48 hodin v Paříži

Radšej, ak by ma v budúcnosti volala žena, keď sa budem práve sprchovať, tak už poučený od doktora Walkera, zvolím to, že zastavím vodu, a opýtam sa jej, čo potrebuje, pretože sa môže stať, že keď odtiaľ vyjdem, tak po nežnom pohlaví, ani chýru, ani slychu... Toto sa stalo tomuto, povedzme suchárovi, ktorý zažil nepríjemný reťazec udalostí v hlavnom meste Francúzska, v Paríži, a hovorím o Richardovi Walkerovi. Strávi tu 48 hodín, to sú v podstate dva dni, alebo ak chcete 2880 minút, či až extrémnych 172 800 sekúnd, ale som si istý, že tieto zdrobneniny, nemal šancu tento človek vnímať, pretože ani NESPAL, vlastne dá sa povedať, že si pár hodín po počiatočnej sviežej parížskej sprche, zdriemol, ale odvtedy, čo sa prebudil, mal hlavu plnú starostí, kde zmizla Sondra ? Vyparila sa, ako smrad... Na príčine, je výmena kufríkov z letiska, áno títo manželia prileteli zo San Francisca. Hovorieva sa, že niečo zlé, je na niečo dobré... Richardovi bude pomáhať pátrať SEXY kočka Michelle, ktorá sa zaskvie v červenom, niečo na spôsob AFRODITY. Aj popri týmto všetkým starostiam, ktoré ho postihli, nestráca elán, pretože má po ruke práve Michelle, a snaží sa zistiť, kde je pes zakopaný ? Ja som to postupne zistil, ale najprv to vyzeralo všelijako, až postupne to všetko zapadalo do seba, ako ozubené koliesko do hodín... POLANSKI má očividne bujarú fantáziu, ktorá mu pracuje na plné obrátky. Toto vymyslieť, nie je len tak, je to pomerne prehnané, ale popri tom, aj výborne nakrútené, títo borci, t. j. - Roman a kameraman Witold, sa inšpirovali jedným geniálnym, starým, klasickým filmom, ktorý sa považuje za majstrovské filmové dielo. Nepoviem vám, ktoré to je. Máte jedinú možnú možnosť. Zistiť si to sami. Brilantné 80. roky Harrisona Forda, ktorý strieda výnimočných režisérov, ako ponožky, a ja ho za to doslova žeriem ! A čo na záver povedať na EMMANUELLE SEIGNER ? Je krásna, ako HROM, sexy, nečudujem sa, že si ju Romo vzal za ženu, no musím podotknúť, že extra talentovaná, nie je, Ona je viac pekná, ako šikovná na herecký chlebík s úrodou... (21.03.2017)

Roman Polanski s Harrisonem Fordem nám dokázali, že za 48 hodin se v Paříži může stát skutečně hodně. Na filmu mi chybělo trochu více akce, ale vše zachraňuje Polanského výborná režie (Bez níž by film asi hodně utrpěl a i když nerad tahkle spekuluju, tak myslím, že je to tak), který dokázal vytvořit výbornou atmosféru plného napětí, díky níž musíte Fordovi celou dobu fandit. (11.12.2007)

Polanski stojí v žebříčku mých oblíbených režisérů hodně vysoko a jeho filmu jsem ještě nikdy potřebu dát méně než 3*, ale když si promítnu jeho filmografii, musím přiznat, že 48 hodin v Paříži považuju nikoliv snad nutně za vůbec nejslabší, ale pro mě osobně za nejméně zajímavý snímek z jeho tvůrčí dílny. Problém není v režii, i když zde atmosféru v pravém slova smyslu nenacházím a Polanského virtuóznost spatřuji jen v pár záběrech ze střech domů, ale pořád jde o velmi slušné a v každém případě nadstandardní řemeslo. Problém mám ale se scénářem, který mi přijde tak nějak rutinní, nepřekvapující a řekněme nedotažený. Polanksi scénárista zkrátka nedosahuje úrovně Polanského coby režiséra. Na filmu je nejzajímavější profesionální výkon Harrisona Forda, který je v tomhle druhu thrilleru jako doma a hravě zvládá jak polohu usedlého seriózního měšťáka, tak i chlapa, který skáče po střechách domů a je ochoten riskovat tváří v tvář profesionálním zabijákům. A nesmím zapomenout na půvaby Emmanuelle Seigner, jakkoliv mám pocit, že právě interakce mezi Fordovou postavou a tou její jsou trochu nucené a Polanski chtěl prostě udělat radost své životní partnerce. Celkový dojem: 55 %. (19.01.2015)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)

Jeho filmy jsou i po letech živě zajímavé, řeč je o Polanského 48 hodinách v Paříži. Židovský tvůrce natočil velmi slušný thriller, ve kterém si dá kardiochirurg Harrison Ford svou poslední klidnou sprchu, po které se leccos změní. Z pařížského hotelu náhle zmizí jeho žena, nikdo mu zrovna moc nevěří, takže se pouští do hledání na vlastní pěst. Výborná práce kameramana odpoutá pozornost i od mírně kostrbatého příběhu, Ford si něco podobného (bezvýchodná situace) vyzkoušel o pár let později v brilantním Uprchlíkovi, Polanski neselhává, atmosféra je zdařilá a tajemná kráska Emmanuelle Seigner (nová žena režisérova života pak zaujala i v brilantním Hořkém měsíci) je ztělesněním někdejších vlhkých snů.. (08.01.2015)