Hellraiser II: Svázaný s peklem

Jednička je prostě nepřekonatelná (a Barker dobře věděl, co dělá), i když nutno říci, že tohle surreálné peklo má něco do sebe. Bohužel se právě v něm někam vytratila atmosféra. Zbytek jde v běžných stopách béčkových dvojek, takže spousta krve, řetězů, ale polovina hrůzy. Ale proti přeplácanému třetímu dílu jde ještě pořád o dobrý film. (30.05.2011)

Tohle pokračování už není tak konzistentní, jako byla jednička, ale nápaditost a atmosféru mu v žádném případě nelze upřít. Některé scény byly ještě působivější než v prvním díle, takže nechám přes některé slabší momenty druhé poloviny filmu 75 % celkového dojmu stejně jako u jedničky. Je to opět už starší, ale klasická hororová podívaná. (11.11.2006)

Vážne nechutná séria. To je pre horor poklona a žáner akiste musí občas pritvrdiť, aby bol pravdivý a úderný. Ale ak je splatteru a gore príliš, tak je ho proste... príliš. A to je i prípad dvojky. Efekty sú drastické, realistické a teda tým pádom odporné. V súlade s nepísanými pravidlami sequelov je dvojka (ktorá prišla len rok po jednotke) väčšia, epickejšia, ambicióznejšia a obľúbené ingrediencie z jednotky sa dočkali výraznejšieho priestoru (Cenobiti v čele s Pinheadom, u ktorého sa dozvieme minulosť). Dvojka je strašne monštruózna – hudba Christopera Younga ohlušujúco buráca až je to otravné a rušivé, kulisy sú megahororové, krvavých trikov je tak veľa, že pretekajú do záverečných titulkov. Navyše je tu ako bonus psychiatrická liečebňa, čo tvorcovia zrejme obšľahli z úspešnej Nočnej mory z Elm Street 3, ktorá mala premiéru o rok skôr. Mnohí dvojku stavajú nad kultovú jednotku, ale ja som sa v deji jednak trochu strácal, jednak ma nebavil, jednak nechutností bolo na môj vkus priveľa a ako jednotka, tiež dvojka obsahuje v podstate len minimum vyložene kladných, sympatických postáv. V dvojke sa síce vracia šarmantná Ashley Laurence (a pomáha jej nová generácia v čele s blondínou v podaní Imogen Boorman), ale inak sú všetci zlí, zákerní, temní alebo proste „iba“ zvrhlí, úchylní a psychopatickí. Zo starých známych sa okrem Ashley a Douga Bradleyho ako Pinheada vracia aj Clare Higgins ako Julia, fanúšikov Votrelcov potom akiste poteší prítomnosť Williama Hopea alias poručíka Gormana. Kuriózne je, že dvojka príliš nemá o čom byť a tak, aby sa natiahol čas, prvých 20 minút neustále niekto spomína na udalosti z prvej časti, vrátane dlhých flashbackov. Režisérske opraty po Cliveovi Barkerovi prebral Tony Randel (Chřestýši, Amityville 1992, Klíšťaťa). Clive zostal ako šéf výroby. (21.01.2011)

Perfektná atmosféra v prvej polovici ("I'm in hell. Help me!") sľubovala film o triedu lepší než skvelý, no predsalen komorný a low-budget prvý diel - vyzeralo to na podobný upgrade, ako PHANTASM 2 versus originál. Pekelne temný horror sa ale v druhej polke mení na fantasy naháňačku v zadymených kulisách s debilnými trikmi. (18.07.2007)

Sadističtější a o hodně krvavější. Je zde vidět rozdíl oproti Hellraiserovi. Trochu chybí absence příběhu. Sice zde je, a s docela nápaditým tématem šíleného doktora a jeho pokusech, ale celkově nevyzní tolik silně. Místy mi přišel jakoby neucelený a trochu zmatený. Oproti úvodnímu dílu dávám slabší čtyři hvězdičky. Hlavně díky slabšímu scénáři a místy laciným, béčkovým dialogům. Hellraisera bych totiž ke kategorii B-žánru nezařadila. Rozhodně ne alespoň první díl. Bohužel toto pokračování Hellbound má k béčku docela slušně vykročeno. Vizuální stránka oproti jedničce mírně pokulhává, což se projevilo zvláště ve výtvarném pojetí Hellworldu, jehož interiéry na mně (naštěstí jen) občas působily spíše jako kulisy, v provedení malých pijavic, které trikově vypadaly jako na úrovni fantasy filmů z padesátých let a díky tomu bylo jejich vzezření spíše k pobavení, než aby vzbuzovalo hrůzu nebo odpor. Možná, kdyby se tohoto dílu opět chopil Clive Barker, dopadlo by to jinak. Možná na tom všem má podíl i český dabing. Pinheadovi v originálním znění se nic nevyrovná. Ale na druhou stranu, po celém mém výčtu kritik, i přesto nemohu hodnotit třemi. Je zde Doug Bradley alias Pinhead, fantastická hudba Christophera Younga, odporní a zároveň fascinující Cenobité a jejich originální masky, magický význam Lemarchandovy kostky, neboli Lamentové konfigurace, v jejímž světě se neustále prolíná rozkoš, chtíč a bolest, a celková atmosféra tohoto snímku, které dokáže, sice s obtížemi, ale přece, zachránit to vše méně či více záporné, co jsem vyjmenovala, a co mohlo být mnohem lepší. Takže jednoduše shrnuto - jako pokračování slabší čtyři, jako samostatný díl rozhodně plné čtyři. "And your suffering will be legendary even in Hell..." (01.12.2009)