Arvéd

Za asi 30 let, co chodím do kina, první film, u kterého jsem se snad ani minutu nebavila. Ďábelská nuda s nekončícími, opakujícími se dialogy, a takřka nulovým posunem v ději. Další Šarlatán se nekoná, ač trailer na velkolepé dění téměř nahlodal. (28.08.2022)

Spalovač mrtvol 2.0. Jeden z dosavadních vrcholů české kinematografie tohoto tisíciletí. (30.10.2023)

Rád bych cenil každé jinaké dílo, co dokáže přinést něco trochu svěžího do letargie současné české kinematografie, ale zrovna Arvéd je sám o sobě taky letargický, i když zcela jiným způsobem. Jde o kafkovsky laděný kolotoč, který vás na konci vyplivne totálně zdeptané - nikoliv však popisovanými neveselými událostmi, ale svým úmorným stylem a tempem. Sedmdesát minut by bylo ještě ok, dvě hodiny jsou zničující. [LFŠ 2022] (27.08.2022)

Vizuálně podmanivé dílo se přibližuje saudkovskému velebení škaredosti, tak škaredé, až je to hezké. Hudebně je to zcela mimo mě, hudba mě ruší, burácí, duní, připomíná mi technicky zastaralé filmy, v nichž hudba přehlušila dialog. Maškův pokus o bizarně surrealistické dílo zůstává kousíček za startovní čárou, změť sekvencí, které jsou bez kontextu předhazovány divákovi, nutně vyvolává otázku, zda to skutečně bylo režijním záměrem, nebo se jen nezkušenému režisérovi nepodařilo seskládat film tak, aby dával alespoň trochu smysl. (08.01.2023)

Dokonalý opak nablýskaných českých historických a životopisných family friendly drám (nič proti nim), ktoré by chceli vyzerať ako od Miramaxu, ale na ktoré sa ja príjemne díva. Na Arvéda sa príjemne nedíva, respektíve sa naňho príjemne díva vďaka tomu, že je podobne nepreniknuteľný, ako rovnomenná hlavná postava. Výtvarne ide o dokonale zvládnutý počin, čo znie ako paradox k faktu, že sme neustále v opakujúcich sa interiéroch, ktoré sú stále aj rovnako zariadené. Na české pomery nebývalý naratívny experiment, ktorý ale má, obávam sa, v podstate nulový komerčný potenciál. To sa môže negatívne prejaviť na rôznych dotáciách, ktoré bude Mašek požadovať pre ďalšie projekty, ale dúfam, že sa mýlim. (18.09.2022)

Michal Kern se hodně snažil, ale ostatní mu to dost kazili. Škoda. Snaha byla. (22.12.2022)

Už je to pár týdnů, co jsem viděl Arvéda přímo v kině a jak jsem chvíli přemýšlel nad hodnocením, nakonec ho zapomněl i ohodnotit. To spíše potvrzuje, že moc toho ve mně, byť jsem si přál opak, nezanechal... Točit další z mnoha českých filmů na téma komunistického režimu a přidávat navrch (až násilně) dnes tolik oblíbené queer motivy nevnímám v roce 2022 jako odvahu, než spíše snahu zavděčit se aktuálně žádaným trendům. Pojmout takový příběh jako silně mysteriózní záležitost je na domácí poměry sice originální, jenže na mě tohle pojetí nefungovalo a proměňovalo se přede mnou na plátně v stále více zmatený pokus o těžce uchopitelný mindfuck. Při tom ona průvodní faustovská myšlenka o zaprodání vlastní duše ďáblu, na pozadí prolnutí dvou totalitních ideologií během pár let, měla silný potenciál. Samotná atmosféra i stylizace mě v prvních minutách nadchly, byl jsem vtažen. Jenže problém nastal, když se ta mysteriózní atmosféra vůbec nerozvíjí, negraduje a zůstává celé ty dlouhé 2 hodiny naprosto stejná, takže za nějaký čas působí spíše monotónně a otravně, stejně jako výkon hlavního herce. Jistou kvalitu jsem ve filmu cítil, ale zhruba od půlky u sledování spíše trpěl a po závěrečných titulcích s přezpívaným šlágrem Oldřicha Nového, mi k předchozímu dění nebylo vůbec jasné, co mi tou podivnou hrou (asi nejen mezi postavami, ale i s divákem) chtěli tvůrci předat a sdělit. Na mě je to ve výsledku až příliš zmatené a nezapadající do sebe... [45%] (30.11.2022)

Námet ako kanón, ale spracovanie v podstate nepozetateľné. Maximálne v divadle. Alebo radšej v knižke. (21.12.2022)

Michal Kern si odnese Českého lva, protože lepší výkon jsem dlouho neviděl. Na stranu druhou, jakkoliv je Arved technicky perfektně natočený, je to strašná kokotina a toho mysteriózna je tam přeci jen mnoho. Za mě by tohle filmem roku být nemělo! (21.01.2023)

Ne české poměry odvážně nedivácké a skutečně jen pro jedince, kteří se na film dokáží naladit a odpustí mu ubíjející repetitivnost. (29.01.2023)

Kafkovsky svet. Pro ceskeho divaka asi vse bude davat vetsi smysl nez pro ty zahranicni. Snad oceni originalni pribeh. (20.01.2023)

Slizká, kafkovská, artová záležitost o nepříjemných věcech, točící se v nepříjemném kruhu, Michal Kern v dobrém slova smyslu odporný ( klobouček- perfektní herecký výkon!), okultismus mám v paži,  ovšem, co tohle "astrální fluidum" za svůj život stihlo, si příběh na plátně zaslouží. Rozporuplné reakce chápu, nejedná se o snímek pro každého. Souhlasím s názory, že se člověku snadno vybaví Pouta s Ondřejem Malým nebo Lekce Faust s Petrem Čepkem, mě dokonce naskočila nálada podobná, jako u projekce Spalovače mrtvol nebo atmosféra z Kladiva na čarodějnice, ačkoli tematicky je to všechno jinde, takový výčet není vůbec špatný, dále souhlas, že se tady dávno podobný film nenatočil. Chválím vytříbené obsazení, krom Čechů mě potěšila skvadra Nahálka, Šalacha, Jakab, mladý Labuda a spousta dalších zajímavých tváří, výborného Rašilova včetně. Za mě v pohodě, s Kafkou mám vcelku problém obecně, ale jednou za čas, ok, čili mi bylo předem jasné, že nevrážím čas do čehosi snadného. Krásná kamera, vizuálně vynikající, malostranskému ďáblovi šité na míru. Film, který si určitě dám opakovaně, domnívám se, že až po té ho budu schopna lépe docenit. (22.02.2023)

U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). (12.09.2022)

Škoda toho okultistického mystéria, samotná doba bola aj bez tohto desivým obdobím. Ponurý film, depresívny do morku kostí, divácky ťažko uchopiteľný. S výhradami. (19.02.2023)

Po tragickém Janu Žižkovi jsem si musel spravit chuť ryze uměleckou záležitostí rozhodně nenamířenou na divácké masy. Divadelní pojetí a adekvátně k obsahu ďábelský výkon Michala Kerna posouvají Arvéda někam, o čem si řada snímků a jejich tvůrců v roce 2022 může nechat jen zdát. Funguje zde naprosto všechno - zajímá, leč kontroverzní látka, poctivě, i když komplikovaně sestavený scénář a divadelní herci - na tohle potřebujete divadelní herce, jinak ty skvostné dialogy nevyniknou. Pokud Michal Kern neposbírá všechny ceny, bude to obrovská nespravedlnost. Tímto výkonem se dostal na míle daleko před ostatní konkurenci, která samozřejmě není nikterak slabá. V druhé řade musím vyzdvihnout Sašu Rašilova, s jakou elegancí a nonšalantností předvedl hlavního Arvédova souputníka. K Pechlátovi a Pleslovi nemusím nic dodávat. Arvéd patří jednoznačně k nejlepším českým počinům roku 2022. Postřeh na závěr - Vojtěch Vodochodský a Vojtěch Vondráček se spolu začínají objevovat ve stejných snímcích a myslím, že si je řade diváků může vzhledem k podobné fyziognomii splést a zaměnit. (10.01.2023)

Arvéd je jednoznačně umělecko- filosofickým snímkem, to já poznám, protože jsem se minimálně devadesát minut těžce nudil, z čehož jednoznačně vyplývá, že to, co se mě nesnažilo uspat, se vešlo do zbývající třicetiminutovky (hmmm, to jsem asi přestřelil, takže jsem se musel nudit déle). K jedné pěticípé mě dokázaly přesvědčit jen některé herecké výkony, protože všechno ostatní šlo zcela mimo mě (podobně jako opakovaně zmiňovaný Kafka). Já nepotřebuji polopatické filmy, klidně se rád zamyslím, na druhou stranu ale vůbec nemusím počiny, které si tvůrci točí pro sebe a případně pro úzké publikum. Úzkým publikem míním jen ty diváky, jimž se snímek opravdu líbil a kterým něco dal. Nepočítám do něj všechny ty nadšence, kteří hodnotí vysoko je proto, že se snaží vypadat před ostatními jako inteligenti se vztahem k umění. Já jsem na přesně opačné straně barikády; scénář a režie mě ani přes furtdokolové opakování téhož nezhypnotizovaly natolik, abych projevoval nadšení, když ho necítím, a pokud budu kvůli tomu vypadat před ostatními jako ignorant, rád se té role ujmu, protože je mi to naprosto lhostejné. Snímek ve mně dokázal vyvolat emoce jen ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem zase jednou ztratil bez náhrady dvě hodiny života. / Poučení: Dokonalý konfident se pozná podle toho, že umí být užitečný za každého režimu. (01.05.2023)

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že mě příběh Arvéda Smíchovkého bavil, vtáhla mě atmosféra a skvělý Michal Kern, každý dílek skládačky do sebe ve finále zapadl a vytvořil celkový obraz o zlu, které je s politováním věčné.. Otázkou zůstává, kam až je člověk schopen zajít, když něco chce, po něčem či někom touží nebo se něčeho bojí.. Smíchovský zjevně neměl velký problém přecházet z jedné strany na druhou, ono s alkoholem a opiáty to jde asi o něco lépe.. Tři vysoké školy, znalost tolika cizích jazyků a vybruslit z toho nedokázal.. Jediná má připomínka se týká hudební složky, ta mi bohužel nesedla.. (15.02.2023)

Náměť vhodný spíš pro divadlo. Takhle z toho vznikl psychoblábol bez děje, kde souslednost obrazů nedává smysl. O Smíchovském to nevypovídá vůbec nic a o tom, co se vlastně dělo po válce, taky ne. Nevyvážený zvuk, ale dobrá kamera, herci taktéž dobří. (24.01.2023)

Propracovaná skládanka různých časů, postav, slov. Krásná skladba. Místa se mění, postavy se mění, ale zápletka zůstává. (03.08.2022)

112 minut… dopíčikriste, proč? Zase spíš divadlo než film, škoda. Já se na toho Maška fakt těšil. (16.07.2023)