Režie:
Karel KachyňaHudba:
Milan SvobodaHrají:
Radim Špaček, Milan Šimáček, Pavel Nový, Josef Somr, Jan Hraběta, Zdeněk Žák, Robert Hudecký, Michal Bočan, Jakub Hais, Petr Hervert, Klára Marie Svatošová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Žižkovská balada Karla Kachyni o lidech malých i velkých a láskách ztracených i nalezených. Žižkov, jedno z nejstarších pražských předměstí, které si zachovalo svůj svéráz, již několikrát upoutalo pozornost filmařů. Také Karel Kachyňa se po Láskách mezi kapkami deště opět vrátil na Žižkov a natočil zde film na motivy novely Vladimíra Kučery Blázni a děvčátka. Na scénáři s ním spolupracoval Karel Čabrádek. Příběh třináctiletého chlapce Jirky je situován do padesátých let. Pro žižkovské kluky a holky mělo toto na první pohled nehostinné prostředí své romantické kouzlo. Na Vítkově a kolem trati se odehrávají jejich hry, rvačky, ale také první erotické zážitky. I Jirka, který žije sám s otcem, zde prožívá své první lásky, touhy i bolesti. Naváže zvláštní přátelství s žižkovským podivínem, bláznem Pepíčkem Várlichem, mohutným mužem s mentalitou dítěte. Žižkovská balada o lidech malých i velkých, ztracených i nalezených, byla natočena v roce 1989, premiéra se konala v prosinci. Třináctiletého školáka Jirku hrál Radim Špaček, který v roce 1995 jako student FAMU natočil svůj první film Mladí muži poznávají svět. V dalších rolích uvidíte Milana Šimáčka, Pavla Nového, Josefa Somra, Jana Hrabětu a Zdeňka Žáka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Krásný a smutný film s velmi uvěřitelným výkony i reáliemi, jestlipak by se dnes téměř po 25 letech ještě ze starého Žižkova něco našlo... Dneska umřel Milan Šimáček o této jeho skvostné roli nikde ani zmínka Předloha: Vladimír Kučera ()
"Je jinej než ostatní, tak musí bejt zlej"... Vedlejší linka příběhu spojená s postavou žižkovského blázna Pepíček Varlicha mi sice úplně nesedla, ale zrovna tahle hláška je hodně pravdivá. Příběh o obyčejným žižkovským klukovi, který se z otloukánka a fotbalového nemehla postupně vypracuje a získá si respekt kluků i obdiv jedné spolužačky, má jistě své kouzlo. Na Kachyňu (a třeba v porovnání s jiným jeho filmem ze Žižkova - Láska mezi kapkami deště) mi film ale přišel trošku málo poetický. A na můj vkus zde bylo až trošku moc bláznivých lidí. I když je pravda, že zrovna v 50 letech byla tak trošku i "bláznivá" doba. ()
Hezký a milý film s tradiční kachyňovskou poetikou. Přiznám se, že jsem ho viděl poprvé a Kachyňa mě opět nezklamal. Rozhodně jsem byl překvapen i slušným hereckým výkonem dětského představitele Radima Špačka, tohoto času renomovaného režiséra. ()
Až do dnešního dne pro mě zcela neznámé dílo ze zlaté kolekce českých filmů, kam se právem může řadit! Za necelou hodinu a půl film ukáže tehdejší počínání lidí k narušeným občanům, vztahy mezi školáky a sousedy (zapneš mi podvazek Jirko, přeci jenom máš šikovnější ruce:-) , život v Praze a na venkově v 50. letech za tehdejšího režimu! Příběh Pepíčka, kterého neuvěřitelně dobře sehrál herec Milan Šimáček (předtím jsem ho znal pouze z Tankového praporu, Černých baronů...) si zaslouží uznání snad každého filmového kritika. Jsem moc rád, že jsem tenhle skvělý "skorem zapomenutý český klenot" mohl dnes na Barrandově vidět! ()
Pěkný ilustrativní příklad tzv. selektivní gravitační čočky, kdy všichni herci ve filmu viděli Nového jako pořádného chlapa s pazourama jako kladiva, kterého se každý bojí, zatímco divákům u obrazovek se tentýž Nový jevil jako takový sušinka, kterého by se nelekl ani sebeslabší vánek. Pak mně samozřejmě jako ostatně každému tady utkvěla v paměti ona vrcholně erotická scéna u jezera, umocněná tím, že Špaček ve svých patnácti vypadal na dvanáct. To snad byl jediný okamžik v životě, kdy jsem litoval, že jsem se nezkusil stát hercem, nebo aspoň scénáristou, neboť i ten si to určitě užil. ()
Filmy o mentálně zaostalých lidech jsou problémové. Karel Kachyňa však velice citlivě zakomponoval takovou postavu do dospívání kluka ze Žižkova. Žižkov je tu vykreslen, jako svět sám pro sebe. Atmosféra je částečně tíživá, částečně veselá, jaké už dospívání bývá. Tak či tak, rozhodně nejde o oddychový snímek. ()
Velice dobrý film. Trudnost, jak se píše, je asi nejpřesnějším výrazem. Pavla Nového jsem ještě v lepší roli asi neviděl. 50. léta a jak je Kachyňa znázornil ještě za předešlého režimu. Zajímavé.70% ()
Z rohohle filmu kouká Kachyňa na sto honů, říkal jsem si..a taky jo, Kachyňa se nezapře. Žižkov je takový místo, ze kterýho režiséři čerpaj inspiraci poměrně často a je to dobře. Text distributora vskutku nelže. Svérázných figurek je tu dost a dost...válečnej veterán, kterému říkají "Pejsek a kočička", postižený Pepík (Milan Šimáček smekám..), děvčica lehčích mravů, co před ní náš mládenec radši prchne do rybníka nebo úžasnej ožrala husita Somr...zajímavé místo, ten Žižkov. ()
Strasti a slasti dospievania na Žižkove so všetkým, čo tam patrí, bitkami, sklamanými láskami, sexom pozorovaným aj čiastočne zažitým. Hlavne ten si Kachyňa neodpustí, aj keď to vôbec nemusí súvisieť s dejom. Ten dej nakoniec tvorí blázon a tak je názov filmu výstižný. Vo vedľajšej línii si film berie na mušku aj komunistov, ale nepridáva mu to na zaujímavosti. Vlakové scény vyzerali občas dosť nebezpečne a zdá sa mi, že bez trikových záberov. –––– A potom, je jinej než vostatní, tak musí být zlej. ()
Balada ze vtahujícího Žižkova staré doby. Nelehké dospívání, v němž se musel kluk neustále rvát zanechalo stopy v jeho duši. Pepíček představoval klasickou melancholickou (tragickou) postavu...70%. ()
Predlohu som zatiaľ nečítal a tak neviem posudzovať do akej roviny ju film vyzdvihuje, alebo profanuje. Základ je , že za chabším scenárom stála silná a rázovitá réžia Karla Kachyňu, pre ktorého všetky postavy tvoria plné a vyžité médiá pre zachytenie daného stavu okolností, nálad a zážitkov. Akurát si myslím, že príbeh má nerovnosti. ()
Skvělý dětský film, který přesahuje svůj žánr a ukazuje realisticky děctví v 50tých letech v Praze. Pro mě je role otce životní postavou Pavla Nového. A jak napsal Bart, to samé platí o Milanu Šimáčkovi v roli Pepíka nad jehož tragickým osudem se mě vehnaly slzy do očí. ()
Kachyňova sázka na poetiku a atmosféru funguje, druhý snímek ze starého pražského Žižkova je opět hodně silným filmem, zůstává však stínem jasnějšího svitu dokonalých Lásek mezi kapkami deště. 80 % ()
Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. ()
Pro mne jedno z největších překvapení, které jsem letos viděl ! Bylo to pro mne úžasně představení v pochmurném zimním období v usínací půlnoční době. Akce za akcí, žádné zbytečné okecávačky, má to spád, má to šmrnc. Výborná režie, výborná hlavní role, výborný Milan Šimáček. ()
Kachyňa zase zkusil něco ze sociálně tíživého Žižkova padesátých let o třináctiletém chlapci, který objevuje u děvčátek erotično a kamarádí se s místním bláznem. Jenže Špaček není Vaculík a Hrušínský a Pavel Nový při veškerých sympatiích není Menšík a do Mezi kapkami deště tomu chybí i z hlediska atraktivnosti vyprávění a dějové linky prostě kilometry. Není to hloupý film, ale zapomenutý oprávněně. ()
Velmi kvalitní film o chlapci z Pražského Žižkova, který se snaží, aby ho brali jeho vrstevníci a hlavně aby ho všichni hned nezmlátili. Ale to je jenom zlomek z toho, o čem ve filmu jde ;). ()
60% - Po filmu Lásky mezi kapkami deště další návrat Karla Kachyni do žižkovských exteriérů. Jedná se o typické kachyňovské trochu nostalgické vyprávění, na které se dobře kouká, ale „Lásky“ se mi líbily o něco víc. To ale neznamená, že by to byl špatný film. ()
Lyrická balada z „pražského Montmartru“ Žižkova pod taktovkou mistra střídání komična s tragikou Karla Kachyni. Kachyňa, v na prvním pohled triviálním příběhu třináctiletého chlapce, těží ze svých tradičních devíz, jakými jsou neglorifikované vylíčení lidských osudů, soucítění s postavami, zpracování námětů z nedaleké minulosti nebo znázornění dospívání a sním spojené citové nezralosti. Nevím, nakolik je filmový život žižkovských uliček padesátých let hodnověrný (to by nám spíše řekl „žižkovskej fešáček“ Enšpígl – chybí mi tu jeho komentář), ale díky Kachyňově půvabnému ztvárnění podpořenému výstižnou hudbou Milana Svobody, k němu můžeme alespoň trochu přičichnout. Českými stanicemi neprávem opomíjený snímek. ()
Zřejmě jsem naladěn poslední dobou na Kachyňu, protože i tento film z Žižkova (po Láskách mezi kapkami deště) mi přišel vhod. Pro mne sympatická role Pavla Nového, kterého jinak moc nemusím, ale tady se mi líbil. Přišlo mi, že film sleduje drobné příběhové linie různých "žižkovských postaviček", než že by vyloženě byl příběhem Jirky (ten tak nějak všechny ty příběhy spojuje, co by pozorovatel). Takže vstříc dalším Kachyňům. ()