Dej mi své jméno

Spočiatku mi Call Me by Your Name prišla ako menej výrazná dráma z letného Talianska, no v druhej polovici stopáže sa film presunie do vážnejšej polohy, ktorá mu naozaj sadne. Kratšia minutáž by iste nebola na škodu, kedže kľúčovou zložkou filmu je prakticky len ústredný vzťah medzi Eliom a Oliverom, na ktorého vykreslenie by iste postačilo aj menej než viac ako dve hodiny. Záverečný rozhovor s otcom ale nemal chybu. Homosexuálna menšina sa v príbehu možno nájde a zvyšní diváci aspoň budú môcť nahliadnuť za oponu. (28.10.2018)

Když by se film vezl celkově na podobné vlně, jak tomu bylo v jeho poslední třetině, tak by to byl pro mě nezapomenutelný zážitek - bohužel působivému závěru předchází pocitově velmi zdlouhavý "prolog", který mi to svým impresionistickým až poetickým rázem opravdu dělal těžké ke sledování. Hereckému obsazení nemám co vytknout - Chalamet a Hammer měli mezi sebou potřebnou chemii a věřil jsem jim to. Trochu ale tápu nad tím, jak je možné, že film získal Oscara v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář - osobně bych totiž film zkrátil alespoň o dvacet minut a přidal bych na gradaci děje. Na jednu stranu chápu úmysl tvůrců, co se pozvolného vyprávění a zrodu křehkého vztahu mezi dvěma lidmi týká, avšak jako divák jsem to měl prostě namáhavé v rámci udržení pozornosti. Vrchol filmu tvořily pro mě bezpochyby scény z posledních společných dnů Elia a Olivera a závěrečný rozhovor mezi otcem a synem. U tohoto filmu na jednu stranu chápu všechen ten povyk a pozitivní reakce, proto mě na druhou stranu o to více mrzí, že se nemohu připojit k nadšeným fanouškům a obdivovatelům tohoto filmového kousku. (P.S. Třeba se k filmu vrátím po přečtení knižní předlohy a vše přehodnotím!) (02.02.2019)

Záverečné, dokola sa v komentároch opakujúce dve scény, sú síce výborné, za vrchol filmu však považujem rozhovor na námestí a ďalší na verande, predchádzajúci krvácaniu z nosu. A najviac preto, že ich kvality nedokážem dostatočne obsiahnuť slovom. Pri tom krátkom zábere na smejúceho sa dôchodcu som mal pocit, ktorý mávam málokedy (naposledy pri polskej Poslednej rodine), že ten film patrí do dejín a učebníc. Rozhodne film roku. (20.04.2018)

Ten film je tak nádherne teplučký a nie je to len kvôli talianskemu slnku. Mnohí tu tvrdia, že nič romantickejšie ešte nevideli, tak to sú iní úchyláci. I za okolností, že by bol film o zdravých heterákoch, tak by to bolo maximálne za jednu hviezdu. Prvú polovicu sa tam nič nedeje a človek zomiera, v druhej polovici ale ľutuje, že sa neopakuje tá prvá. Herecké výkony môžeme zhrnúť asi takto: homoš sa najprv hrá na heteráka, homoš potom masturbuje a zistí, že je homoš, homoš zvedie staršieho latentného buzeranta, latenťák mu vyfajčí, homoš masturbuje s čerstvou broskyňou, latenťák príde a zase mu vyfajčí, homoš je už prefajčený a ide spať, ráno mu latenťák prekvapujúco zase vyfajčí, po celodennej nude je večer homoš opretý o strom a zase vyfajčený. Ďalej neviem, povracial som monitor. Prepáčte za spoiler. (11.01.2018)

Popravdě vůbec nic zvláštního. Letní italský drama z osmdesátých let, jehož plus je určitě hudba, která z filmu dělá poměrně zajímavou záležitost. Po herecký stránce se ale nejedná o nic jedinečného. Téma Zkrocené hory zasazené do italského venkova podtrhnutého kulturou, památkami, plážemi a prvními láskami. Všechno je dobrý, jenom tu hlavní zápletku bych vynechal. (26.01.2018)