Nightmare Alley
Ulička nočných môr
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Režie:
Guillermo del ToroKamera:
Dan LaustsenHudba:
Nathan JohnsonHrají:
Bradley Cooper, Cate Blanchett, Toni Collette, Willem Dafoe, Richard Jenkins, Rooney Mara, Ron Perlman, Mary Steenburgen, David Strathairn, Mark Povinelli (více)VOD (3)
Obsahy(2)
V kriminálním dramatu se představuje Bradley Cooper jako mladý ambiciózní umělec s nadáním zmanipulovat lidi díky vhodně zvolených slov, který se spojí s psychiatričkou (Cate Blanchett), která je však mnohem nebezpečnější než on sám. (Falcon)
Recenze (263)
Guillermo si odskočil od milovaných příšer(ek) a s grácií vizuálního perfekcionistu a soustředěného vykreslovače temných, bizarních i křehkých postav zfilmoval zatím nejdospělejší látku své kariéry. Nightmare Alley je psychologické drama o lživém předstírání, vedoucímu až ke ztrátě sebe sama, vizuální retro libůstka každým záběrem, kdy kamera zlehka pluje i v nejkomornějších dialozích. Vzpomenete si u něj na Browningovu klasiku Freaks, duši vám pohladí delikátní noirová stylizace i každá z hereckých kreací, kterými je film ověšený jako vánoční stromeček. Hlavní hrdina je charakterově nejhorší postava příběhu - charismatický, vnitřně ale zkažený lhář, manipulující důvěřujícím okolím. V překvapivém obsazení Bradleym Cooperem je o to efektnější a zábavnější sledovat, jak skvěle se s ní herec vyrovnal. ()
Technicky dokonalá filmařina! Famózně porežírovaná, pokamerovaná, nastříhaná, výpravně i scénograficky vypiplaná do nejperverznějších detailů a skvěle zahraná. Tedy až na koženého metroseksuálního manekýna Bredlyho, jehož finální smích byl krystalicky čistou ukázkou mimicky ochrnutého polena, které před kameru evidentně prorejdily výhradně hbité prsty nadržených školaček a frustrovaných hospodyněk. Co je to vše ale, kurva, platné, když obsah tvoří hňupovité šestákové melodrama s přiblble zkratkovitou a zcela očekávanou pointou, jehož zápletka i vyvrcholení by možná vystačily na sice taky nezajímavý, ale alespoň hutný půlhodinový kraťas. Šestákové melodrama, které egoisticky nad sebou masturbující režisér doplácal veskrze nudnou a z převážné části úplně zbytečnou vatou až k nehumánním stopadesáti minutám. Dokážu sice pochopit jeho deviaci, kdy mu nepochybně ztvrdne, jakmile někde uvidí cirkus, kolotoče či jiné atrakce cigánské spodiny, týrající zvířata i lidi, ovšem v tu chvíli naprosto ztratí zábrany i jakýkoliv soucit s divákem a soustředí se jen na sebeukájení. A to se přitom místo kupení rádoby poetických a romantických noárhoven mohl v pohodě pořádně zaměřit na mentalistické triky manipulace mentálů, na nichž de fuckto příběh stojí a které pro samé audiovizuální pičičandy pro pamětníky jen povrchně naťukl asi tak na úrovni Jolandy, utírající si od vepřového sádla mastné prsty do tarotových karet. Tudíž tu máme již třetí po sobě jdoucí film dříve mnou tolik zbožňovaného Viléma Býkovského, při kterém mi narostlo vole, zvrásnila se mi kůže, zkornatěly tepny, otráveně jsem cvrnkal panenku do porcelánové hlavy, zoufale troubil s jeleny na tom obraze nad kredencí a měl jsem neodolatelnou chuť skáknout si zasmrdět na poštu do fronty na důchod. Čímž jej přeřazuji do kategorií otylých chovatelek koček za zenitem, audiovizuálních teroristů a uspávačů hadů a už ho ani trochu nemiluju, kokota kýčovitého. ()
Není to dobrej film. Je výtvarně opulentní, oslnivý scénografií i nasnímáním, ale ten rozpadlý dramatický oblouk s nesmyslnými časovými skoky a malátnou charakteristikou postav stihne během přepálené stopáže mocně nudit. Postav jak na orloji, přitom živých charakterů pomálu a emocí minimum, přitom ten noirový setup měl nabito až běda. Prázdné líbivé obrázky, ale Bradley Cooper nepřesvědčivě plave v ději, který se rozpadá na dvě nesourodé storky, z nichž kdybyste hodinu vyndali, vyprávění to vůbec neublíží . 5/10 ()
Oscar 4 nominace: Nejlepší film, Kamera, Výprava, Kostýmy ()
Ač nemám v lásce kolotočáře z první půle 20.století, ten podivný bizár kolem nich, to jejich trápení zvířat a chlubení se deformací postižených osob, tak jinak zasazený časový rámec přelomu 30. a 40. let mi konvenuje. Ale přijde mi, že ten příběh a jeho dějový oblouk není tak výživný a nosný, aby obhájil tu obludnou stopáž. Úvodní kolotočářskou linku bych zkrátil o polovinu, možná i o víc, a nic by se přitom nestalo a nechal bych takový střípky, jako sblížení Bradleho a Rooney Mara a pak pro závěrečnou (mimochodem hodně vtipnou) pointu důležitý monolog principála (opět démonický Willem Dafoe) o tom, jak verbujou lidskou spodinu do role odpadlíků, co jsou zavření premanentně v kleci a žerou zaživa kuřata. Naopak být Del Torem upnul bych větší pozornost na intriky ve velkém městě, jeho ponurost a zkaženost, protože Cate Blanchett je skvělá femme fatale a jiskření mezí ní a Bradleyem je až elektrizující. Celkově mě to bavilo, ale nůžky střihačovi by fakt bodly. Ale ono je to těžký, když si uvědomíte, jak del Toro tak miluje ten bizárek starých poutí a kolotočářů, v jejich kulisách si musel připadat jak malý kluk v cukrárně. ()
Bohužel pro mě je film rozdělen na dvě nesourodé části, ta první, v cirkuse, i když je v ní postupně budována atmosféra snímku a představovány charaktery, mě bavila mnohem méně, než část ve městě, kdy teprve začala ta správná temnota, intriky a lži a mohl se naplno projevit del Torův talent pro ponuré příběhy. 70%. ()
Miluju filmy, co mě připomínají výborný dezerty, kdy jednou kousnu, strašně mě to chutná a celý bych to co nejrychleji sežral, ale já si ho naopak začnu pomalu vychutnávat. Úplně stejné je to s tímto filmem. Hned od úvodu mě celá ta stylizace a atmosféra neskutečně sedla a já si sledování filmu vysloveně vychutnával. Mám rád, když tvůrci ví co vyprávět a jak vyprávět a tady Guillermo del Toro věděl co dělá a má dělat úplně ve všem. Nádherný, neuspěchaný vyprávěný, které se mě zmocňovalo pomalu, ale s naprostou jistotou. Doslova geniálně prostřihaný scény, třeba ani né minutová s otcem Stantona Carlisle, vypadá nenápadně, ale má v sobě hroznou krutost. Oči rovněž zažili dokonalou pastvu, ať už v kompozicích kamery nebo v jedinečné barevnosti. Samostanou ligou je pak výkon Bradley Coopera, ten chlap táhne 150 minut neskutečným způsobem a vše vyvrcholí vysloveně odou na herectví v samotným finále. Rovněž i ostatní postavy jsou zahrány velmi dobře. Tohle je po čase opravdu mimořádně lvalitní podívaná a filmařsky mimořádně kvalitní dezert. Vůbec nevylučuji, ještě přehodnocení na 5* ()
Když si tak prohlížím filmografii Guillerma del Tora, tak bych snad i řekl, že právě Ulička přízraků je jeho nejkomplexnějším filmem. V době 40. let 20. století to tu totiž začíná jako okultistické drama z prostředí cirkusu, aby se film ve druhé polovině proměnil v regulérní noir. Výborná kamera a perfektně houstnoucí atmosféra nabádá k nadpřirozeným motivům, které má režisér obecně hodně rád, aby je postupem času překvapivě potlačil čirým pragmatismem. Trošku překvapující, ale díky výborným hereckým výkonům se jedná o jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby. ()
║Rozpočet $60miliónov║ Tržby USA $11,338,107║ Tržby Celosvetovo $39,629,195▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $910,454║ Tržby za predaj DVD v USA $400,676║ Guillermo del Toro a jeho obľúbený svojský ponurý štýl vyprávania. No na škodu, že občas o niečo viac nepritlač na pílu, lebo stále len čosi nadhadzuje a vo výsledku ponúka len drobky, oproti tomu na to čo sme od neho zvyknutý. Obsadenie výborné, konverzačka sa dá, technicky brilantné len v konečnom prehodnotení to príde ako strašne komorný snímok, kde záverom príde len na minimálny prekvapivý okamih. /65%/ ()
Vizuálně, kamerově, výpravně nádherné putování světskými na přelomu 30. a 40. let minulého století. Dosud dobré, ale ta vyprávěná dvojlinka zákeřného mentalisty je dost slabá a pointa celého příběhu je pozornému jasná už když se odehraje nutné vysvětlení oné funkce. No a pak se jen zdlouhavě čeká, než se k ní snímek dopracuje. Guillermo del Toro se jaksi utápí sám v sobě a nápaditost a příběhová hravost vyprchává. 50%. ()
Opulentní retro vizuál, v jádru silný příběh i skvělí herci. Na nové Uličce přízraků je mnoho dobrého, výsledek je však překvapivě uondaný, zabíhavý a rozmělňující poselství napříč dvěma a půl hodinami krásných, ale nikam nevedoucích výjevů. Více zde. ()
„TY LIDI NEKLAMEŠ. KLAMOU SE SAMI…“ Hezká atmosféra starýho cirkusu, nestvůr, kouzelnickejch triků a věštění či čtení mysli. Krom charismatu hereckýho ansáblu (přesně, co by to bylo za cirkus bez Perlmana?…) se na ni podepisuje noirovej nádech. Příběh „šarlatána“, kterej zašel příliš daleko, je sice kapku zdlouhavější, ale tím vším výše napsaným mě uspokojuje. Navíc má dobrou pointu… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1946 napsal William Lindsay Gresham, neznám. 2.) Umím prokouknout lidi. /// Thx za titule „Petr Zenkl“ a „robilad21“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Magický neo- noir Thriller od Guillerma del Tora! Nightmare Alley není pro mainstream diváky a je potřeba na něj mít náladu, ale jestli jste správně nalazeni jako já, čeká Vás parádní čarovný filmový zážitek. Film hodně těží s perfektního hereckého cástingu, kde Bradley Cooper v čele je výborný a Cate Blanchett rovněž ve velmi výrazné roli své kariéry ( zbytek postav má méně prostoru, ale Willem Dafoe, Toni Collette a Ron Perlman rozhodně také neurazí). První hodina mi byla hodně blízká a atraktivní, odehrává se v poválečném Cirkusu, což je prostředí, které mám hodně rád a zde moc hezky zobrazují, co se odehrává za Oponou ( tedy veškeré podvody), historka o divokém muži masakr, jde z toho docela znepokojivá a dusná atmosféra, vizuálně je to celé naprosto úchvatné až uhrančivé, některé záběry má divák chuť si stopnout a odfotit si ( Guillermo je ve vizuální stylizaci zkrátka Bůh). Druhá polovina se vydává jiným směrem a nebudu říkat, kterým, ale rozhodně to celé slušně graduje, napětí a nejistota se stupňuje a finále je docela nekompromisně ironické. Film má 2 a půl hodiny a má pomalejší tempo, takže netrpěliví diváci nejspíš usnou nebo film vzdají, ale já překvapivě zíral s otevřenou pusou a celý film si naprosto užíval. Je to dokonalá ukázka manipulátorství, psychologie, šejdířství a podvodů s hezkým dobovým zasazením, kouzelnou atmosférou, výbornými herci, úžasným vizuálem a skvěle napsanými dialogy. ( Scéna kde starší pán vysvětluje Bradleymu trik v manipulaci s lidmi díky správně zvoleným slovům- je skvělá). Z filmu jsem si odnesl ponaučení, cítím se být nad věci a rozhodně se dá o něm půl hodiny debatovat s přáteli, takže za mne velmi dobré. Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 4/5 Hudba 4/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 4/5, Napětí 3/5, Emoce 3/5, Herci 4/5. 8/10. ()
Pokračování cyklu povídek, které se stejně jako Purpurový vrch a Tvář vody válelo zaprášené na půdě, až přišel Guillermo del Toro a s pomocí hvězdného obsazení z něj udělal obrazovou nádheru, na kterou kritici slyší a diváci ne. Od výše zmíněných počinů je ale Ulička o třídu vyzrálejší, přemýšlivější, sebevědomější a výpravou i tématy rozmáchlejší. Hraje si s psychologií, noirem, detektivkou nebo téměř sto let starými horory a i přes příliš brzy viditelnou pointu opisuje vypravěčský kruh téměř dokonale. Snad jen scenáristický zvyk nechávat hlavní postavu dělat přesně ty chyby, před kterými ji vedlejší charaktery (často opakovaně) varují, mi přijde zbytečný už od Faunova labyrintu. Pro milovníky mrazení v zádech a propadání se do obrazů, které vypadají jako by stárly desítky let je ale manipulativní výlet sázka na jistotu a pro mě i nejlepší del Torův film od druhého Hellboye. ()
Mne to pripadá ako samovražda. Dve a pol hodiny dlhý film za 60 miliónov z prostredia cirkusu (freak show?), pričom v cirkuse sa de facto odohráva ledva prvá polovica a potom je to vlastne o niečom úplne inom. Hlavný hrdina nie je hrdina, dokonca ani antagonista, ale v podstate vyslovene „čistý“ záporák, ktorý pre peniaze neváha urobiť všetko. Všetko. Ono ja akože netvrdím, že na filmy majú nárok len hlavné postavy. Vravím, že sledovať 151 minút hajzla je nad moje morálne (a iné) sily. Romantika tu síce je, ale vyzerá ako hocičo na svete, len nie ako romantika. Kasting vedľajších rolí je samozrejme fajn (Ron Perlman, Willem Dafoe, Holt McCallany, David Strathairn), ale nikto nemá také kvalitné postavy, aby sa stal niečím viac, ako len štatistom. Ženy ma v tomto filme vôbec nebavili a ako bonus sa väčšiny z nich ako na potvoru bojím (Cate Blanchett, Toni Collette). Dôležité postavy bez riadnej rozlúčky miznú z deja a už sa nevrátia. Ku koncu to trochu dostane spád (situácia sa podľa očakávaní deltorovsky vyhrotí), ale stále je to neskutočná nuda. Už dávno som nevidel taký matný a nezáživný a pritom ambiciózny film. Pritom všetci do toho zjavne šli naplno. Ani fajn retro atmosféra a drsný a ponurý koniec to napokon nezachránila, ale i práve vďaka nim nedávam len 2*. ()
Kéž by hlavní roli nehrál Bradley Cooper. On se prostě může snažit jak chce, a podle informací z tisku se upřímně snaží, ale mně nikdy nepřišel přesvědčivý. Vedle herců jako Blanšetka a Toni Collette je to extra vidět, ta propast mezi nimi. A po delším přemítání, Guillermo si sice (na papíře) dopřál dostatek stopáže, aby jeho časové rozmáchlý příběh měl čas dýchat a dávat smysl, reálně to ale nefunguje. Rozvržení událostí v rámci stopáže nějak nefunguje, skřípe. Za sebe bych řekla, že úvodní pobyt u cirkusáků měl být něco jako prolog, protože těžiště hlavního příběhu se nachází (opět musím říct na papíře) až v tom, co přijde potom, ale při sledování filmu to tak nepůsobí. Naopak ta cirkusová pasáž je rozvedená to takových detailů, že když tam odsud bez vyvrcholení či uzavření odejdou, tak to podvědomě vytváří frustraci, která divákovi nedovolí se investovat do toho, co má následovat, jako do "hlavní show". A protože divák strávil tak dlouhou dobu s postavami v cirkuse, tak to působí (a asi nejen působí, prostě to tak je), že vztahy Bradleyho s jeho obětmi, Blanšetkou i Rooney Mara nedostaly skoro žádnou pozornost a jejich význam tak vyšumí do prázdna. To platí zejména pro Rooney, která je tak zanedbaná (od režiséra i hlavní postavy, hehe?), že kdyby ji oba nepotřebovali pro závěrečný tríček, tak by si člověk ani nevšiml, že tam je. Chtělo by to prostě překopat a přenést to těžiště doopravdy do druhé části, a to jak přidáním osobních a detailních scén pro postavy obětí (aby ten šok z obou vyústění mohl být opravdový), tak i obsazením zajímavějších herců do jejich rolí. Když prostě na začátku dostanete hereckou masterclass od Willema Dafoe a dostanete pěstí od Rona Pearlmana, tak vás nějaký strejda s nalepenými vousy v závěru těžko nadchne jako "hlavní záporák". Jako příklad filmu s podobnou strukturou - a i tématem, když tak nad tím přemýšlím - (důležitý prolog, hra na kočku a myš a různé zrady, tajemství, mystický učitel, vztah se dvěma ženami, ztracení sebe sama ve svém díle), který ovšem funguje bezchybně, bych uvedla Dokonalý trik od Nolana/ů. Ten je koukám dokonce o 20 minut kratší, ale přesto mám dojem, že mi dokázal předat mnohem víc informací, a všechny se perfektně vztahují k tématu a k hlavní tezi, a nic, co se autoři rozhodnou divákovi ukázat, není zmatečné nebo nepotřebné. A kdyby se místo Bradleyho Coopera v té finální scéně Nightmare Alley smál Christian Bale nebo Hugh Jackman, tak si pište, že by to mělo úplně jiné koule. A ještě jedna věc, film se měl přeložit jako Ulička hrůz, nikoliv přízraků. ()
Vypadá to naprosto parádně a i když k příběhu bych nějaké výhrady měl, bavilo mě to. ()
Velevážené odditorium, přistupte blíže a pak zase odejděte.. Del Toro škrtnul nadpřirozeno a nechal vystoupat na povrch temnou lidskou stránku. Příběh o chorobné ctižádosti a dvojitém potěšení, když podvodník podvede podvodníka, se sice rochní ve formálních postupech a detailech mizanscény, ale očekávaná proměna dramatického oblouku v kruh a neproduktivně využitá délka expoziční části hatí nějaké větší ambice neo-noirově udeřit. Na místě Coopera bych si dokázal představit někoho herecky flexibilnějšího, protože takhle mu šly nejvíc věřit scény, po kterých vytahoval zbytky cizího chrupu z kloubů na ruce.. ()
Ulička přízraků má jiskru, sem tam z ní vyšlehne plamen, ale většinu času jen tak uondaně poprskává. Stylová podívaná, u které jsem ale víc přemýšlel nad tím, že bych se raději znovu podíval na Dokonalý trik, než se ztrácel v del Torových art deco kulisách. Dramatický oblouk je patrný prakticky od začátku, takže když k němu v závěru dojde nevzbuzuje žádné emoce. ()
Související novinky
Godzilla -1.0 dostane i černobílou verzi
Nová inkarnace nejslavnějšího monstra japonské kinematografie od studia Toho Company je nečekaným (skromným) blockbusterovým hitem letošního roku. Snímek Godzilla Minus One s odhadovaným rozpočtem… (více)
Del Torův Frankenstein nabírá obsazení
Legendární mexický režisér a scenárista Guillermo del Toro (Hellboy, Faunův labyrint) si v Hollywoodu už nějakou dobu může díky svému Oscaru za nejlepší film v podobě Tváře vody dělat co chce. Tedy… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)
Nominace na Oscara zveřejněny!
Jedna z nejvýraznějších hollywoodských ceremonií roku, tedy předávání prestižních Oscarů, se pomalu ale jistě blíží a dnes ve 14:18 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací… (více)
Guillermo del Toro získal začátkem roku 2018 Oscara za režii snímku Tvář vody, který sám ten samý rok vyhrál Oscara za nejlepší film roku. Režisér Bladea II či prvního Pacific Rim se tak definitivně zapsal mezi režiséry, na které by se měla v brzkých letech upoutat pozornost a sám del Toro si jako svůj další projkt zvolil novou adaptaci románu Nightmare Alley z roku 1946. Ta už se jedné adaptace dočkala v roce 1947, kdy se jí chopil režisér Edmund Goulding a hlavní role Stantona Carlisle se zhostil Tyrone Power, sám del Toro ovšem tvrdil, že spíše než remake bude jeho Ulička přízraků věrnější adaptací románu Williama Lindsayho Greshama. A fanoušky del Tora nejspíš jeho samotná Ulička přízraků nezklame. Del Torova Ulička přízraků je totiž další vizuálně vypiplaný a atmosféricky funkční film tohoto původem mexického režiséra, který na to jde tak trochu jinak než v roce 1947. Hrubá kostra děje sice zůstává stejná, dvě a půl hodiny ovšem del Toro využívá i k tomu, aby na rozdíl od původního filmu více prozkoumal pozadí ústředních postav a jejich motivace. Del Toro se v tomto případě skutečně striktně nedrží původního filmu, v jistých momentech ovšem dokáže vyvolat pocit, že má Del Toro verzi z roku 1947 dostatečně nakoukanou a jeho film noir z roku 2021 se minimálně u původní adaptace alespoň částečně inspiroval. Guillermo del Toro nadále působí jako filmař, který točí s radostí a v aktuální konkurenci amerických blockbusterů a lokálních komedií je přeci jen radost na velkém plátně vidět film, který se aktuálním trendům vymyká. A to i přesto, že je díky tomu předurčen k nezájmu a finančnímu propadáku. V tomto ohledu možná del Torova Ulička přízraků selhala už na samotném počátku, klasické del Torovo vyhrávání si s atmosférou a především světem, který aktuálně zpracovává ovšem zůstává. Samotná látka jakoby byla pro del Tora stvořená a přesto dokázal del Toro po téměř 80 letech přijít se zcela svěžím pojetím, které Uličce přízraků dokázalo jen prospět. Jako u originálu platí, že je první polovina více vtahující než tou druhou, kdy je i díky delší délce výraznější problém s celkovým tempem. Právě del Torova adaptace má ovšem více času prokreslit postavy a udělat si o nich smysluplnější obrázek. Především o ústředním antihrdinovi Stantonu Carlieslovi, kdy jakoby byla tato role pro Bradleyho Coopera zcela stvořena. Jen málokdo by totiž tuhle snadno nenávisti hodnou postavu dokázal ztvárnit s takovým přirozeným charizmatem a především způsobem, který by u Carlieslea i v těch jeho nejhorších momentech dokázal vytvořit alespoň částečně sympatie. Del Toro má v průběhu šanci se alespoň částečně vrátit ke svým hororovým kořenům, jinak ovšem nadále dokazuje, že za ta léta jako filmař vyspěl. I díky vedení herců, kdy každý z nich (ať už Cate Blanchett, Willem Dafoe či Rooney Mara) předvádí plnokrevný výkon a působí do jednotlivých rolí jako ideální volba. Funkční je i dobová výprava a dá se očekávat, že Ulička přízraků bude na Oscarech patřit minimálně mezi favority v technologických kategoriích. Del Toro přitom dokáže prodat i dobovou atmosféru a i díky nadále aktuálnímu tématu manipulace dokáže jeho Ulička přízraků plnokrevně obstát i v současnosti. I díky tomu, že jde nadále o svěží téma si dokáže Ulička přízraků obhájit svou existenci i jinak než, že jde o vysněný projekt talentovaného tvůrce. Především jde navíc o ukázku filmu, kterých bude v brzké době pro kina vznikat co nejméně. A přesto je radost tuhle částečnou poctu film noiru a částečně o sobě funkční noir thriller vidět na velkém plátně a vidět nadšenost kreativního tvůrce, který si se samotnou látkou očividně vyhrává. Ať už skrze vizuální pojetí či zmíněnou velmi funkční prací s atmosférou. Del Toro se v průběhu prokazuje jako výtečný filmový vypravěč, který celkovým zpracováním dokáže vytvořit film těžce srovnatelný s adaptací z roku 1947 a přesto z ní zanechat trochu toho ducha. I proto je možná škoda, že se naším kinům vyhne černobílá verze s názvem Vision in Darkness and Light, která by filmu samo o sobě dodala ještě více speciální kouzlo. Nutno ovšem dodat, že i s barvami má del Torova Ulička přízraků velmi velké kouzlo, kdy si del Toro vyhrává s barevnou korekcí, osvětlením i kamerovými úhly. Guillermo del Toro na vrcholu svých sil. Nová Ulička přízraků si tak dokáže obhájit svou existenci i díky tomu, že celkové zpracování pojímá svěže a přesto předává vše důležité. Del Toro si splnil sen a pro kina stvořil film, kterých bude v dohledné době vznikat po čertu málo. A na rozdíl od původního filmu dodává více tragický nádech, který dokáže na celou Uličku přízraků vrhnout tak trochu jiný pohled. Del Torova Ulička přízraků možná rychle zapadne, mezi nejlepší filmy roku 2021 ovšem rozhodně patří..... () (méně) (více)