou ze samopalu a kluci při hře na vojáky střílí ostrými. Panzerfausty. Možná pro tyhle výjevy, kdy neuvěřitelné se stává skutkem, jsem si vzpomněl spíš na Kusturicu než na Felliniho (ale od obou jsem toho viděl málo) a Pepé svým projevem byl pro mě spíš pábitel než světoběžník... Časy se mění, ale některé věci z minulosti pořád tikají, ať už jsou to hrůzné válečné prožitky nebo mina s hákovým křížem jako zlověstný symbol. A vedle ní perníkový Stalin, taky zlověstný i ironický. Život jde dál – tedy pro ty, kdo přežijí. Nadčasový film nejen o hnusných časech. Jakubisko se nedrží při zdi ani nepodléhá manýrismu, Polívka vynikající a Hrubešová krásná. (03.05.2014)

Viděl jsem tenhle film a je mi dobře..... (16.08.2017)

Nevím jak jsem mohl zapomenout hodnotit již dříve. Až teď v televizním podání jsem zavzpomínal jak jsem v 89 byl poprvé třikrát za sebou na jednom filmě, jak jsem kamarády tahal do kina, že to musí vidět. (28.10.2007)

90% výborný film, tedy až na tu výtvarnou stránku, která je tak typická pro Jakubiska. Opravdu zdařilé je herecké obsazení, zejména mužského osazenstva (Polívka, Pavelka). Jednoznačně nejlepší slovenský film a jeden z filmů, který by neměl žádného obyvatele Čech a Slovenska nechat chladným. Film, který se vám dostane pod kůži, dotkne se vaší duše a bude vás nutit přemýšlet o historii a tohle všechno nabízí jeden snímek, který opravdu stojí za to vidět. (30.10.2007)

* Kdo neměl zrzavou, neví co je láska - jak říká starý Berósek. * Pro mě osobně pořád ještě nejlepší český (československý, slovenský - abych někoho případně neurazil) film všech dob. Nejsmutnější a nejveselejší zároveň. A nutí mě přemýšlet nad mnoha věcma, i nad tím jestli je dobre nám svobodným mládencům a kam až sahá lidská zloba, fanatismus a prostě spousta různých věcí, kterých se ten film jenom třeba lehce dotýká a stejně je silně vnímám. Jako když dojdete na místo, kde někdo rozzuřil včely a rychle zdrhnul. On je v pohodě a všechno padá na vás... PS: Do tohodle filmu jsme zamilovanej už od prvního shlédnutí v roce 1989 (nebo možná až 1990) a to jsem ještě nebyl dospělej ale puberťák! Ja jen aby mě někdo nenařknul ze sentimentality způsobené krizí středního věku... :-)))))))) (03.07.2010)

Jakubiskova poetika a Polívkovo klaunství mi ve filmu vůbec nesedí. Polívka je dobrý herec tam, kde své klaunství do filmu nepřenáší. Pavelka byl nevýrazný, Horváthová svou roli přehrávala, a tak nejlepší byl asi Štefan Kvietik, skutečný přesvědčený komunista, který byl obětí zvrhlostí padesátých let. Pokud považujeme za oběti i oba protagonisty, pak jen proto, že o zlatu žida Mahlera vlastně celou dobu nevěděli, na což ovšem soud nebral ohled. Zajímavou postavou byla schizofrenička Ester, která snad pro to zlato byla zavražděna. Hrubešová ji zahrála s neobyčejnou naivitou a prostotou. Jakubisko celkem věrně zobrazil rozporuplnou dobu druhé půlky čtyřicátých let, pravdivě zobrazil řádění banderovců i naivitu budovatelů lidově demokratického zřízení se vší tragikou, jaká doba přinášela. Celou dobu jsem čekal, kdy vybuchne ta mina a jen jsem se podivoval, že ji nikdo za dlouhá léta neobjevil. Dvě hvezdičky dolů za způsob režírování a za nepatřičné klaunství Polívky. (16.03.2015)

Sedím na konári je pezpodmienečne najlepší Jakubiskov film. Paradoxne je to jeho posledný predrevolučný film a vlastne celá jeho porevolučná éra sa na tento film ani len nedotiahla. Sám v Hradišti hovoril ako si toto natáčanie užíval a aké patálie ho hlavne s Bolkom Polívkom sprevádzali ale nič to nemení na tom, že som pyšný, že takýto skvelý film dokázal natočiť Slovák. Nemám Jakubiska moc v obľube ale pri Sedím na konári som si ani len neuvedomil, že to natočil ten istý režisér, ktorý má na svedomí ťažkopádnu a dlhú Tisícročnú včelu. Tento film má prívetivých 110 minút a treba podotknúť, že každá minúta má svoje osobné čaro. Pavelka s Polívkom podávajú úžasné výkony a ich podaniu životom skúšaných kamarátov som totálne prepadol. Skvelý výkon (hlavne Bolek, ktorému rola padla ako uliata). Aj obsadelnie vedľajších úloh dopadlo na výbornú. Hrubešová a Horváthová sú každá svojsky milé ale hlavne Deana ako zaslepená stalinovka si zaslúži osobitnú pozornosť. Kvietik dostal malú ale dobrosrdečnú úlohu, ktorú tradične dobre zahral a Macháčka som zase chcel na pri konci zabiť takže som rád, že to mína urobila zamňa :-) Podozrievavého a zákerného pošťáka zahral skutočne dobre nebiť toho prdenia, ktoré z filmu robilo miernu komédiu, čo mu neslušalo. Pár scén sa dalo trochu skrátiť lebo je pri nich trochu ´dlho´ ale inak film odsýpa jedna radosť. Jakubisko sa svojsky a skvelo vyrovnal s 50. rokmi, s kultom osobnosti ako aj s témou kamarátstva a nehynúcej lásky. Ja môžem len tlieskať. (01.08.2008)

Zajímavý mix reality a fantazií, připomínající styl Emira Kusturicy. *** Ve zkratce: Sedím na větvi a je mi dobře. (01.05.2013)

Skvělá mozaika poválečného dění v našich krajích. Jakubiskovská sonda do nitra "obyčejného" člověka. (21.08.2003)

Bolek, Bolek a ještě jednou Bolek. Jakubiskovy obrazy můžu, ale občas (tak jeden z deseti) jsou na mě až příliš stylizované, a to kazí celkový dojem. Ondřej Pavelka nevynikne ani nic nezkazí, zato Markéta Ukažkozy Hrubešová... není herectví jako hééérectví. Zpátky k Jakubiskovi a jeho podobenství -- je perfektní. Opravdu, samotnému podobenství lze těžko něco vytknout. Je jednoduché, široké i hluboké, zasazené do zajímavých kulis neklidných poválečných let. Skvělý film pro chvíle klidu a melancholickou náladu. (12.11.2007)