Vodník

Zatím to nejlepší, co Detektivové od Nejsvětější trojice nabídli. Stylisticky neskutečně silné a podobně úspěšné i scenáristiky, kdy se tu nesází tolik na odhalení jako příběh samotný. Herecky tu naprosto vyniká Alena Doláková, která pro mě je díky tomuto skutečně novým hereckým objevem. Má to pár chyb, ale na kriminálku ČT se jedná o naprostý nadprůměr. (19.06.2019)

Já teda nevím co hulí pan Tauš (ať už sám nebo s někým v ČT), ale tenhle "styl" je téměř nekoukatelnej. Stejně jako u Modrých stínů se pokouší o nějaký umění nebo co, ale to prostě v kriminálkách nefunguje. Na hodně místech jsem se smál použitým "režijním záměrům" a to by se v případu rozřezanýho mimina stávat nemělo. (01.04.2019)

První díl nasadil laťku vysoko. Vytvořit zajímavou zápletku je těžký, mnohem těžší je ale vést děj k překvapivému a emocionálně silnému rozuzlení. V tom vodník naprosto selhal. Celá série má místy silné momenty, které však až příliš často střídají naprosté trapnosti - výslech s koláčky u pana Koláčka, grilující policisté ve skleníku u dálnice. S Melíškové mám rozpačitý dojem. Všechny ostatní zastínil Hanuš. Bohužel jsem některé symboly nepochopil např. pasoucí se koně. Místy super ale jako celek slabota. (15.04.2019)

Druhá nejslabší (po Případu pro exorcistu) z volné série detektivek Detektivové od Nejsvětější trojice, ten rádobyumělecký motiv vodníka, prolínající jak do vizuálu (plus hraní s barvami), tak i do děje, byl z mého pohledu dost prkený, zbytek mírný nadprůměr... Nutno ocenit dekorace a kostýmy, obecně dobrý pokus o navození dobové atmosféry a reálií 80. let...a samozřejmě významovou rovinu - problematické vyrovnávání se s komunistickou minulosti a její prorůstání do porevolučních časů a dneška... (08.04.2019)

Odbornější, byt teoreticky hravá-provokativní, kritika na stránkách Filmu a doby ZDE. Komentář po projekci na Febiofestu jako memento doby: Poslední dny jsem byl v Praze, kde je mnoho smutku, osudů, které člověka dovádí k pláči. Bezdomovci, lidé pouze o berlích... zrzci, Zibura; jednoduše lidská tragédie v kostce. Potěšil mě však VODNÍK, třídílná minisérie patřící k cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice. Viktor Tauš jako režisér by argumentoval, že zatímco pro Modré stíny byl určující vztah člověka a architektury, protože ta byla zároveň navázána na významovou strukturu, u Vodníka má být ústředním principem vykořeněnost. Vykořeněnost se skutečně dá obhájit, a to především na rovině stylu: kontrastní kombinace distancovaného rámování často přes různé odrazového plochy a velmi fyzických detailů; expresivní herectví v minulosti a naopak tlumené v současnosti; umělecky motivované svícení významotvorně pracující se zelenou a červenou přesahující z minulé časové roviny do současné; práce se zvukem v první epizodě a s tichem jakožto parametrem ve třetí atd._____ Osobně mi minisérie přijde fascinující z hlediska práce s temporalitou, která dílo sceluje a rozrušuje na všech úrovních (vyprávění, stylu i významu), zatímco ona vykořeněnost pouze v případě stylu. První část používá ruchy prostředí jako parametry, které prostupují všemi časovými liniemi (představte si kyvadlovou pasáž z Modrých stínů, či ono hučení při znásilnění z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy, nataženou na a variovanou po celou epizodu); druhá část směřuje ústřední otázku na záhadu z minulosti a je rámována odlišnými perspektivami s jiným vnímáním času; třetí část rozevírá časové rámce, následně je kondenzuje a poté propojuje dvě roviny. Zároveň je ona časovost pokaždé filmařsky pojata jinak, od přerývanosti v prvním dílu, klasické návaznosti v druhém, retardaci a kondenzaci ve třetím. _____ Esteticky je to famózní, byť druhá část je slabší než první a třetí, ale obávám se, že to nebude divácky přijímáno dvakrát dobře. Na rozdíl od konvenčních detektivek nejde o to, kdo zločin spáchal, protože podstatná je časová rekonstrukce (a posléze i prostorová) dění v konkrétní den. Na rozdíl od ambiciózních detektivek nejde o sociologickou sondu, ani o významově zatěžkané vyrovnávání se s komunistickou minulosti a převlékáním kabátů za kapitalismu, protože společenské jízlivosti jsou podřízeny rodinným dramatům a dávným traumatům a/či křivdám. Pro mě je ovšem vše výše zmíněné a i to neuvedené důvodem, proč VODNÍKa považuji za nejlepší tuzemskou audiovizi na pokračování. (31.03.2019)