All the President's Men
Všetci prezidentovi muži
Režie:
Alan J. PakulaScénář:
William GoldmanKamera:
Gordon WillisHudba:
David ShireHrají:
Dustin Hoffman, Robert Redford, Jack Warden, Martin Balsam, Hal Holbrook, Jason Robards, Jane Alexander, Meredith Baxter, Ned Beatty, Stephen Collins (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Největší politická aféra i dech beroucí novinářský počin... Dva novináři deníku Washington Post, Carl Bernstein (Dustin Hoffman) a Bob Woodward (Robert Redford), jsou na stopě zdánlivě banálního případu: do kancelářských budov Demokratické strany zvaných „Watergate“ se roku 1972 vloupalo několik mužů. S každým odkrytím dalších souvislostí ale oba neústupní novináři zjišťují, že mají co do činění s mnohem hrozivějším případem než jen s obyčejným vloupáním zlodějíčků, a celá událost jim začne přerůstat přes hlavu. V sázce je nejen jejich kariéra, vztahy, ale zřejmě také holý život. Přešlapování novinářů na tenkém ledě nicméně odkrývá politickou špínu nebývalých rozměrů, což roku 1974 vyústí až v rezignaci republikánského prezidenta Richarda Nixona... Přelomový film z ranku amerických dokudramat, které spojují fiktivní vyprávění s přístupem dokumentární kinematografie, natočil mistr svého řemesla, režisér Alan J. Pakula, jenž navázal na úspěch svého politického thrilleru Pohled společnosti Parallax (1974). Půvab dramatického snímku Všichni prezidentovi muži tkví v propracovaném scénáři Williama Goldmana (Harper, Butch Cassidy a Sundance Kid, Maratónec), jenž z nepřeberného množství faktů a souvislostí spojených s případem Watergate dokázal vydestilovat soudržný a pro diváka přehledný děj, který navzdory politickému námětu neztrácí nic ze své napínavosti. Mimo věrohodné výpravy a hereckého vyjádření je též potřeba zdůraznit kameramanskou práci Gordona Willise, jenž s Alanem J. Pakulou spolupracoval už na snímku Klute (1971). Všichni prezidentovi muži obrazově vynikají minimalistickým, ale průzračně čistým rámováním, jakož i vynalézavým užitím různých ohniskových vzdáleností objektivů. To umožnilo kupříkladu přehledně rozehrát hned několik akcí v předním i zadním plánu současně, nebo naopak zaměřit pozornost jedním směrem a zbytek informací na scéně nechat rozostřených. Nejen tedy puntičkářská režie Alana J. Pakuly, uspořádaný scénář Williama Goldmana, ale i kamera Gordona Willise stála za tím, že si divák může vychutnat napínavý příběh o největším politickém skandálu poválečné éry, který je navzdory své košatosti podán přístupnou a přitom hodnotnou formou, již docenila i Akademie filmového umění a věd, když snímek vyznamenala čtyřmi Oscary. (Česká televize)
(více)Recenze (312)
Vynikajúca rekonštrukcia aféry Watergate, zaujímavá aj z historického hľadiska...Spolu s dvojicou investigatívnych neodbytných novinárov môžme sledovať postupné zaujímavé odhaľovanie nových skutočností a mien, ktorí sa podieľali na masívnej konšpirácii. Film len odhaľuje fakty, nedočkáme sa žiadnych šokujúcich a pompéznych scén odhalení, režisér sa nesnaží pútať na seba pozornosť, dominuje príbeh. Celé je to veľmi civilné a prirodzené, rovnako ako vynikajúce ústredné herecké duo. Klasika... ()
Tak trochu jsem nepochopil ten humbuk, který se okolo tohoto snímku nadělá. Ne že bych se při něm nudil, ale koukat 130 minut na to, jak Dustin Hoffman a Robert Redford někomu telefonují, je na mě trochu moc. Je navíc zobrazena jen malá část watergateského procesu, což na konci snímku vyvolává mírný pocit neuspokojení. Na sedmdesátá léta je to sice možná dobrý thriller, ale nemohu mu dát víc jak tři hvězdy, protože jsem se zkrátka dostatečně nemohl ponořit do děje. Co se týče podobných politických thrillerů, doporučil bych spíše JFK s Kevinem Costnerem, to pro mne byla plnohodnotná podívaná. ()
V podstatě bezchybně vystavěné vyprávění o shánění informací a rekonstrukci faktických událostí, které dovede být vždy pár kroků před divákem a držet ho v napětí, ačkoli je vyústění alespoň obecně velmi známé. Kromě precizních dialogů, hereckých výkonů a rozmanitého způsobu čerpání informací, které uzavírá kolem hrdinů stále silnější venkovní smyčku, zaujme také vysoce progresivní styl snímání, který zpravidla vede pozornost diváka do dvou shodně zaostřených plánů (většina scén v redakci, kde se spojuje osobní vyšetřování s veřejnými zprávami z televize či s okolním ruchem), nebo se od postav výrazně odchyluje, a zdůrazňuje tak jejich zahlcení informacemi, nebo dojem sledování a nebezpečí. Rozhodně jeden z nejlepších snímků sedmdesátých let, který lze navzdory konverzačnímu charakteru sledovat opakovaně a hledat na něm stále nová filmařská ozvláštnění. ()
Film ktorý v niektorých scénach silno koketuje s dokumentom. Civilný prístup k látke je niečo čo vidíme pri životopisných filmov, dotýkajúcich sa podobnej témy stále. Pakula to ale robí s gráciou aká sa nedá uprieť 70 rokom. A hlavne bol akutálny. Myslím si, že najväčšou devízou filmu je práve jeho formálna stránka. Všetko je tam poprepájané a pôsobí to živo a funkčne - či už sa jedná o kanceláriu Washington Postu alebo rozhovory s potenciálnymi svedkami. Hlavní herci presvedčivý. Rovnako aj vedľajšák Jasona Robardsa. Pre mňa skvelé dve hodinky histórie natočené par excelance. ()
Z dnešního hlediska jsou zajímavé hlavně výkony mladého Hoffmana / Redforda (duo Woodstein) a to, jak se dělala investigativní žurnalistika před 35 lety. To si dnešní rádoby novináři ani neumí představit, jak by pracovali bez internetu a mobilních telefonů. Film i přes svojí délku odsýpá, musí se mu ale věnovat veškerá pozornost - každých 5 minut se objeví nové jméno / nový fakt a chvílemi jsem se v tom docela ztrácela. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (44)
- Původně se film měl točit ve skutečném Washington Post se skutečnými zaměstnanci, ale někteří se chtěli před kamerou "ukázat", takže od toho bylo upuštěno. (Kulmon)
- Ve scéně kdy je Carl Bernstein (Dustin Hoffman) u účetní doma, je možné si všimnout, že je koště opřené o krb, ale hned v další scéně je opřené o skříňku. (dc125)
- Zásadním člověkem, díky němuž film vznikl, byl představitel Boba Woodwarda Robert Redford, který o tom později vyprávěl: “Dostal jsem ten nápad předtím, než z toho vznikla aféra Watergate a než se do toho vložili dva reportéři z Washington Post. Mluvím o roku 1972, v té době se už objevovaly narážky, že za tím vloupáním do sídla Demokratické strany je víc, než se veřejně přiznává. Oficiálně se tvrdilo, že to byli zloději a že pocházejí z kruhů kubánské emigrace. Jenže já jsem potkával lidi, kteří mezi čtyřma očima naznačovali, že je za tím něco víc, ale nedá se s tím nic udělat. 'Proč?' ptal jsem se. - 'Každý se bojí Nixonových lidí, jsou ochotni odstranit každého, kdo by překážel jeho znovuzvolení. 'Co novináři?' nechápal jsem, 'to je přece jejich práce.' Na to jsem dostával podobnou odpověď: 'Vyžadovalo by to mravenčí práci, spoustu času a peněz - s perspektivou, že budu mít proti sobě prezidenta, který je pěkně mstivý a bude mít další čtyři roky obrovskou moc.' Tížilo mě to, protože jsem byl vychován a žil v přesvědčení, že v Americe se tohle stát nemůže. Pamatuji ten pocit velmi přesně, protože v tom létě dvaasedmdesátého roku jsem začal důkladně číst noviny a sledovat všechny zprávy. Článků o vyloupení pomalu přibývalo a ty nejzajímavější pocházely od dvou novinářů z Washington Post. Na podzim, když to nabíralo na obrátkách, jsem se o ta dvě jména začal zajímat a zjistil, že jsou to dva nováčci, takoví zelenáči, kteří jsou v redakci na nejnižším stupínku. Jeden z nich byl žid, druhý protestant, jeden byl liberální demokrat, druhý konzervativní republikán. Neměli se rádi, ale chtěli se prosadit: začali s touhle původně malou kauzou a pak jim nebývalo než pokračovat a spolupracovat. Přemýšlel jsem o tom jako producent a přišlo mi, že oni dva jsou skvělá kombinace pro zápletky, pro dynamický příběh, jenomže jsem si neuměl představit, kam se ten příběh bude vyvíjet. Sešel jsem se s nimi a řekl jim, že bych chtěl natočit film. 'Do toho se nám vůbec nechce,' odpověděli, 'je to na hraně, sledují nás a když uděláme neopatrný krok, je po nás. Chceme o tom jednou napsat knihu, ale není to u konce.' Tak jsem se zeptal: 'Dáte mi opci na filmová práva k té knize?' A oni souhlasili. Musel jsem čekat rok, než knihu napsali. Mezitím byl Nixon usvědčen, že on a jeho spolupracovníci porušili první dodatek americké ústavy. Film vznikal dlouho, několikrát se předělával scénář, muselo se to zjednodušit, ale zároveň se nesměla zkreslit základní fakta. Když byla premiéra, uplynuly od Watergate skoro čtyři roky. Ale celou tu dobu jsem se potkával s tichými náznaky, že bych to neměl dělat, že poškozuji Ameriku." (NIRO)
Související novinky
Zemřel herec Ned Beatty
Včera v kalifornském Los Angeles opustil filmový svět americký na Oscara nominovaný herec Ned Beatty. Bylo mu 83 let. Rodák z Kentucky, kterého si mnozí diváci jistě vybaví třeba jako Otise, věrného… (více)
Zemřel herec Hal Holbrook
V požehnaném věku 95 let odešel 23. ledna americký herec nominovaný na Oscara, Hal Holbrook. Zprávu včera předala deníku New York Times jeho osobní asistentka Joyce Cohen. Holbrook se narodil se v… (více)
Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?
Jak určitě víte, americká Akademie filmového umění a věd pravidelně "vyrábí" nejlepší film roku. Časopis The Hollywood Reporter zaujatě sleduje každé oscarové klání, sem tam se ale také ohlédne do… (více)
Aféra Watergate jinak
Agent FBI W. Mark Felt se stane hlavním hrdinou dosud nepojmenovaného filmu v režii komediálního tvůrce Jaye Roacha (Fotr je lotr). Felt před rokem způsobil mezinárodní senzaci, když prozradil svou… (více)
Reklama