Příběh služebnice - Série 1

Miluju dystopie a nejsem zklamaný, to v prvé řadě. Jenže mi tu prostě pár věcí nehraje. Proč miluju ty dystopie? Protože fungují jako varování, jako zrcadlo současné společnosti. Jenže tahle dystopie je spíše tendenční propagandou "kulturní fronty" a vůbec to zrcadlo nenastavuje. Námět je prostě příliš neuvěřitelný a neodpovídající tomu, co se nyní děje, abych ho byl schopen brát smrtelně vážně. Určitě v době vzniku knihy to bylo daleko aktuálnější, než dnes. Ne, není to provokace, provokace by to bylo naopak. Tohle je naprosto v souladu. Možná kdyby to točili v Alabamě, tak by to byla provokace. Takové 1984 je aktuální od svého vzniku až do dneška a vlastně čím dál víc. Ovšem nepochybuji o tom, že se v USA najde dost misogynních pitomců a zmetků a pokud to ona "nová levice", která má zejména mediálně navrch, přežene, může nastat nečekaný odpor, ale aktuálně ty totalitní snahy vidím spíše naopak, než jak to zobrazuje seriál. A navíc uskutečnitelnost podobného převratu zvláště v USA se mi taky nezdá. (EDIT 2022: přiznávám svůj omyl, vzhledem k současné potratové politice USA to skoro vypadá na nástup Gileádu a nedošlo mi, že je USA tak strašně vázána na rozhodnutí Nejvyššího soudu, :-) ). Na druhou stranu časté komentáře, ať už k celému seriálu či jednotlivým epizodám, odkazující na fakt, že hlavní představitelka není úplně miss universe 90 60 90 a že se na ní tudíž blbě dívá z detailu, dávají za pravdu zase tvůrcům seriálu a tihle diváci by se měli chytnout za nos, neboť přesně pro ně je seriál určen. Pokud je hlavní hrdinka žena, musím mít neustálou chuť s ní zřejmě provozovat koitus, jinak tam nemá co dělat. K dalším věcem, dějové posuny jsou pomalé, ale že by to byla taková uzoufaná nuda, jak se tu často píše, to jsem opět nepochopil. Je ale pravda, že se děj poněkud v kruhu točí. První díl je dechberoucí, všechno je nové, ale pak už jaksi není. Možná není dobrý nápad dělat několikařadý seriál podle ne moc dlouhé knihy. Na druhou stranu je potřeba vykreslit repetetivnost, která k životu v Gileádu patří a navíc tohle není o akci jako o vnitřním psychologickém boji a ten potřebuje čas a vývoj. Ovšem možná bych i ten psychologický vývoj čekal trochu rychlejší. K totalitním dystopiím patří i povedený vizuál, a to tady funguje na jedničku. Zejména kostýmy jsou vymyšleny skvěle. Herecké výkony jsou úžasné a charaktery postav správně nejednoznačné. A prostě, když uděláte svinskou dystopickou společnost, tak ono to na mě vždycky funguje. Za první sérii ještě dám čtyři po zralé úvaze, bojím se, že příště už ale půjdu trochu níž. (30.08.2019)

Dlouho jsem se bránila, ale takovou nálož jsem ani náhodou nečekala! Nerada si čtu, o čem seriály/filmy jsou, protože nesnáším spoilery. Je to asi blbost, odevzdat čas něčemu o čem vůbec nic nevím, ale what can I say I like to live dangerously! Hodně krutý, intenzivní příběh... Kam naše společnost spěje? (18.11.2020)

Nevím proč jsem se seriálem tak dlouho čekala, nakonec jsem se na něj podívala na doporučení kolegyně z práce, která ho vychvalovala. Až na dva díly se mi seriál moc líbil a nijak mě nenudil, v těch dvou dílech, které se věnují spíše vedlejším postavám (například Nick nebo Luke), ty mě moc nebavili, u těch jsem se nudila, zajímala mě spíše hlavní postava June nebo-li Offred, zajímal mě její psychický stav, její myšlenky, sny, představy a nápady, prostě opravdu všechno. Celkově se jedná o velmi originální nápad, který se klidně může stát i skutečností, nijak si naší budoucnost růžově nepamatuji, jsem navíc hodně zvědavá, co se bude dít v další sérii. (17.07.2018)

Seriál předurčen k vítězství Emmy je zejména v první polovině strhujícím portrétem pokřivené totalitní společnosti a příběhem ženy, degradované na pouhý objekt. Škoda, že silné momenty později nabudou na repetitivnosti a tvůrci se rozhodnou rozběhnout několik „slepých“ podzápletek, které vyzní do ztracena. I tak ale slibný a důležitý počin letošního roku. Nejlepší epizoda: Late (3) (08.02.2018)

Wow, tahle pobuřující témata, kdy divák nesmyslně kroutí hlavou a říká si, jak je to možný, ty já můžu. Čím větší zvrácenost a údiv, tím víc mé srdce plesá. Pověstný obličej Elisabeth Moss sice leze zezačátku na nervy, ale po čase jsem si zvykla a ta baba mi začíná být chvílemi celkem i sympatická. Protože kamera je fakticky úchvatná. Už jen kvůli ní neodtrhnete obličej od obrazovky. To nemluvím o tom všem okolo. Atmosféra na vás buší skrze obrazovku. Ani nevím, kdy jsem se naposledy takhle ani na chvíli neodtrhla od nějakého seriálu a dala půl série za den. (28.06.2018)