Světlo mého života

Krásné zjištění, že mladší z bratrů Afflecků je taky dobrý režisér. Casey Affleck si napsal a zrežíroval postapokalyptické drama, a ještě zvládnul hlavní roli. Affleck sází na pomalejší vyprávění, civilnost a perfektně vystavěnou atmosféru. Místy to připomene film Cesta (nebo její knižní předlohu) či skvělou hru The Last of Us, tedy když si odmyslíte ten nadpřirozený prvek. Je to hodně komorní, a hlavní síla je v přesný dialozích, které umí tnout do živého. A samozřejmě v hercích, kteří předvádí skvělé výkony. Affleck je v této poleze parádní a hodně se mi líbilo jakým způsobem hraje svou postavu. Anna Pniowsky má dost těžkou roli a zvládla jí na výbornou. V menší, ale dost v zásadní roli mě potěšila Elisabeth Moss. Hodně mě sedla civilní stránka filmu, otázka morálky a etiky, která je v průběhu filmu naznačená nebo či biblické vnímání. Světlo mého života je povedený menší film, který i přes pomalé tempo dokáže hodně silně zaujmout. (08.04.2020)

Další verze putování světem, který je již jen vybledávající vzpomínkou. Kupodivu jsem se moc nenudil. "Pohádka" na začátku je zatěžkávající zkouška. Pokud ji vydržíte, vydržíte celý film a máte dobré předpoklady si tuto pomalu táhnoucí cestu za přežitím užít. Já si to užil, a nepamatuji si, že bych byl ke konci tak dojat jak tady. (25.05.2020)

Vykradený nápad i příběh románu a filmu Cormaca McCarthyho Cesta. Světlo je ale ve všem horší a navíc reději nic nevysvětluje, aby nezabředl do něčeho, z čeho by nevybředl. Dovíme se jen, že virus zahubil většinu ženské populace. A že to bylo před mnoha lety. Co se ale celé roky děje? Kde je vláda, armáda, kde lidé získávají jídlo, vodu, zboží... Film nemá šanci vás více přitáhnout. Jedinné emoce čerpá ze vztahu otec dcera. (08.05.2020)

Neuvěřitelný OPRUZ. U všech svatých - NEMŮŽETE film tohoto typu uvést způsobem, ve kterém nepoužijete nepsané pravidlo pro udržení pozornosti alespoň pro první dvě scény. Rozuměj - Buď dáte úvodní plkací scénu, která se pak přehoupne v nějakou hodně zajímavou (nejlepším příkladem budiž Swordfish s Travoltou), nebo nakopnete film hned v úvodu něčím zajímavým, co zajistí vaši pozornost a vy pak vydržíte i následující pomalý rozjezd (Hvězdná pěchota). Tady začínáme plkací scénou ve stanu, která se přehoupne plkací scénou v lese a pokračuje plkací scénou jinde, aby následovala další a další plkací scéna. Ufff! Jasně že jsem si byl vědom, že tohle nemá být žádná dobrodružná jízda, ale spíš ve stylu komorního existenčního dramatu, ale i to má svoje meze. Jaký byl problém začít film třeba lovením jelena, divokého kance? V průběhu stopáže pak například setkání s nějakým potulným zlodějem, co by je chtěl okrást/zabít? Takových "checkpointů" pro udržení divákovy pozornosti šlo vymyslet milion! Zde naní ani snaha o něco takového, jako by si z vás Kejsí Aflek dělal prdel. Po celé hodině sebetrýznění přišla ta nejdramatičtější scéna, jakou jsem kdy v životě viděl, málem jsem si nervama okousal konečky prstů a čelo se mi brutálně orosilo potem. Šlo o to, že na hlavní hrdiny v opuštěném baráku klepali nějací chlapi:"Otevřete, víme, že tam jste" a hlavní hrdinové se tiše vytratili tajným východem. Po této nervydrásající scéně jsem usoudil, že Kejsí si ze mě tu prdel fakt dělá a film jsem vypnul. Každopádně to, co mě jako diváka uráží abnormálně, jsou oficiální nálepky sci-fi či postapo. Ne, není to sci-fi ani postapo, jen nějaký blbeček (čti Kejsí) si to usmyslel a tím to hasne. Žádná snaha o nějaký flashback, kde by se v pár záběrech zrekapitulovalo, jak k vymření všech žen došlo. Proboha, to je tak uboze fušerské a líné, že nepřečíst to ta holka v novinách až v polovině filmu, tak to divák ani neví. Musí se k tomu pomáhat i popiskem k filmu, než nějakým atmosférickým úvodem přímo ve filmu. Tak ubohé to je. A co je úplně nejhorší - vůbec nechápu smysl toho, proč to Kejsí natočil. Beru, kdyby měl v hlavě plno režijních nápadů a chtěl se s nimi podělit na veřejnosti, ale tam prostě není LAUTR NIC, co by ten film dělalo jiný než na papíře. Jinými slovy- takhle stejně to dokáže natočit každý kokot!! Každý blb, který ví, jakým tlačítkem se zapíná kamera.  A kdyby se i po přečtení tohoto všeho našel někdo, kdo si nedovede představit, jaká tortura sledování tohoto skvostu je, mrkněte do galerky. Uvidíte foto, jak jde Kejsí s holkou lesem, jak Kejsí stojí s holkou v lese, jak Kejsí stojí s holkou jinde v lese, jak holka sedí na pařezu, jak holka sedí na pařezu z jiného úhlu... To vám vypoví vše o téhle Kejsího sračce. (11.02.2023)

Příjemně srdečná pomalá konverzačka nabitá přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelů, v níž dlouhé promluvy postav zabírají většinu délky filmu. Dystopie je zde prakticky jen na pozadí, o fungování společnosti v době, kdy na Zemi už nejsou téměř žádné ženy, se příliš nedozvíme. Affleck se ani neubírá k zobrazení všech aspektů chaosu a zoufalství upadající společnosti jako třeba Cuarón v mnohem akčnějších Potomcích lidí, ale zaměřuje naši veškerou pozornost čistě na vztah otce a dcery, který po divácké stránce dokonale funguje a dokáže sledující přimět, aby se do postav vcítili a drželi jim palce. Jako režisér se Casey Affleck myslím ukázal ve velmi dobrém světle a jako scenárista baví - zvlášť poslední dialog je ve filmu mile vypointovaný. [KVIFF 2019] (02.07.2019)