Nastala chyba při přehrávání videa.
  • castor
    ****

    Další z brilantních snímků, ve kterém volí jedinec revoltu jako jediné možné východisko. S hlavním hrdinou Williamem/Billem (Douglas v jedné ze svých životních rolí), který je „násilník“ a mívá psychické problémy, tak strávíme jedno SKUTEČNĚ nervózní odpoledne. Po strhujícím rozjezdu ale ve druhé polovině mírně ztrácí tempo a nejde si tak radikálně za svým jako podobně laděné snímky (The Fight Club). Schumacher tak nahlas říká jisté věci, ale vyslovuje je člověkem, který není právě kompetentní. Kontroverzi tématu o radikálním řešení potlačené frustrace tak na závěr mírně shodí a otupí. Přesto jde o jeden z nejpodařenějších filmů první poloviny 90. let – totéž platí i o Schumacherově filmografii!!(19.6.2007)

  • Boss321
    *****

    William Foster (Michael Douglas) se během letního slunečního dne zasekne v dopravní zácpě. Jeho nervy to nevydrží a tak se jenom s kufříkem vydává přes celé město ke své bývalé ženě, aby mohl předat dárek své dceři. Během cesty sledujeme jeho vývoj z obyčejného člověka v po zuby ozbrojeného muže, který jen bránil svá práva. Jedna z nejlepších rolí Michael Douglase, který zahrál psychicky postiženého muže a jeho vývoj na výbornou. Společně s 8 MM nejlepší snímek legendy Joela Schumachera.....(29.1.2008)

  • freddy
    *****

    Tenhle film už asi budu mít jednou provždy spojený s nemocnicí, když jsem ho totiž viděl poprvé, tak jsem zrovna ležel po nehodě v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Od té doby však už uplynuly tři roky a já jsem tento film viděl po těch třech letech znovu. Na rovinu musím říci, že už to nebylo takové jako napoprvé, protože už jsem věděl, co přijde, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsem si ten film užil a že ho považuji za jeden z nejoriginálněších filmových počinů. Tenhle film se prostě jen snaží odpovědět na otázku, co když nám jednoho dne uletí nervy, zcvokneme se a začneme se chovat jak chceme bez ohledu na zákony či nastavené standardy. Co když vybočíme z průměru a budeme prostě dělat to, co se nám zrovna zachce. A tomuto filmu se na tyhle otázky povedlo velice uspokojivě odpovědět a je zde mnoho scén, které považuji za velmi zajímavé a zapamatováníhodné, dá se říci skoro až kultovní, jako např. dožadování se snídaně v bistru či scéna na golfovém hřišti. Tohle se prostě a jednoduše povedlo a rozhodně souhlasím s tím, že Michael Douglas zde zřejmě ztvárnil svou životní roli a Joel Schumacher natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který lze jen těžko překonat. Originalita odsud jen prýští a já jsem ani za ty tři roky, které uběhly od prvního zhlédnutí tohoto filmu nezapomněl, jak kvalitní ten film je, a rád jsem si to včera znovu připomněl. Bez debat je to za pět hvězd.(30.6.2009)

  • T2
    ****

    Rozpočet $25miliónovTržby USA $40,903,593Tržby Celosvetovo $54,100,000Joel Schumacher ostáva pre mňa najzáhadnejším režisérom, tak ako dokáže on bravúrne natočiť thriller(8MM, Telefónna búdka) tak isto ho dokáže aj úplne spackať(Číslo 23) ale našťastie v tomto prípade asi mal dosť energie a výborne naštvaného Michaela Douglasa aby z toho nevznikol len zbytočný zlepenec o tom ako bývajú Američania frustrovaný zo svojho krásneho života, plného radostí a výborných priplacatelých Fast-foodových jedál. Tento dramatický počin sa pohral s myšlienkou o šialencovi čo mu po celý deň praje šťastie a všetko nechcené zlo spôsobené ním samým mu doslova prechádza, vďaka otupenému obyvateľstvu vyspelej Ameriky, tam kde zákon a poriadok... v podstate je na čo pozerať, len škoda trošku zjednodušeného konca. /85%/(1.7.2005)

  • kulyk
    *****

    Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva!(16.7.2012)

  • - Kapela Iron Maiden byla filmem natolik ovlivněna, že stvořila píseň „Man on the Edge“. (Fenk)

  • - V čase 1:11:40, kdy policisté vystupují z auta, jsou vidět v odrazu bočního okénka členové štábu. (imagoo)

  • - Kromě baseballové pálky nepoužije Bill Foster žádnou zbraň dvakrát. (-bad-mad-wolf-)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace