poster

Zrozen k vítězství

  • USA

    Born to Win

Drama / Komedie / Krimi

USA, 1971, 90 min

  • LeoH
    ***

    Stylové raně sedmdesátkové feťácké drama s výborným Georgem Segalem a roztomilou Karen Blackovou, tragikomicko-stoickým laděním tak trochu připomínající staršího zachmuřenějšího brášku Big Lebowskiho. Z české nové vlny má snad jen pocit ubíjející každodennosti a exteriérové záběry s reakcemi náhodných kolemjdoucích točené na skrytou kameru; o americké Intimní osvětlení opravdu nejde. Velmi koukatelné a ve své době asi i svým způsobem novátorské, leč z dnešního pohledu to ničím výrazným nevyčnívá.(8.8.2016)

  • zencitizen
    *****

    Film plný naprosto surrealných gagů a téměř slapstickových korespondencí (Džej Džej utíká z bytu gangsterů v kombiné a v ruce drží doutník a na chodbě potkává tlustého pána, který taky drží doutník a něvřícně na Džej džeje pohlíží). Zároveň je to film, který nesoudí, ale neprosto rozumí tomu menatalitě člověka beroucího drogy. Nechápu, jak tady někdo může psát, že to je "obyčejný", ba i "nudný" film. Právě naopak. Film je neskutečně zábavný, je to přímo horská jízda režijních nápadů a přesně odpozorovaných detailů jindy rozplizlé skutečnosti. Film-báseň. Segal a Karen Black jsou navíc mimořádně sladění.(8.2.2016)

  • gudaulin
    ****

    Ivan Passer se po své emigraci dost dlouho nemohl prosadit, konec konců kinematografie, ve které profesně vyrůstal, nemohla být americkému studiovému systému vzdálenější. Zrozen k vítězství je malý film, který by se dal přirovnat k současné americké nezávislé tvorbě a jeho středoevropské kořeny a především česká nová vlna se v něm určitě nezapřou. Jakkoliv je feťácká problematika v americkém filmu důkladně zmapovaná, tenhle kousek představuje zajímavý a svými tragikomickými rysy netradiční úhel pohledu. Hlavní hrdina je příkladný slaboch a ve všech ohledech looser, který si ale bídu svého postavení úspěšně zakrývá každodenní dávkou lží a sebeklamu. Narozdíl od typicky americké tvorby, která dílem moralizuje, dílem směřuje k dramatické katarzi, tady režisér na řadě drobných komických a tragických příhod všedního dne feťáka ukazuje jeho těkání odnikud nikam. Přesto scéna ve výtahu, kde dveře stále znovu a znovu automaticky narážejí do bezvládného lidského těla, je jedna z nejmrazivějších, jaká v daném žánru vznikla. Dobré herecké obsazení, Robert De Niro v té době ještě nebyl za hvězdu a tady má jen vedlejšák v podobě jednoho z detektivů. Celkový dojem: 75 %.(9.8.2010)

  • vypravěč
    *****

    Při sledování prvního amerického filmu Ivana Passera jsem žasl nad tím, jakou má tento režisér vzácnou schopnost vycítit trapnost lidského konání i její tragiku – a znázornit je. Že to dokázal v českém prostředí, jsem věděl dobře, ale kdo by ji někdy nepostřehl v tomto odcizením prosáklém národě, plném nepřátelství, závisti a nepřejícnosti, v němž mu je dáno žít? Passer si neprojektuje české malosti – malomyslnost, malověrnost, maloměšťáctví… – do amerických kulis a figur, sleduje je bedlivě, promítá je v sebe, mění se v ně, porozumí jim a ztvární je tak, že k nim se sympatiemi, ba s láskou, pohlédne i divák, přitom se z jeho pohledu nevytrácí kritika, odstup, odpor, vzdor. Je úžasné, jak si dokázal osvojit tu celkovou řeč nevlastního místa a natočit film zahnízděný v jeho nejhlubších a nejděsivějších patrech. Nepodivoval jsem se dřív a už vůbec ne nyní jeho kritice tarantinovské podbízivé násilnické imaginace: nejednou jsem si na něj při Passerově snímku vzpomněl. Tarantino zachází s věcmi a ději tohoto světa jako s muzejními exponáty a osvěcuje je ve velkorysých aranžmá: nic z toho se ale nespojí se životem. Vše odkazuje k dyzajnu, který ponižuje styl na zboží. Passer se ale obrací ke stylu jako k životnímu utváření (se) a nic z filmu ten křehký a trpký život nepřečnívá. Hudba nepromění film ve klip, oděv jej nezvrátí v módní přehlídku, akce jej nepřičlení k nějakému žánru a intertextualita, vypravěčské schválnosti zde nemusejí maskovat vyprázdněnost, protože zde není pro život místy ani příležitost nadechnout se – a divák miluje a dusí se.(26.4.2018)

  • Vojcl
    ****

    Komorní "feťácké" drama z prostředí New Yorku 70. let. Na filmu je nejzajímavější, že se jedná o americký debut původem českého režiséra Ivana Passera a v malé roli policisty se tu mihne ještě úplně neznámý Robert de Niro. Snímek je postavený hlavně na hereckých výkonech a depresivní atmosféře, oboje myslím funguje tak jak má. Kdyby se tvůrce nebál ještě trochu víc přitvrdit, mohl být výsledek ještě lepší.(18.11.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace