Na Hromnice o den více

Příjemná nápaditá komedie, která ale na plný počet nemá. Její jedinou výhodou je totiž jen ten originální příběh a samozřejmě Bill Murray. Legrace samotná už je trošku mimo. U komedií je to prostě tak, že buď vám sednou naplno, nebo se prostě líbí a jsou sympatické. Na Hromnice o den více je přesně ten druhý případ. Když dám komedii pět hvězdiček tak počítám s tím, že se na ní příště zase podívám a vidím jí stále dokola a nepřestává mě bavit. Tady bych to asi úmyslně nevyhledával, ale sympatické to rozhodně bylo. (01.12.2009)

Wow, proč jsem jen tuto nesmrtelnou klasiku tak dlouho opomíjel a dozvěděl se o ní až když o 20 let později námět vykradl jiný film? Škoda, že Bill Murray hraje povětšinou sarkastické nezdvořáky, ovšem v Groundhog Day těch smíšených nálad zvládne víc, aby se z něj nakonec stal velký sympaťák a miláček maloměsta. Prostě dokonalá filmová epopej, která má rozhodně co nabídnout i dnes. PS : Nevím, kdy jsem naposled viděl rozmlátit budík takto stylově :D ...90% (03.02.2015)

O tomto filmu se zajímavě zmiňuje Pierre Bayard ve své knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli" (česky 2010). Autor se zaměřuje na jedno z rizik plynoucích z nečtení knih, a sice to, kdy hrozí, že ... "nedokážeme získat osobu, do které jsme se zamilovali, protože jsme nečetli její oblíbené knihy." Cituji z knihy: "Na náš milostný život mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav. Sdílet stejnou nebo alespoň společnou četbu s partnerem je jednou z podmínek dobrého milostného porozumění. Z toho pramení potřeba naplnit od začátku vztahu očekávání milované osoby tím, že jí dokážeme blízkost našich vnitřních knihoven... Film "Na hromnice o den více" vytváří za pomoci složitých vyprávěcích prostředků iluzi celistvosti a jasnosti vnitřních knihoven, díky níž spolu mohou dvě bytosti mluvit o svých knihách, a tím sami o sobě, aniž by se v konverzaci z jejich světa něco ztrácelo. Aby mohl nastat skutečný rozhovor o kultuře a následná dokonalá shoda vnitřních knih, musel by ale člověk věnovat čas pečlivému studiu knih, které jeho partnera nejvíce ovlivnily. Použitá metoda by tedy skutečně mohla v situacích, ve kterých chceme někoho okouzlit, přesvědčit druhého, že s ním sdílíme společný kulturní prostor. Tím, že se Phil seznamuje s Ritinou oblíbenou četbou a co možná nejlépe i s jejím osobním světem, pokouší se vytvořit iluzi, že jejich vnitřní knihy jsou identické. Dokonalý milostný vztah by měl možná nakonec skutečně umožňovat přístup k partnerovým nejtajnějším textům." UPDATE 19.4.2020 - Po letech jsem dostal chuť si tuhle klasiku pustit znovu - poté, co jsem nedávno zhlédl snímek Všechno nejhorší, který vykradl ten nápad s opakováním jednoho dne. A musím říct, že mě to hodně bavilo, vážně je to hodně vtipné a v čase to nijak neztrácí na svěžesti. Vadí mi tam asi jen 2 věci: jednak jsem nikdy moc nemusel Billa Murraye a dovedl bych si zde představit někoho lepšího (Andie MacDowell je zde ovšem vrcholně kouzelná), a potom zde taky postrádám vysvětlení, proč se hlavní postavě stále opakuje jeden den. Plus trochu mi přijde, že v prostřední části filmu trochu dojde dech a začne se tam vkrádat lehká nuda. Jinak tomu filmu už asi není co vytknout. (29.05.2011)

Zaujímavá vynaliezavosť podobne jednoduchého nápadu by vo veľa chvíľkach a na malých maličkostiach mohla úplne prepadnúť. To ale nie je Ramisov prípad. V časovej smyčke bola ale vynalizavosť a nápaditosť splnená do posledného detailu až po pár opakovaniach, čiže prvú polhodinku je to len akési oťukávanie. Ale potom, keď sa to všetko rozbehne, si ani neuvedomíte, že je to posypané romantickým, nevtieravo-trblietavým pozlátkom. 80%. (08.12.2007)

Nejdřív jsem u téhle záležitosti měl o stupínek nižší hodnocení, ale cca. po tisícovce hodnocení jsem zjistil, že o mnoho lepších (čistokrevných!) komedií jsem moc neviděl. Bill Murray v ní doslova kraluje, a hlavně díky němu neomrzí ani na několikáté zhlédnutí. Navíc může fungovat i jako humorné ohlédnutí za životem. Schválně, přiznejte se, kdo jste ani na chvilku po Philově handicapu nezatoužil? (22.10.2005)