Spartakus - Pomsta

Zamrzí smrť Andyho Whitfielda, ktorý nemá adekvátnu náhradu v ďalších sériach v roli Spartaca. Nový herec ponúka ale črty, ktorého by možno predošlý herec nezahral tak dobre, a to spoločný záujem, morálku pre všetkých, vojenskú stratégiu a spravodlivosť. Mal som si na neho problém zvyknúť a aj keď mi to nepríde lepší herec a lepší Spartacus, verím v to, že tieto črty vie zahrať lepšie a byť tak lepšie stvárneným symbolom. Andy Whitfield mal totižto príliš rebelskú tvár. Spomienky na Naeviu sú nešťastne spoilernuté recastom, takže vieme, že ju nájdu. Glaber intriguje výborne a dokáže Spartakove akcie využívať vo svoj prospech. Jeho súperom sa stávajú Seppius a Varinius, bohužiaľ nedostatočne využití. Zmŕtvychvstanie Lucrecie ale trochu zaváňa scenáristickým prešľapom. Ashur získava dobré postavanie, Oenomaus dobrovoľne bojuje v pit. Oslobodzuje sa loď plná germánskych otrokov, čo sa nepáči Crixovi, ale Agronova loajalita Spartacovi prekonáva všetky ťažkosti. Séria sa držala v podobnej kvalite ako predošlá, ubudlo intríg, pribudlo vojenskej stratégie. (13.01.2024)

Fugitivus S novou tváří stará kvalita. Herecký koncert Lucy Lawless stíhá jeden epochální dějový zvrat za druhým. Všechny myslitelné obavy jsou zažehnány. A Place in This World Pěkně zamíchali osudem a skvěle se propojila minulost se současností. Ashur překvapuje svojí loajálností k domině. Jen Ilithya neměla váhat... The Greater Good Svazuje staré příběhy z Gods of Arena s novými pointami Blood and Sand. Nevia se našla a nové recasty začínají čím dál tím více skřípat. Je potřeba se povznést nad minulostí a soustředit se na nové tváře. Diváci znalí síly Vyššího dobra už z předchozích Tapertových seriálů od prvního okamžiku budou vědět, na čem jsou. To poselství se ani po dvou dekádách nemění. Jestli nestojí bojovat za jednotlivce, nemá smysl žít prázdný život. Empty Hands Mi naprosto vrátili víru v to, proč se Spartacovi naplno věnovat. Ilithya se konečně stává novou dominou par exelence. Orgie jsou skvělé, dějové zvraty dech beroucí. A králem všech králů je Joseph LoDuca. Libertus Masíčko od A-Ž. Chosen Path Poklidnější hra, rozdání nových karet, klid před další epickou bouří. Assassin z Egypta slibuje mnohé, stejně jako nová pravidla v Glaberově domě. Sacramentum Po dvojici dílů Empty Hands a Libertus další 100% hra intrik, spekulací a odplaty. Neskutečně to získává na hloubce, síle a napětí. Nikdo není pánem nad svým osudem, všichni musí nejprve zničit všechny kolem sebe. Krev za krev. Balance Dává přednost expozici množství postav a na to zásadní je jen málo času. O Ilithyi nemá nikdo zájem, nicméně přežívá, protože je matkou budoucího syna samotného Spartaka. Seppia konečně díky Lucretiině oběti odhaluje proradnost Glabera. Ve Spartakově táboře je čas na lásku i zradu a naději v lepší zítřky. Monsters TJ Scott za bloodbath na hrad! Wraths of the Gods Dramaturg na popraviště! (09.01.2019)

Problém druhé sezóny není ani tak v (nezbytném) přeobsazení titulní postavy (McIntyre je možná ještě charismatičtější než byl Andy Whitfield), jako spíš v neucelenosti hlavního příběhu - rozpadá se tak na několik menších, z nichž skutečné grády mají jen dva (velkolepá záchranná a vyvražďovací akce v pátém dílu a závěrečné dvě epizody, v nichž probíhají zpravidla strhující střety s Glaberovou armádou). A jistá potíž je i se samotným Spartakem, který jakoby zde přestal být ústředním tahounem a stal se jen jednou z mnoha postav - a bohužel jednou z těch méně zajímavých. Kvůli tomu se trochu ze seriálu vytrácí primární podstata Spartakova příběhu... Akční scény jsou víceméně na stejné úrovni jako v předchozích dvou sériích (KREV A PÍSEK a BOHOVÉ ARÉNY, btw POMSTA dějově navazuje i na tento prequel!), a opět platí, že zpomalovačky jsou využívány až příliš často... Zábavu v neakčních scénách opět zajišťují především intriky mezi záporáky (Ashur je opět nebývale slizký, vývoj vztahů mezi Glaberem, Ilythií a Lucretií je dopředu jen těžko čitelný) a různorodé konflikty mezi vzbouřenými otroky (Oenomaus/Gannicus, Crixus/Agron atd.). (23.03.2019)

zlatí Gods Of Arena."Třetí" řada jede na podobné vlně jako její předchůdci,ale zase se o něco méně bojuje a víc se srdceryvně blábolí díky čemuž je to víc nuda než zábava.Dokonce ani ta nahota už to nezachrání,protože i té je tady méně a není ničím zajímavá.Kamenem úrazu je i přeobsazení - i když vynucené - hlavní role,protože nový Spartakus tomu starému nesahá ani po kotníky.A to samé se dá říct i o přeobsazení Crixovi vyvolené.Zatímco ta "původní" byla sympaťanda,ta nová mě neskutečně iritovala celou dobu.Všechno tak alespoň trochu zachraňují záporáci Glaber,Ashur a Lukrecia (i když ta tady není tou z první řady) a z klaďasů rockstar Gannicus.Poslední řadu už dám taky,ale že bych se na ní po téhle extra těšil se říct nedá...60% (12.12.2020)

Spartacus: Vengeance (85%) nadväzuje presne na Blood and Sand. Potom čo Spartacus dobil Batiov dom on a hrstka ostatných gladiátorov sa skrývajú v kanalizacii mesta, či v lese a ide za pomstou. Príbeh už nie je tak dobrý ako v prvej sérii, za to akcii pribudlo viac a sú aj zaujímavejšie. Najvačšie mínus druhej série je strata Adnyho Withfielda, ktorého som si skutočne oblúbil. Jeho nahradník vyzerá skôr ako zahradník a nie ako Spartacus. Ale nejde tu len o svaly, Liam McIntyre nevzbudzuje také sympatie ako Whithfield, no naštastie sú tu aj staré známe tváre, ktoré je radosť vidieť bojovať bok po boku. Hovorím nie len o čoraz lepšom Manu Bennettovi (Crixus), či Peterovi Mensahovi (Oenomaus), ale hlavne o Dustinovi Clareovi (Gannicus), ktorý je rozhodne prínos a tým pádom prequel God of the Arena nie je len obyčajný prequelom, ale v niektorých dejových linkách sa tu v ňom pokračuje. Spartacus Vengeance je stále dobrý seriál, no najväčšie mínus je preobsadenie postáv a slabší príbeh. (09.05.2017)