Coco

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)

Velká pocta mexické kultuře a tradici písničkářů, významu rodiny a svátku Dne mrtvých ve spojení dvou světů a vzpomínek na zesnulé - krásný vizuál, sem tam hezky černý humor, promyšlená story a hlubší poselství, než co bývá u 3D animáků obvyklé. A oproti většině je tu i cítit duše. Takže moc fajn, sem s vinyly Ernesta de la Cruze. (12.02.2018)

Spoilery! Úplně nechápu, nad čím celé zástupy lidí onanovaly. Neměl jsem pocit, že sleduji něco výjimečného. Jediné, co odlišuje tuhle pohádku od tuctu tuctů dalších, je originalita. Tou se zde nešetřilo. Příběh je do jistého momentu velmi nepředvídatelný, což je také fajn. Uši potom potěší velmi pěkný soundtrack. Lehce mi scházel větší příval humoru. Je fajn, že už i mexikánská menšina má v USA vlastní animovaný film. Není úplně zvykem, že by do hlavní role Pixar někdy stavěl postavy jiné barvy než bílé. Jsou to staří rasisti. Zřejmě tímto filmem otevřeli novou éru. Sympatický mi hlavní hrdina bohužel nebyl a sympatický mi nebyl ani jeho divný kámoš, ze kterého se brzy vyklubal jeho ještě divnější táta. Myšlenka snímku byla rozhodně fajn a finále bylo správně dojemné, ačkoli se slzičky nedostavily. Také cesta k němu byla strašně zdlouhavá a v mnoha pasážích otravná a nudná. Úplně si nedovedu představit, že by si tento animák užily děti. Coco je zkrátka popo loco. Svoji fanouškovskou základnu si evidentně našel. Lepší dva kousky. (11.02.2018)

Asi nejemotivnější a nejdojemnější pixarovka, u které si ale netroufám tvrdit, že zaujme mladší publikum. Vizuálně se opět jedná o bezkonkurenční animák a nechybí i nějaké to ponaučení (tentokrát, že rodina je to nejdůležitější), ale příběh a hlavně tempo vyprávění mi přišlo trochu slabší. Vtipů je zde minimum a chybí více "akce", která by příběh posouvala kupředu. Přesto povedený, ale ve výsledku slabší kousek z produkce Pixaru. (02.04.2018)

V době mého hodnocení 14 dní po české premiéře 89%? První půlku jsem tomu vůbec nemohl uvěřit. Být to původni Disney film, tak nic neříkám, ale ačkoliv už to také není co to bývalo, Pixar by měl být o ten stupínek výše. Nebýt bombového závěru, který ve mně alespoň nějaké emoce probudil a nechat vzpomenout na jednu z mých nejoblíbenějších pixarovek, na Up, tak tam napálím tři a řeknu si, co sakra tvůrce vedlo k tomu natočit zrovna mexickou pohádku. Repete si určitě nedám, na druhou stranu si říkám, že je to kvalitativně srovnatelné se stále mnohem oceňovanějším “V hlavě,” které mě také přiliš neuchvátilo (loňská Moana je lepší). Holt až do příchodu Příběhu hraček z těch animáků asi zas dlouho odvařený nebylo. (01.02.2018)