Složka 64

Tři filmy trvalo, než Oddělení Q našlo svojí filmovou identitu. Po rozporuplných a scenáristickými neobratnostmi stíhaných dílech je tu konečně suverénní kombinace whodunnit detektivky a společenského thrilleru, kterou dopředu ženou dva ústřední charaktery. Má to ostří, skvělé tempo a jen pár dílčích neobratností. Navíc zapojení aktuální společenské linie je velmi, velmi dovedné. Mezi filmovými scandinoirs šampion. (26.01.2019)

Další excelentní trefa do černého od seveřanů, kteří ukazují, že zas a znova je se na co dívat. Tak nervydrásající vyhrocený příběh a zpracování jsem už sakra dlouho neviděl a musím říct, že jsem doslova trpěl s obětmi ve filmu. Napětí a gradace od poloviny filmu až do samotného konce bylo skvělé, a intenzivní finále, u kterého jsem byl jak přišpendlený k sedačce, mě jen utvrdilo v maximálním hodnocení filmu. Fakt, že toto téma by mohlo být aktuální a probíhající někde “výše”, jen přidává filmu na kvalitě. Tohle se neslutečně povedlo a lituju, že jsem na to nešel do kina. Více filmů s touhle dvojkou detektivů prosím. (22.03.2019)

Předchozí díly série případů oddělení Q, ač jsou to fajn kriminálky, mají tu a tam i nějaké své mouchy. Journal 64 ale jede od začátku naplno a emočně film šlape ruku v ruce se sebejistou režií, parádními hereckými výkony a především dost bohatým scénářem. Vše začíná zdánlivě obyčejnou vraždou, která navzdory očekáváním detektivy zavede na stopu něčeho úplně jiného. Z relativně klasické detektivky je najednou dost hustej thriller s přesahem do moderní dánské historie, o které jsem upřímně neměl vůbec páru. To vše ve zběsilém tempu a za doprovodu hudby zjevně inspirované (mírně řečeno) těmi nejlepšími současnými fláky Hanse Zimmera. A vůbec mi to nevadilo. (13.08.2019)

Nemám rád tyhle pohádky o spiknutí mocných. Jejich evidentní slabinou je fakt, že skupina (rozvětvená skupina!) inteligentních a mocných lidí by se nikdy nemohla angažovat v něčem tam slaboduchém. Takhle si to mohou představovat jen troubové. Pastýři mají mnohem vyšší cíle a delikátnější metody, jak ovečky kontrolovat. (Co takhle třeba televize? Nebo demokracie?) --- Pak je tu rovina detektivní, vyšetřování vražd. Opět se podléhá módě. "Normální" vražda už nestačí, musí to být pikantní. Samotný průběh vyšetřování je ale zcela nezajímavý. Skupinka přičinlivých pionýrů by to jistě rozlouskla taky. --- Závažným je ovšem téma v základech. Kultivovaná, sociálně citlivá dánská společnost opravdu poměrně nedávno nakládala odpudivým způsobem s jedinci z "problémových" skupin. No, jak se to jen mohlo stát? --- Vysvětlení spočívá ve dvou pojmech: inkvizice a socialismus. Inkvizice neznamená, jak si většina lidí myslí, církevní řízení za účelem upalování čarodějnic. Inkviziční princip znamená, že je určen orgán, který určité jednání stíhá či jinak ošetřuje z úřední povinnosti. Je nadán pravomocí a povinností konat, i když si nikdo konkrétní nestěžuje. Neptá se a jede vlastní dynamikou. Proč to dělá? Vždy ho k tomu pověří vláda, a to vždy ve víře, že tak koná v zájmu obecného dobra. --- Inkvizici vždy milují socialisté, ať už si říkají jakkoli (např. v Dánsku sociální demokraté, v Německu nacionální socialisté, atd.). Socialisté jsou z definice toho názoru, že běh světa nemůže být ponechán sám sobě. Jsou přesvědčeni, že právě oni jsou těmi, kdo věcem správně rozumějí, nezřídka navzdory opačnému názoru většiny ostatních, a jsou tedy oprávněni do běhu světa zasahovat. A to i když si nikdo konkrétní nestěžuje. Třeba i víceméně potajmu, aby to "nezasvěcení" nerušili. K sociálnímu inženýrství potřebují silný stát, s pěkně vypasenými inkvizičními orgány. --- Upalování čarodějnic si protivíme, stejně jako zacházení s pokleslými dívčinami, jak je ukazuje tento film. Ale teď přichází to podstatné: Socialisté se vždy upřímně distancují od toho, co inkvizice páchala v minulosti, ale nikdy od inkvizičního principu jako takového. A tak dnes je úkolem inkvizice potírání kouření, rasové a sexuální diskriminace, domácího násilí, ochrana životního prostředí, řešení globálního oteplování, atd. Zase je tu kdosi, kdo je oprávněn do našich životů zasahovat, protože věci rozumí líp, než my sami. --- Nejspíše až s odstupem desítek let se dozvíme, jak si na těch bohulibých cílech mocní a přičinliví tohoto světa mastili kapsy, jak pokřiveně se vnímala a stíhala kriminalita, kolik peněz se vynaložilo na nesmyslné projekty, jak jsme si vyráběli sucha a povodně, a snad vůbec nejhůře, kolik dětí se nenarodilo, kolik rodin bylo zničeno, kolik mladých se ve školách naučilo jen bezcenné fráze a osvojilo chování tupců, kolik za naše pochybení zaplatí naši potomci. --- Budoucí generace socialistů to čestně přiznají, a sestrojí novou inkvizici k nápravě neutěšeného stavu světa... (06.06.2019)

7 let, 4 nezapomenutelné filmy. I přesto, že je "Složka 64" výborná, je vzhledem k vysoko nasazené laťce nejslabším dílem série. Minulost: Dívka je zavřena do zvráceného ústavu. Současnost: Assad odchází a Carlova sebedestruktivnost dosahuje pomyslného vrcholu. Pluralita linek působí zpočátku spíše rušivě, jejich propojení však proběhne s takovou lehkostí, že nad tím zůstává rozum stát. Atypická akčnost druhé poloviny mi nevadila, spíš mě mrzí, že mi byl zvrat s oběťmi jasný hned od začátku... Ač se jedná o závěr důstojný, nikdy tvůrcům neodpustím, že nebudou v Q-sérii pokračovat. Finální pořadí dílů (od nejlepšího): "Zabijáci" - "Žena v kleci" - "Vzkaz v lahvi" - "Složka 64". (10.02.2019)