Zrozen k vítězství

Povedený film v podobném duchu jako dnešní nezávislá tvorba, na kterém je hodně cítit, že je natáčen pod vlivem české nové vlny. George Segal je v roli závisláka, který už na vše rezignoval a plně se oddává své závislosti, poměrně výstižný. Dále pak potěší malé roličky budoucích hvězd De Nira, Elizonda a Younga. "Nejsem na tom závislej, jen jsem si na to zvykl". (03.10.2010)

Ivan Passer se po své emigraci dost dlouho nemohl prosadit, konec konců kinematografie, ve které profesně vyrůstal, nemohla být americkému studiovému systému vzdálenější. Zrozen k vítězství je malý film, který by se dal přirovnat k současné americké nezávislé tvorbě a jeho středoevropské kořeny a především česká nová vlna se v něm určitě nezapřou. Jakkoliv je feťácká problematika v americkém filmu důkladně zmapovaná, tenhle kousek představuje zajímavý a svými tragikomickými rysy netradiční úhel pohledu. Hlavní hrdina je příkladný slaboch a ve všech ohledech looser, který si ale bídu svého postavení úspěšně zakrývá každodenní dávkou lží a sebeklamu. Narozdíl od typicky americké tvorby, která dílem moralizuje, dílem směřuje k dramatické katarzi, tady režisér na řadě drobných komických a tragických příhod všedního dne feťáka ukazuje jeho těkání odnikud nikam. Přesto scéna ve výtahu, kde dveře stále znovu a znovu automaticky narážejí do bezvládného lidského těla, je jedna z nejmrazivějších, jaká v daném žánru vznikla. Dobré herecké obsazení, Robert De Niro v té době ještě nebyl za hvězdu a tady má jen vedlejšák v podobě jednoho z detektivů. Celkový dojem: 75 %. (09.08.2010)

Komorní "feťácké" drama z prostředí New Yorku 70. let. Na filmu je nejzajímavější, že se jedná o americký debut původem českého režiséra Ivana Passera a v malé roli policisty se tu mihne ještě úplně neznámý Robert de Niro. Snímek je postavený hlavně na hereckých výkonech a depresivní atmosféře, oboje myslím funguje tak jak má. Kdyby se tvůrce nebál ještě trochu víc přitvrdit, mohl být výsledek ještě lepší. (18.11.2010)

Film plný naprosto surrealných gagů a téměř slapstickových korespondencí (Džej Džej utíká z bytu gangsterů v kombiné a v ruce drží doutník a na chodbě potkává tlustého pána, který taky drží doutník a něvřícně na Džej džeje pohlíží). Zároveň je to film, který nesoudí, ale neprosto rozumí tomu menatalitě člověka beroucího drogy. Nechápu, jak tady někdo může psát, že to je "obyčejný", ba i "nudný" film. Právě naopak. Film je neskutečně zábavný, je to přímo horská jízda režijních nápadů a přesně odpozorovaných detailů jindy rozplizlé skutečnosti. Film-báseň. Segal a Karen Black jsou navíc mimořádně sladění. (08.02.2016)

"Řekněme, že jsem sympaťák." Děj s pulsem N.Y.C. 70.let, vystiženým odpovídající syrovostí filmových prostředků i náladovou přímočarostí tehdejší ♫ fusion hudby. Stylový a nejednoznačný G.Segal, výborná K.Black, nezvykle mladý H.Elizondo a DeNiro v pacinovsko-serpicovském outfitu v neuzavřeném příběhu o životní cílech a svobodě. Hodně mě potěšily scény výletu za město. New York možná trochu i očima českého emigranta. Solidní klubový film (ale poslední dílo producenta) 3-4*. Omluvte zhoršenou kvalitu obrazu i zvuku (05.03.2012)