Arvéd
Arvéd
Arved
Režie:
Vojtěch MašekKamera:
Dušan HusárHrají:
Michal Kern, Emanuel Fellmer, Saša Rašilov nejml., Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Vojtěch Vondráček, Tomáš Kobr, Václav Rašilov, Róbert Jakab (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Film Arvéd vypráví o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom dosáhli svého cíle. Jiří Arvéd Smíchovský byl ochoten jít až k hranicím samotného pekla. Život a smrt Jiřího Arvéda Smíchovského jsou dodnes obestřeny mnoha tajemstvími. Za války jako nacistický konfident zachránil před koncentračním táborem Štěpána Plačka. Po válce se jejich role otáčí, Plaček splácí dluh a zařídí, že soud za spolupráci s nacisty nepožaduje pro Arvéda smrt, ale odsuzuje jej pouze na doživotí. Tím však vzájemné služby nekončí. Plaček jako vyšetřovatel státní bezpečnosti využívá Arvéda ke svým cílům, k usvědčování nepohodlných osob. Za jeho služby mu oplácí výhodami prominentního vězně a především Arvédovou největší drogou – vzácnými okultistickými knihami ze zkonfiskovaných knihoven. Arvéd a Plaček rozehrávají šachovou partii. Hra o duši vstupuje do finále. (Cinemart)
(více)Recenze (197)
Nevím proč, ale tak nějak se mi vybavil u filmu Petr Čepek a jeho Lekce Faust. Před vánocemi jsem se ocitl podivnou souhrou okolností na divadelním představení s podivnám názvem Rozvod aneb V mezích přijatelné normy. Děj byl ještě podivnější, ale ten kdo mne tam zaujal byl herec hrajícího psychologa či snad kouče rozvádějících se manželů. Ač oni hráli afektované dlouhou válkou svými protějšky zničené existence, on byl stále klidný. Logicky, chodli se k němu radit. Jeho projev byl kultivovaný, plný pochopení, ale v jednu chvilku jej také rozčílili a on doslova vzkypěl k perfektně předvedému vzteku a zlosti. Úplná erupce emocí! Hrál ho Michal Kern, kterého jsem doposud nikde neviděl ani na prknech co znamenají svět, ani na stříbrném plátně. A nikdy jsem neslyšel ani o tajuplné postavě JUDr. ThDr. PhDr. Jiřím Arvédovi Smíchovském.V podstatě se opět opakovalo to co u filmu Šarlatána Jana Mikoláška. O filmu jsem si nic nepřečetl předem a postavu o níž pojednával jsem neznal. A myslím si, že ji nebude znát většina diváků a to dokonce těch, kterým okupace a padesátá léta říkají víc, než že to bylo dávno. Film to rozhodně není jednoduchý a zprvu vám bude chvilku trvat, než si děj správně sesadíte na časové ose. Já naštěstí se dobou kdy se odehrává zabívá, tak jsem se celkem rychle orientoval. Ono stačí sledovat aktuálně vystavené busty v kanceláři vyšetřovatele .-). Rašilov byl skvělej, ale to co tu předvedl Kern... Naposled jsem byl tato paf snad v Poutech z pana Malého. To jak hrál, bylo až strašidelné. Za to bude sbírat hromady cen ať se do pekla propadnu jestli se mejlím a právem. Nejvtipnější je, že Plačka jak ve filmu zazní je chráněncem Slánského. Je tedy otázkou jak potom sám v době antisemitismu a proti Titovských nálad dopadl. Tenhle film se hodně vymiká z naší standardní soudobé kinematografe a věštím mu zajímavou budoucnost i v zahraničí. Ono už jen to téma. ještě děsivější je , že je to vlastně točeno podle skutečných událostí. Na závěr už jen nezbývá než si přát aby se panu Kernovi nic nestalo (třeba aby jej nepřejela červená stodvacítka bez řidiče). .. Dávám za 5 stránek z kabaly. Skvělý a velmi silný film ! * * * * * ()
Za asi 30 let, co chodím do kina, první film, u kterého jsem se snad ani minutu nebavila. Ďábelská nuda s nekončícími, opakujícími se dialogy, a takřka nulovým posunem v ději. Další Šarlatán se nekoná, ač trailer na velkolepé dění téměř nahlodal. ()
Spalovač mrtvol 2.0. Jeden z dosavadních vrcholů české kinematografie tohoto tisíciletí. ()
Rád bych cenil každé jinaké dílo, co dokáže přinést něco trochu svěžího do letargie současné české kinematografie, ale zrovna Arvéd je sám o sobě taky letargický, i když zcela jiným způsobem. Jde o kafkovsky laděný kolotoč, který vás na konci vyplivne totálně zdeptané - nikoliv však popisovanými neveselými událostmi, ale svým úmorným stylem a tempem. Sedmdesát minut by bylo ještě ok, dvě hodiny jsou zničující. [LFŠ 2022] ()
Vizuálně podmanivé dílo se přibližuje saudkovskému velebení škaredosti, tak škaredé, až je to hezké. Hudebně je to zcela mimo mě, hudba mě ruší, burácí, duní, připomíná mi technicky zastaralé filmy, v nichž hudba přehlušila dialog. Maškův pokus o bizarně surrealistické dílo zůstává kousíček za startovní čárou, změť sekvencí, které jsou bez kontextu předhazovány divákovi, nutně vyvolává otázku, zda to skutečně bylo režijním záměrem, nebo se jen nezkušenému režisérovi nepodařilo seskládat film tak, aby dával alespoň trochu smysl. ()
Dokonalý opak nablýskaných českých historických a životopisných family friendly drám (nič proti nim), ktoré by chceli vyzerať ako od Miramaxu, ale na ktoré sa ja príjemne díva. Na Arvéda sa príjemne nedíva, respektíve sa naňho príjemne díva vďaka tomu, že je podobne nepreniknuteľný, ako rovnomenná hlavná postava. Výtvarne ide o dokonale zvládnutý počin, čo znie ako paradox k faktu, že sme neustále v opakujúcich sa interiéroch, ktoré sú stále aj rovnako zariadené. Na české pomery nebývalý naratívny experiment, ktorý ale má, obávam sa, v podstate nulový komerčný potenciál. To sa môže negatívne prejaviť na rôznych dotáciách, ktoré bude Mašek požadovať pre ďalšie projekty, ale dúfam, že sa mýlim. ()
Michal Kern se hodně snažil, ale ostatní mu to dost kazili. Škoda. Snaha byla. ()
Námet ako kanón, ale spracovanie v podstate nepozetateľné. Maximálne v divadle. Alebo radšej v knižke. ()
Už je to pár týdnů, co jsem viděl Arvéda přímo v kině a jak jsem chvíli přemýšlel nad hodnocením, nakonec ho zapomněl i ohodnotit. To spíše potvrzuje, že moc toho ve mně, byť jsem si přál opak, nezanechal... Točit další z mnoha českých filmů na téma komunistického režimu a přidávat navrch (až násilně) dnes tolik oblíbené queer motivy nevnímám v roce 2022 jako odvahu, než spíše snahu zavděčit se aktuálně žádaným trendům. Pojmout takový příběh jako silně mysteriózní záležitost je na domácí poměry sice originální, jenže na mě tohle pojetí nefungovalo a proměňovalo se přede mnou na plátně v stále více zmatený pokus o těžce uchopitelný mindfuck. Při tom ona průvodní faustovská myšlenka o zaprodání vlastní duše ďáblu, na pozadí prolnutí dvou totalitních ideologií během pár let, měla silný potenciál. Samotná atmosféra i stylizace mě v prvních minutách nadchly, byl jsem vtažen. Jenže problém nastal, když se ta mysteriózní atmosféra vůbec nerozvíjí, negraduje a zůstává celé ty dlouhé 2 hodiny naprosto stejná, takže za nějaký čas působí spíše monotónně a otravně, stejně jako výkon hlavního herce. Jistou kvalitu jsem ve filmu cítil, ale zhruba od půlky u sledování spíše trpěl a po závěrečných titulcích s přezpívaným šlágrem Oldřicha Nového, mi k předchozímu dění nebylo vůbec jasné, co mi tou podivnou hrou (asi nejen mezi postavami, ale i s divákem) chtěli tvůrci předat a sdělit. Na mě je to ve výsledku až příliš zmatené a nezapadající do sebe... [45%] ()
Arvéd je životopisný film jiného druhu, než bývá zvykem. Sestavený prakticky jen z interiérových dialogů dvou postav, řazený na přeskáčku bez jasného časového ukotvení jednotlivých scén, obrazově sevřený a ďábelsky smělý. Vojtěch Mašek kromě výborného scénáře prokazuje i režijní schopnosti, díky nimž mnohé scény dokáží uchvátit. Otázkou je jen cykličnost a repetitivnost – možná mi jich připadalo až moc, i když to logicky dává smysl. A nakonec musím smeknout ještě před Michalem Kernem, díky kterému Arvéd zůstává záhadou až do konce. ()
Michal Kern si odnese Českého lva, protože lepší výkon jsem dlouho neviděl. Na stranu druhou, jakkoliv je Arved technicky perfektně natočený, je to strašná kokotina a toho mysteriózna je tam přeci jen mnoho. Za mě by tohle filmem roku být nemělo! ()
Ne české poměry odvážně nedivácké a skutečně jen pro jedince, kteří se na film dokáží naladit a odpustí mu ubíjející repetitivnost. ()
Slizká, kafkovská, artová záležitost o nepříjemných věcech, točící se v nepříjemném kruhu, Michal Kern v dobrém slova smyslu odporný ( klobouček- perfektní herecký výkon!), okultismus mám v paži, ovšem, co tohle "astrální fluidum" za svůj život stihlo, si příběh na plátně zaslouží. Rozporuplné reakce chápu, nejedná se o snímek pro každého. Souhlasím s názory, že se člověku snadno vybaví Pouta s Ondřejem Malým nebo Lekce Faust s Petrem Čepkem, mě dokonce naskočila nálada podobná, jako u projekce Spalovače mrtvol nebo atmosféra z Kladiva na čarodějnice, ačkoli tematicky je to všechno jinde, takový výčet není vůbec špatný, dále souhlas, že se tady dávno podobný film nenatočil. Chválím vytříbené obsazení, krom Čechů mě potěšila skvadra Nahálka, Šalacha, Jakab, mladý Labuda a spousta dalších zajímavých tváří, výborného Rašilova včetně. Za mě v pohodě, s Kafkou mám vcelku problém obecně, ale jednou za čas, ok, čili mi bylo předem jasné, že nevrážím čas do čehosi snadného. Krásná kamera, vizuálně vynikající, malostranskému ďáblovi šité na míru. Film, který si určitě dám opakovaně, domnívám se, že až po té ho budu schopna lépe docenit. ()
Kafkovsky svet. Pro ceskeho divaka asi vse bude davat vetsi smysl nez pro ty zahranicni. Snad oceni originalni pribeh. ()
U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). ()
Škoda toho okultistického mystéria, samotná doba bola aj bez tohto desivým obdobím. Ponurý film, depresívny do morku kostí, divácky ťažko uchopiteľný. S výhradami. ()
Po tragickém Janu Žižkovi jsem si musel spravit chuť ryze uměleckou záležitostí rozhodně nenamířenou na divácké masy. Divadelní pojetí a adekvátně k obsahu ďábelský výkon Michala Kerna posouvají Arvéda někam, o čem si řada snímků a jejich tvůrců v roce 2022 může nechat jen zdát. Funguje zde naprosto všechno - zajímá, leč kontroverzní látka, poctivě, i když komplikovaně sestavený scénář a divadelní herci - na tohle potřebujete divadelní herce, jinak ty skvostné dialogy nevyniknou. Pokud Michal Kern neposbírá všechny ceny, bude to obrovská nespravedlnost. Tímto výkonem se dostal na míle daleko před ostatní konkurenci, která samozřejmě není nikterak slabá. V druhé řade musím vyzdvihnout Sašu Rašilova, s jakou elegancí a nonšalantností předvedl hlavního Arvédova souputníka. K Pechlátovi a Pleslovi nemusím nic dodávat. Arvéd patří jednoznačně k nejlepším českým počinům roku 2022. Postřeh na závěr - Vojtěch Vodochodský a Vojtěch Vondráček se spolu začínají objevovat ve stejných snímcích a myslím, že si je řade diváků může vzhledem k podobné fyziognomii splést a zaměnit. ()
Arvéd je jednoznačně umělecko- filosofickým snímkem, to já poznám, protože jsem se minimálně devadesát minut těžce nudil, z čehož jednoznačně vyplývá, že to, co se mě nesnažilo uspat, se vešlo do zbývající třicetiminutovky (hmmm, to jsem asi přestřelil, takže jsem se musel nudit déle). K jedné pěticípé mě dokázaly přesvědčit jen některé herecké výkony, protože všechno ostatní šlo zcela mimo mě (podobně jako opakovaně zmiňovaný Kafka). Já nepotřebuji polopatické filmy, klidně se rád zamyslím, na druhou stranu ale vůbec nemusím počiny, které si tvůrci točí pro sebe a případně pro úzké publikum. Úzkým publikem míním jen ty diváky, jimž se snímek opravdu líbil a kterým něco dal. Nepočítám do něj všechny ty nadšence, kteří hodnotí vysoko je proto, že se snaží vypadat před ostatními jako inteligenti se vztahem k umění. Já jsem na přesně opačné straně barikády; scénář a režie mě ani přes furtdokolové opakování téhož nezhypnotizovaly natolik, abych projevoval nadšení, když ho necítím, a pokud budu kvůli tomu vypadat před ostatními jako ignorant, rád se té role ujmu, protože je mi to naprosto lhostejné. Snímek ve mně dokázal vyvolat emoce jen ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jsem zase jednou ztratil bez náhrady dvě hodiny života. / Poučení: Dokonalý konfident se pozná podle toho, že umí být užitečný za každého režimu. ()
Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že mě příběh Arvéda Smíchovkého bavil, vtáhla mě atmosféra a skvělý Michal Kern, každý dílek skládačky do sebe ve finále zapadl a vytvořil celkový obraz o zlu, které je s politováním věčné.. Otázkou zůstává, kam až je člověk schopen zajít, když něco chce, po něčem či někom touží nebo se něčeho bojí.. Smíchovský zjevně neměl velký problém přecházet z jedné strany na druhou, ono s alkoholem a opiáty to jde asi o něco lépe.. Tři vysoké školy, znalost tolika cizích jazyků a vybruslit z toho nedokázal.. Jediná má připomínka se týká hudební složky, ta mi bohužel nesedla.. ()
Související novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (více)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (více)
Jiří Arvéd Smíchovský je jednou z nejkontroverznějších figur československé historie. Hermenik, okultista, vyznavač černé magii, nacistický konfident a později i konfident StB. Člověk s pravděpodobně fotografickou pamětí, který se chlubil tím, že stojí za ztrátou desítek životů a jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Vysloužil si tituly jako , Malostranský vrah, Ďáblův přítel či Malostranský ďábel. Právě tento název nese i kniha Jana Poláčka. Ta zaujmula režiséra, scenáristu a výtvarníka Vojtěcha Maška, který Poláčka oslovil a rozhodl se, že společně s jeho pomocí realizuje o Arvédovi film. I vzhledem k přítomnosti Maška se poté nedal očekávat zaměnitelný historický tuzemský film. Kdo naopak očekává film s výraznou vizuální stylizací, dostane od Arvéda přesně to, co očekává. A přitom ještě trochu víc. Člověk, který je alespoň trochu obeznámen s výtvarnou tvorbou Vojtěcha Maška (který se jako scenárista podílel na loňské bravurní Okupaci), ihned by začal doufat, že se výrazné vizuální stylizace dočká i právě Arvéd. A od samotného počátku je očividné, že se Arvéda chopil někdo s vizuálním citem. V průběhu sice zamrzí, že stylizace není v jistých momentech ještě výraznější, přesto Arvéd rozhodně patří mezi vizuálně nejvýraznější české filmy posledních let. Sám spoluautor scénáře Jan Poláček prohlásil, že jeho i Maškovým cílem byl pokus Arvédovi porozmět a za pomocí faktů, dobových reálií a fantazie vytvořit příběh. V součtu je pak Arvéd vypravěčskými postupy extrémně náročnou podívanou, která kdekoho může zmást. Arvéd totiž ani zdaleka není normální historický film a ani normální životopis. V průběhu Arvéd působí jako film, kde se divák společně s hlavní postavou propadá do víru šílenství. Série Déjà vu, nahlížení na stejné události z nové perspektivy a pátrání v minulosti. Radost je především sledovat výkon Michala Kerna, převážně divadelního herce, který od počátku dokáže svým hlasovým projevem prodat Arvédovu slizkost a prodat postavu bez charismatu, přičemž nutně problém netkví v tom, že by sám Kern byl bez charismatu. Za zmínku poté stojí i Saša Rašilov, který po delší době získává poměrně výraznou charakterní roli a ve své roli je fenomenální. Arvéd v jistých momentech působí komornějším dojmem, přesto nikdy nepadne do lacinějšího vzhledu. Vizuál je totiž skutečně po celou dobu poměrně výrazný a to i přes fakt, že se možná díky tvorbě Maška dalo čekat, že se vizuální hrátky ještě více utrhnou ze řetězu. V kontextu standardních českých historických filmů je přesto Arvéd potěšující svěží vítr, kdy tu audiovizuálně zajímavější český film skutečně nebyl od zmíněné Okupace. Stěžejní je ovšem skutečně sledovat zajímavou imaginaci tvůrců a skládání komplikovaného pohledu na Arvédovu osobnost do celku. I v tomto ohledu se ovšem nevyplatí čekat klasický biopic, který o primárním cíli řekne prakticky vše od A do Z. I proto, že život samotného Arvéda je nadále zahalen mnoha tajemstvími. Radost je poslouchat výraznou a solidní hudbu dvojice Aid Kid a Jan Poláček, sledovat hravý střih i detailní záběry kamery Dušana Husára, které ještě více pomáhají se dostávat do Arvédova nitra. Stejně tak je radost sledovat různá výtvarná řešení (například práci s osvětlením) a především skutečně sledovat film, který se vymyká typické filmově stavbě a dá se bez zbytečného podkuřování nazvat filmem s uměleckými ambicemi. Film, který je skutečně nevyzpytatelný jako satanistický rituál a u kterého v mnoha momentech zbyde jen prostor pro úvahy nad tím, jak přesně měl divák jisté momenty pochopit. I to je ovšem v rámci českého filmu neskutečně svěží. V průběhu mě vlastně osobně napadlo, že by šlo o látku ideální například pro Jana Švankmajera, který mohl námět realizovat ve stylu své Lekce Faust. U výsledného Maškova pojetí zamrzí, že přeci jen nešlo ještě k výraznějšímu vizuálu (především čerpání z jeho komiksových zkušeností) a cesta k interpretaci je někdy občas až příliš složitá. Přesto je jasné, že jestli má nějaký film posbírat několik nominací na Cenách české filmové kritiky a později několik nominací na Českých lvech, měli by je sbírat právě filmy jako Arvéd. Arvéd nebude film pro každého, v rámci aktuální české tvorby jde ovšem přesně o ten příjemný svěží vítr, který je potřeba. Nezřízenost tohoto filmu je možná v jistých momentech až na příliš vysoké úrovni, přesto je radost vidět v aktuálních tuzemských vodách realizování něčeho tak ambiciózního a nevšedního.... () (méně) (více)