Das schweigende Klassenzimmer
The Silent Revolution
Režie:
Lars KraumeScénář:
Lars KraumeKamera:
Jens HarantHrají:
Leonard Scheicher, Tom Gramenz, Lena Klenke, Jonas Dassler, Ronald Zehrfeld, Carina N. Wiese, Florian Lukas, Jördis Triebel, Daniel Krauss, Michael Gwisdek (více)Obsahy(2)
Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média u této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse… (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Milí mladí přátelé na tomto fóru, vy kteří jste nezažili režim před rokem 1989, dívejte se prosím na tento film velmi pozorně! Sledujte, jak nám komunisté chtěli zajistit šťastnou budoucnost a jaké metody k dosažení těchto "světlých zítřků" používali. Východní Němci měli smůlu, protože přešli od jedné totality ke druhé, které nebyla o nic lepší. Jedinečný film, který by měli vidět hlavně ti, kterým se po minulém režimu pořád stýská. Scéna, kdy studenti vyjadřují solidaritu se svými spolužáky vyvolává husí kůži a mrazení. Velká síla a jasná pětka! ()
Absurdní, šílená, nespravedlivá, násilná, neústupná.... první slova co mě napadají k vyjádření síly sovětského bloku a pusťte mi jakýkoliv film z této části historie a nejspíš u něj budu nehnutě sedět po celou dobu nehledě na kvalitu čistě jen z toho, že mě opět přiměje přemýšlet nad fungováním tohohle zhoubného systému. Takže jsem proseděla nehnutě i Tichou revoluci, která tuhle absurditu a nespravedlnost a nesvobodu ukazuje moc pěkně a jednoduše na skupince maturantů, mladých lidech co hledají svůj názor a jakýkoliv svobodný názor je špatný názor a i minuta ticha ze soucitu zvedne tamního ministra ze židle. A už to jede, soudruzi pobíhají, děti se udávají, soudruzi vydírají, rodiče varují a prosí a ti druzí rodiče tahají za nitky na správných místech. Ve filmu byl moc pěkně vidět kontrast mezi generací studentů a jejich rodičů, kdy možná rodiče měli za mlada podobné smýšlení, ale držet pusu a krok, motto té doby, se vyplatilo víc. Bohužel se mě moc nedotkly jednotlivé příběhy postav a i když se jim na obrazovce dělo něco smutného a hrozného nic moc to se mnou neudělalo a to je pro mě ten největší mínus filmu. ()
Na príbehu jednej triedy maturantov sa rozohráva silná dráma plná emócií a zvratov a tento exkurz do čias, keď komunisti vládli neobmedzenou mocou a rozhodovali o osudoch mnohých ľudí je určený predovšetkým mladým ľuďom, ktorí nie sú zasiahnutí komunistickým režimom. Príbeh podľa skutočnej udalosti rozpráva o sile vôle, sile osobného názoru, ktorý bol v tých dobách potieraný. Dobové reálie sú uveriteľné, skladba filmu je postavená na mnohých motívoch, ktoré znásobujú emotívny zažitok. Silný film. ()
Z dnešního pohledu téměř neuvěřitelný historicko-politický film o jednoduchém lidském gestu, které zatáhlo celou třídu studentů do politické mlýnice výslechů a hrozeb. Došlo to opravdu tak daleko, že byli dotlačeni k rozhodnutí, které jim změnilo životy. Výborný emotivní film a za mě jasné doporučení. ()
Na jedné straně agitka, na druhé příspěvek k systematickému přepisování dějin, jak se o to německá kultura a politika pokouší v tomto tisíciletí. Výsledkem by nakonec mělo být masmediální přesvědčení, že válku vyhráli Rusové, Američané a Němci, protože všechny tyto národy bojovali proti nacismu. Pozn. 1: V NDR jsem chodil do školy sice až v sedmdesátých letech (5 let), a vím, že se nějaká "třída", o to víc školní, nemůže sjednodit bez vedení seshora, a pokud ano, tak rozhodně ne v politických otázkách, ale pouze ve sportu (velebení Puskáse Ference je tedy na místě) a zábavě (popíjení při zpěvu a pohupování sem a tam). - Na Connyho Bauera jsme jezdili s "maďarama" do kostela v Lipsku a na Richarda Wagnera chodili taky ne se třídou. A tak se domnívám, že tato "skutečná událost" patří mezi ty události, které se někde opravdu staly, i když trochu/hodně jinak. Hodnocení události a událost sama jsou samozřejmě dvě věci. Tady je nepatřičné "cherchez la famme", ale "cherchez la utilité". Přestože film nabízí ucelenou zábavu, ve všech detailech klame. Pozn. 2: V jednom komentáří se tvrdí "A niektorí idioti budú aj tak ešte stále tvrdiť, že socializmus bol skvelý... (doprial by som takým ľuďom si to vyskúšať priamo v takomto totalitnom režime)." Socialismus skutečně nabídnul úžasnou šanci lidem z nižších tříd (jako je tu třeba pan ředitel), ale jsou to právě oni, kteří jej nejvíc zdiskreditovali a dokázali jeho praktickou nemožnost. Pozn. 3: V jiné rencenzi se proklamuje (je jich tu jen deset) : "Východní Němci měli smůlu, protože přešli od jedné totality ke druhé, které nebyla o nic lepší." Překlepy dělám taky, o to nejde, ale celé toto prohlášení je naprostá blbost. ()
Reklama