Nightmare Alley
Ulička nočných môr
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Nightmare Alley
Režie:
Guillermo del ToroKamera:
Dan LaustsenHudba:
Nathan JohnsonHrají:
Bradley Cooper, Cate Blanchett, Toni Collette, Willem Dafoe, Richard Jenkins, Rooney Mara, Ron Perlman, Mary Steenburgen, David Strathairn, Mark Povinelli (více)VOD (3)
Obsahy(2)
V kriminálním dramatu se představuje Bradley Cooper jako mladý ambiciózní umělec s nadáním zmanipulovat lidi díky vhodně zvolených slov, který se spojí s psychiatričkou (Cate Blanchett), která je však mnohem nebezpečnější než on sám. (Falcon)
Recenze (263)
Epochální zážitek. Je velmi příjemné, že se i v tom mračnu letošních oscarových nominací najde takový ideální film. Skvělá látka je čerpána z románu Williama Lindsaye Greshama Nightmare Alley (1946), kterou jako novinku prověřila už první adaptace v roce 1947. Stylově se jedná o lahůdku s klasickou filmovou interpunkcí, výprava si dala záležet na absolutním art decu a navíc se tu snoubí dekadence cirkusového prostředí a zkaženého velkoměsta. Co chtít víc? Snad jen ty herecké koncerty, které jsou samozřejmostí: Cooper, Blanchett, Dafoe, Mara, Collette... O dekádu dříve byla podobnou lahůdkou Water for Elephants. A v televizi snad 4. série AHS nebo nedokončený seriál HBO Carnivale. ()
Raritní bizár. Del Toro konečně po letech zavřel svoje obvyklé hračkářství a natočil nejdospělejší film za hodně dlouhou dobu, ne-li vůbec. Nightmare Alley je temná neo-noir krasojízda plná zvláštních existencí, zastřených motivací i lidských útrap. To vše ve fenomenální, labužnicky střižené vizuální stylizaci, která je vypiplaná do nejmenšího detailu. Není to vysloveně příjemné pokoukání a některé pasáže se trochu moc táhnou, ovšem své highlighty to má a je jich poměrně hodně. Kupodivu násilí umí být stejně intenzivní a zážitkové, jako některé dialogy a vzájemná interakce hlavních hrdinů. Bradley Cooper v nezvyklé roli, které se chopil více než zdatně. ()
Stopadesátiminutový remake filmu, jež jsem neviděl a měl jsem to štěstí, že mě bavil po celou dobu. Pro noir filmy mám velkou slabost a celkem se bojim, že po absolutním fiasku v kinech bude podobných filmů vznikat ještě méně, za mě si ale myslím, že plátno není úplně potřeba a užil jsem si to i doma. Ne, že bych si strastiplnou cestu za slávou Bradleyho Coopera chtěl pustit znovu, ovšem del Toro tomu umí dodat tu patinu neortodoxního filmu, který rozhodně nezaujme každého a málokoho vyloženě strhne, mně se však trefil do vkusu ač jsem jej sledoval natřikrát. ()
Zase skvělá výprava, kostýmy, kamera či spousta hereckých jistot. Ale jinak hra plná špatných rozhodnutí a neúměrné utahanosti. Poslední dekádu zoufale přeceňovaný Mexičan udělal další chybný krok. Kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita nebo roztříštěné Čarodějnice. Tváří vody sice potěšil svou typickou stylizací, kdy znovu předložil řadu milých detailů, ale celkově toho bylo hrozně málo a emoce šly evidentně na túru na opačnou stranu než divák. I k tomuhle svéráznému příběhu přistupuje zpočátku osobitě, znovu nejede po prvoplánových kolejích, ale ani nemíjí nějaké zajímavé zastávky. Jeho manipulativní antihrdina opouští v předválečné Americe domovinu, přidá se k pojízdnému cirkusu, aby nakonec vycítil příležitost ve „čtení myšlenek“ druhých lidí. Spolu s nevinným děvčetem zamíří do velkého světa New Yorku, kde začne solidně vydělávat. Dokud nepotká vychytralou psycholožku. Jenže jak minuty přibývají, tím divákova pozornost v téhle obří porci minut klesá. Přešlapování na místě v prostřední části (asi mě víc bavil cirkus než velkoměsto) vynahradí závěrečné ostřejší pojetí. Guillermova inklinace k mysterióznímu světu tentokrát chybí, což je možná dobře. Emoce nicméně zase (skoro) na nule. ()
A vzostupe a rýchlom páde šarlatána. Herecké obsadenie solídne, dejovo nie úplne prázdne, vizuálne celkom podmanivé, no aj tak je to málo. Scenár je problémom popravde. Na thriller príliš okaté so záverom, ktorý bol zreteľný už “včera”. ()
Tentokrát forma vítězí nad obsahem, neboť atmosféra je milionová a režie až spielbergovsky detailně propracovaná, zatímco příběh mě za srdce úplně nechytil. První (zhruba) cirkusová polovina byla super, a protože jsem o ději nevěděl vůbec nic (i kratičký oficiální obsah distributora, který je tady, je vlastně spoiler), byl jsem zvědavý, kam to všechno směřuje. Bohužel to nakonec směřovalo do ne tak zajímavého druhého a třetího dějství, v nichž najednou bylo vlastně skoro všechno očekávatelné, včetně toho krásně zlomyslného závěru. Trochu mě to mrzí, protože Guillerma Del Toro mám moc rád a do Uličky přízraků navíc sehnal přímo snové obsazení, ale zároveň nejsem příliš zklamaný._____P.S. Hrdina Bradleyho Coopera je vyloženě lovecraftovská postava, a tak bych bych příště rád už viděl nějakého toho Cthulhu. ()
Guillermo del Toro začal točit trošku jinak. Více akademicky a přilákal slušnou řadu velkých ryb. Tentokráte vypráví příběh z prostředí mentalistů, šejdířů, cirkusáků, kdy vrcholem všeho je někdy více či méně obalamutit diváka. Bradley Cooper se ukazuje jako stále lepší a lepší herec. Ulička přízraků není rozhodně krátký film, ale je to z důvodu toho, že film je rozdělen na dvě poloviny. Ta první se mě líbila o chloupek víc. 70% ()
Nablýskaná noirová dekonstrukce nadpřirozena pod taktovkou krále filmového nadpřirozena, Guillerma del Tora – nic víc či míň. ()
Celkovo mi uniká zmysel tohto filmu, keďže je to pomerne verný remake filmu z 1947. Nebavme sa o novej adaptácii knihy, lebo ak si odmyslíme gore a trochu sexuality, je to len veľmi jemný update, kde nevidieť rozdiel skoro 80tich rokov od ostatného spracovania. Pravdaže remeslo je to prvotriedne, ale s výnimkou nervydrásajúceho finále (ktoré je tiež viac menej totožné s originálom), som sa väčšinu času nudil a márne tápal, že prečo toto všetko? Keby aspoň cirkus nevyzeral ako od Burtona a bol viac historicky verný (Gresham o nich napísal aj non-fiction knihu, takže bolo z čoho čerpať). Casting je pravdaže skvelý (prial by som si regulérny neo-noir s Cate Blanchet ako femme fatale), ale čo si budeme vravieť, jeden Tyrone Power schová celý tunajší ansámbel. Najviac ma nakoniec zaujali kostýmy a art-deco kulisy (kancelária psychiatričky je dychberúca). ()
Dvě a půl hodiny slintání. ()
Ach jo, tohle mě fakt mrzí - tak moc je tu vidět o co se del Toro snažil a že to mohl být zatraceně silný příběh, tak nádherně je natočený v jednotlivých detailech, a přitom tak tragicky se mu z nich nepodařilo složit přesvědčivý celek. První polovina je ještě docela parádní, nádherně ukazuje prostředí meziválečného cirkusu a na del Torovu poetiku naladěného diváka dokáže silně zaháčkovat, je čirá radost v něm jen tak chillovat mezi dobře napsanými a hlavně fantasticky zahranými postavami. A finální návrat do jeho polosvěta by hezky mohl fungovat jako depresivně katarzní vyvrcholení příběhu hlavní postavy... ...kdyby jen se k němu nedospělo přes násilně vložený noirový mezipříběh, který se kostrbatě snaží ukázat její vývoj až k závěrečnému pádu. A snad i lehce filosofovat nad paralelami mezi zneužíváním vědy a zneužíváním víry ve snaze pokřivených charakterů ovládat ostatní lidi. Tahle noirová vsuvka zabere skoro hodinu a je hrozně otravná a předvídatelná, nezachraňuje ji ani to jak krásně se v ní kamera mazlí s Cate Blanchett, která se pro role femme fatale snad narodila. Vůbec nechápu jak del Toro mohl tak minout, že mu nedošlo že tohle dramaturgicky nebude fungovat. 6/10 ()
Místo Coopera ( a to ho mám rád) měl hrát hlavní roli Matthew McConaughey Pak bych mohl s klidným svědomím dávat za 5* Ale i takhle mě to bavilo, přestože byl Cooper prkenej. Skvělá režie, kamera a scénář. 78% ()
Nestřídmá stopáž má za následek optickou zdlouhavost filmu. Oproti tomu film disponuje tvůrčí osobitostí, má vytříbené (technické) atributy, mezi něž patří kamera Dana Laustsena, která skvěle umí střídat žánrové nálady. A poměrně pozoruhodné je rozdělení filmu do dvou odlišných částí. V té první sledujeme příchod nemajetného hlavního hrdiny do kočovného cirkusu s bizarnostmi, takže k vidění je největší silák na světě, nejmenší muž na světě, elektrická žena a mužská zrůda zakusující před obecenstvem slepici. V hlavní roli se představuje Bradley Cooper, a prostředí freak show dotváří Willem Dafoe, Ron Perlman, Toni Collette, David Straithairn a hlavně Rooney Mara, se kterou náš hrdina od kočovné společnosti odejde. Druhá polovina je od té první výrazně odlišná. Nese se ve výrazném nástinu neo-noir thrilleru. Na scénu významně napochoduje magická Cate Blanchett v roli podivné psychiatričky. A ústřední dvojice Cooper-Mara mají vlastní živnost, kdy s obecenstvem dokáží obratně manipulovat a nebrání se ani spiritistickým seancím, až se sami dostanou do smrtící pasti. Guillermo del Toro je technicky dokonalý, vzruch sice nedosahuje mimořádného měřítka, film postupně nalézal svůj rytmus. Zdlouhavější scény se dostavily spíše v té druhé polovině. Tempo, ačkoliv nebylo nikterak vysoké, místy znatelně uvadalo. Společná setkávání Coopera s Blanchett v její pracovně sice měla nějaký ten náboj, jen mně přišlo, že se vše dalo o něco více uspíšit a dostat se do náležitého tempa. Závěrečný úsek byl absolutně mimo. Režisér už asi únavou nenatočil materiál, co by zaujal, takže dojezd už je vyloženě slaboučký. Výsledkem je originální tvůrčí počin, co má pár vad na kráse, ovšem hledači vytříbených obrazových kompozic, osobitých režijních postupů a skvělých hereckých výkonů by film mohli vyzkoušet. 7/10 ()
Sympaticky rozťahané a prvotriedne zrealizované, ale neviem si k tomu vytvoriť vzťah. Del Torovu top 3 (Labyrint, Chrbtica, Mimic) to neohrozí a dokonca aj Podobu vody mám radšej. Ne-osobitosť a ohranosť sú zlá kombinácia, aj keď sa jedná o kvalitný film. ()
Perfekcionistickej Art Deco vizuál předstírající, že je vypravěčem skvělýho psychologickýho příběhu, ale nenechte se obelhat. Tady NIC neni! ()
Příběh super, Cate taky, nicméně zbytek stál za nic. Zbytečně dlouhé a plné nudných scén o ničem. ()
Guillermo del Toro mě po pár posledních přešlapech docela překvapil. Snímek je sice dost dlouhý a postrádá jakékoliv nadpřirozeno, ale i tak je dost zajímavý a obsahuje pár dobrých zvratů. To samé můžu říct o nadupaném hereckém obsazení. Bradley Cooper se vypracuje v místním obludáriu z ničeho na úspěšného mentalistu. Jeho rybník už je mu malý, a tak se vydá se svou láskou v podání Rooney Mary klamat lidi do větších měst. Nějakou dobu jim to vychází. Změna nastane, když jejich triky prokoukne psychiatrička Cate Blanchett a nabídne jim svou spolupráci. Stantonovi se náhle otevřou jiné možnosti, a hlavně peníze díky bohatší klientele. Nějakou dobu jim to vychází, ale s jídlem roste chuť. Ani přes varování s tím odmítá skončit. Nakonec skončí docela špatně, ale jeho osud si můžeme domyslet už v průběhu filmu. "Co se Vám stalo? Život." ()
Rešpekt voči Del Torovi, že sa mu toto podarilo priniesť. Myslím si, že ide o kvalitne natočený, dobre spracovaný a solídne napísaný film, ktorý si určite svojich divákov nájde. Na druhú stranu ale mám pocit, že niektoré veci mohol dotiahnuť trošku lepšie. Poviem pravdu, že koniec "Nightmare Alley" ma vôbec neprekvapil (hoci sa snaží byť šokujúci). Pravdou je, že s tou myšlienkou som v jednom bode odrazu prišiel sám asi pred tým, ako film postupuje do finále. Treba si uvedomiť jednu vec. Keď sa nám do filmu dostanú nejaké informácie, tak rozhodne nebudú nepodstatné. A postupne si začnete spájať 2 a 2 dokopy a pochopíte kam to všetko bude postupne smerovať. Na jednej strane je to síce škoda, lebo film sa to snaží robiť čo najtajomnejšie ako len vie. Bradley Cooper podal podľa mňa vynikajúci výkon vo veľmi elegantnej role, ktorá mu sedela všetkými desiatimi. Najlepšími aspektami sú tu pre mňa ale Rooney Mara a Toni Collette. Dámy to proste zvládli úplne skvele a ich postavy som si veľmi obľúbil. No ani ostatní veľmi nezaostali. Willem Dafoe ponúka to, čo mu ide absolútne najlepšie a Cate Blanchet si túto rolu takisto veľmi užila. Ale to, čo sa v nej na koni ukáže sme mohli cítiť už od začiatku. Tempo je možno trošku pomalšie a časti v cirkuse sú rozhodne pomalšie ako to čo bude nasledovať potom... no výsledok je viac než uspokojivý. Vyzerá to super, má to tú eleganciu a šarm čo si to zasluhuje a vo výsledku funguje. Atmosféru hold tomu filmu nevezmem. Hodnotenie: A- ()
Za mě je nová „Ulička přízraků“ fantastická. Je to vynikající film-noir. Takový pomalu plynoucí sestup do chamtivosti, touhy a temnoty. V tomto filmu je skvělé herecké obsazení. Všude, kam se podíváte, jsou superhvězdy tohoto řemesla a všichni jsou na vrcholu svých sil. Zvláště pak v případě Bradleyho Coopera v hlavní roli. Jeho charakterový oblouk je obrovský a on se trefuje do každé jeho fáze. Když už mluvíme o charakterovém oblouku, který Cooperova postava prochází, je opravdu úžasný, když se nad ním zamyslíte. Putuje od nesmírně sympatického a přízemního chlapíka až po odporné monstrum - a nikdy to nepůsobí nuceně. Vedlejší herecké obsazení je nesmírně působivé, ale vynikají je především Cate Blanchett (ne nadarmo ji mám zařazenou ve svých oblíbených herečkách). Film se bere velmi vážně. Odehrává se ve velmi ponuré době, v poměrně ponurém prostředí a s radostí toto prostředí vstřebává a udržuje si ultra vážnost. Film má dvě a půl hodiny. Tempo není sice dynamické, nicméně ani jednou jsem neměl pocit, že by se věci vyloženě vlekly. Je to krásně vypadající film. Kamera je špičková. Každá scéna je zajímavá na pohled a přitažlivá pro oko. Režie Guillerma Del Tora je úžasná a spolehlivě vizuálně ohromující. Vše je na špičkové úrovni - scénografie, barvy, osvětlení, kostýmy atd. Hudba Nathana Johnsona se sem náramně hodí, je přiměřeně krásná a zároveň zlověstná. V první polovině filmu jsem měl pocit, že se objevují zbytečné postavy, konflikty a dějové pointy, a tak je zde pár příběhových prvků, které bych si rád ujasnil. Vše vylepšuje závěr, jenž stojí za to a dokonale ladí s tónem a tématem filmu. U tohoto filmu jsem se opravdu skvěle bavil. Délka filmu mi nevadila a klidně bych se na něj rád podíval znovu. Doufám, že se „Ulička přízraků“ objeví v nějakých nominacích na Oscara. /85%/ ()
Související novinky
Godzilla -1.0 dostane i černobílou verzi
Nová inkarnace nejslavnějšího monstra japonské kinematografie od studia Toho Company je nečekaným (skromným) blockbusterovým hitem letošního roku. Snímek Godzilla Minus One s odhadovaným rozpočtem… (více)
Del Torův Frankenstein nabírá obsazení
Legendární mexický režisér a scenárista Guillermo del Toro (Hellboy, Faunův labyrint) si v Hollywoodu už nějakou dobu může díky svému Oscaru za nejlepší film v podobě Tváře vody dělat co chce. Tedy… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)
Nominace na Oscara zveřejněny!
Jedna z nejvýraznějších hollywoodských ceremonií roku, tedy předávání prestižních Oscarů, se pomalu ale jistě blíží a dnes ve 14:18 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací… (více)
Guillermo del Toro získal začátkem roku 2018 Oscara za režii snímku Tvář vody, který sám ten samý rok vyhrál Oscara za nejlepší film roku. Režisér Bladea II či prvního Pacific Rim se tak definitivně zapsal mezi režiséry, na které by se měla v brzkých letech upoutat pozornost a sám del Toro si jako svůj další projkt zvolil novou adaptaci románu Nightmare Alley z roku 1946. Ta už se jedné adaptace dočkala v roce 1947, kdy se jí chopil režisér Edmund Goulding a hlavní role Stantona Carlisle se zhostil Tyrone Power, sám del Toro ovšem tvrdil, že spíše než remake bude jeho Ulička přízraků věrnější adaptací románu Williama Lindsayho Greshama. A fanoušky del Tora nejspíš jeho samotná Ulička přízraků nezklame. Del Torova Ulička přízraků je totiž další vizuálně vypiplaný a atmosféricky funkční film tohoto původem mexického režiséra, který na to jde tak trochu jinak než v roce 1947. Hrubá kostra děje sice zůstává stejná, dvě a půl hodiny ovšem del Toro využívá i k tomu, aby na rozdíl od původního filmu více prozkoumal pozadí ústředních postav a jejich motivace. Del Toro se v tomto případě skutečně striktně nedrží původního filmu, v jistých momentech ovšem dokáže vyvolat pocit, že má Del Toro verzi z roku 1947 dostatečně nakoukanou a jeho film noir z roku 2021 se minimálně u původní adaptace alespoň částečně inspiroval. Guillermo del Toro nadále působí jako filmař, který točí s radostí a v aktuální konkurenci amerických blockbusterů a lokálních komedií je přeci jen radost na velkém plátně vidět film, který se aktuálním trendům vymyká. A to i přesto, že je díky tomu předurčen k nezájmu a finančnímu propadáku. V tomto ohledu možná del Torova Ulička přízraků selhala už na samotném počátku, klasické del Torovo vyhrávání si s atmosférou a především světem, který aktuálně zpracovává ovšem zůstává. Samotná látka jakoby byla pro del Tora stvořená a přesto dokázal del Toro po téměř 80 letech přijít se zcela svěžím pojetím, které Uličce přízraků dokázalo jen prospět. Jako u originálu platí, že je první polovina více vtahující než tou druhou, kdy je i díky delší délce výraznější problém s celkovým tempem. Právě del Torova adaptace má ovšem více času prokreslit postavy a udělat si o nich smysluplnější obrázek. Především o ústředním antihrdinovi Stantonu Carlieslovi, kdy jakoby byla tato role pro Bradleyho Coopera zcela stvořena. Jen málokdo by totiž tuhle snadno nenávisti hodnou postavu dokázal ztvárnit s takovým přirozeným charizmatem a především způsobem, který by u Carlieslea i v těch jeho nejhorších momentech dokázal vytvořit alespoň částečně sympatie. Del Toro má v průběhu šanci se alespoň částečně vrátit ke svým hororovým kořenům, jinak ovšem nadále dokazuje, že za ta léta jako filmař vyspěl. I díky vedení herců, kdy každý z nich (ať už Cate Blanchett, Willem Dafoe či Rooney Mara) předvádí plnokrevný výkon a působí do jednotlivých rolí jako ideální volba. Funkční je i dobová výprava a dá se očekávat, že Ulička přízraků bude na Oscarech patřit minimálně mezi favority v technologických kategoriích. Del Toro přitom dokáže prodat i dobovou atmosféru a i díky nadále aktuálnímu tématu manipulace dokáže jeho Ulička přízraků plnokrevně obstát i v současnosti. I díky tomu, že jde nadále o svěží téma si dokáže Ulička přízraků obhájit svou existenci i jinak než, že jde o vysněný projekt talentovaného tvůrce. Především jde navíc o ukázku filmu, kterých bude v brzké době pro kina vznikat co nejméně. A přesto je radost tuhle částečnou poctu film noiru a částečně o sobě funkční noir thriller vidět na velkém plátně a vidět nadšenost kreativního tvůrce, který si se samotnou látkou očividně vyhrává. Ať už skrze vizuální pojetí či zmíněnou velmi funkční prací s atmosférou. Del Toro se v průběhu prokazuje jako výtečný filmový vypravěč, který celkovým zpracováním dokáže vytvořit film těžce srovnatelný s adaptací z roku 1947 a přesto z ní zanechat trochu toho ducha. I proto je možná škoda, že se naším kinům vyhne černobílá verze s názvem Vision in Darkness and Light, která by filmu samo o sobě dodala ještě více speciální kouzlo. Nutno ovšem dodat, že i s barvami má del Torova Ulička přízraků velmi velké kouzlo, kdy si del Toro vyhrává s barevnou korekcí, osvětlením i kamerovými úhly. Guillermo del Toro na vrcholu svých sil. Nová Ulička přízraků si tak dokáže obhájit svou existenci i díky tomu, že celkové zpracování pojímá svěže a přesto předává vše důležité. Del Toro si splnil sen a pro kina stvořil film, kterých bude v dohledné době vznikat po čertu málo. A na rozdíl od původního filmu dodává více tragický nádech, který dokáže na celou Uličku přízraků vrhnout tak trochu jiný pohled. Del Torova Ulička přízraků možná rychle zapadne, mezi nejlepší filmy roku 2021 ovšem rozhodně patří..... () (méně) (více)