Klér

Poláci jsou po filmové stránce než Češi jinde a Klér je toho důkazem. Zajímavé nahlédnutí do prohnilé Polské katolické církve, kde alkohol, výhružky či zneužívání dětí je na běžném pořádku. Byť jsem se obával, že mě film kvůli tématu nestrhne, tak obavy byly zbytečné. Na film se kouká velmi dobře, dokáže překvapit i šokovat a mrazivá atmosféra z toho čiší každým coulem. Solidní. 8/10: (28.11.2019)

„CÍRKEV JE SVATÁ, ALE LIDÉ JSOU HŘÍŠNÍ...“ /// Tak od začátku je jasný, že půjde o zajímavou podívanou. Jednak obsazením a jednak – no prostě tihle černoprdelníci jsou takový samozvaní bohové. V příběhu je asi všechno, co činí církev. Teda kromě dobra (takže vlastně všechno…). Tihle „batmani“ jsou neohroženým druhem a ostatní lidi nechť ochrání víra. Před nimi, samozřejmě. Silnej filmovém zážitek i pro (nebo právě pro ně?) nevěřící. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přišli za mnou pro vzorky z předkožky. 2.) Mlčím, abych se nesmažil v pekle. 3.) Thx za titule „ghostxx“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.03.2019)

Mistrz świata w ekshumacji ogólnopolskich szkieletów z szafek znów posmerfowal zajebisty utwór, po którym na pewno modliszki już drzewo na stos zbierają. Kurwa BRAVO, Wojtek! Divím se, že po tomhle ještě nemá nejlepší současný polský režisér klerofašistickou vládnoucí stranou s příznačným názvem Piss (Partia Imbecyli Świętej Sekularyzacji) procviknutou občanku, eNko v pase, v zádech klatbu a na krku obvinění z kacířství dle paragrafu 666 osvědčené, letité, zcela legální a nikdy nepopřené Sbírky precedentních sakrálních tradic 1. Římskokatolické a.s. A nebylo by divu! Vykreslit totiž takto naprosto lživě služebníky Boží, ony muže pevných zásad, askety, morální autority všech blahoslavených, erudované šiřitele nezpochybnitelné moudrosti a vzdělání v podobě vědních disciplín jako progresivní plackoastrofyzika či luskoprstní paleontobiologie, kteří zasvětili svůj život víře a pod eternálním trestem rozžhaveného pohrabáče v prdeli přísahali Vodníkovi bezvýhradné ctění židovských bajek, jakož i pyjonýrských zásad Jeho syna a spasitele, Rákosníčka, dle čtyř zhola pravdivých, tak pečlivě vybraných a také náležitě účelově cenzurovaných evangelických zvěstovatelů – Karla Jaromíra, Boženy, Hanse Kristiána a Gebrüder Grimm, to je na okamžité upálení! Tam, kde jako obvykle přizdisráčská holyúdská klika jakože děsně senzačně a Osralově blikla nudně a opatrně Reflektorem na lem sutany, přičemž korektně odhalila pouze vyčuhující bosé nohy do šalmaje nadšeně foukajícího nezletilého ministranta, to Wojtek velmi svižně a zábavně naprudko nasvítil globálně a pod známým vágním obranným klerickým heslem „Jsou to přece jen lidé a ti vždycky mohou chybovat!“ přilil bez zardění do toho pedofilního kotle i hektolitry mešní Wódki wyborowej, dokořenil transparentními výběrovými řízeními na církevní zakázky a zamíchal, kvůli výjimečně nepederastnímu porušování celibátu netknutým, dildem farské posluhovačky. Ano, lidé chybovat rozhodně mohou, ovšem ne ti, kteří otevřeně reprezentují cílenou institucionální demagogii a priori programově potírající zmiňované skutky. To už je pak megapokrytecká amorální ultrakurvárna, po jejímž spáchání by měl každý alespoň trochu mravný člověk okamžitě vypít číši bolehlavu. Viď, Endy???!!! Každopádně klenot letošního Kina na Granicy (tímhle jste měli s velkou pompou otvírat), herecký koncert Arka, Jacka i Roberta a na Poláka až hazardérský počin, kterým si Smarzowski nepochybně získá vatikánský věhlas a u papeže minimálně stejnou oblibu jako velký Mario Puzo. Ještě jedno BRAVO! (02.05.2019)

Polský Spotlight, s jiným konceptem a dramaturgií, ale stejnou intenzitou. Snímek tak okázale antiklerikální, že ze své jednostranosti v podstatě udělal ctnost - má být takovým mementem mori, zvlášť ve svém symbolickém závěru, propagandistickým plakátem s tomu uzpůsobenými výrazovými prostředky, který má rozbouřit veřejné mínění a rozrazit neudržitelný status quo římsko-katolické církve a jejího krytí pedofilních skandálů, jakož i mnoha dalších hříchů - ovšem i obecněji celého korupčně-klientelistickému systému a prorůstání církve, byznysu a politiky. Režisér Smarzowski se tomuto tématu nevěnuje poprvé, prohnilost policie už kupříkladu tepal ve svých velmi povedených Dopravácích. Současná polská kinematografie je světelné roky před tou českou, ten rozdíl v kvalitě, ale i odvaze, je až propastný. A je neuvěřitelné, že takovýhle film mohl být v současném Polsku natočen a dostal se do polské distribuce, se svobodou slova to tam zjevně ještě nebude až tak špatné! (Pokud se režiséru Smarzowskimu nestane u příštího filmu to, co se v Rusku stalo třeba Andreji Zvjagincovovi po natočení snímku Leviathan) (16.03.2019)

Chápu, jaký poprask může tenhle film, který začíná jako rozmařilá satira a končí jako sžíravé drama, vyvolat v Polsku - byť podle reakcí publika je festivalová bublina celkem na vlně katolického hejtu. Určitě by to mohlo být natočeno syrověji, určitě by to mohlo být soustředěnější, ale ne druhou stranu odvyprávět příběh s tolika postavami tak relativně funkčně taky není jen tak. A bylo hodně zábavné sledovat "kam až si troufnou zajít". A troufli si... (19.09.2018)