Warriors of Faith
Režie:
Vladimír BorskýKamera:
Jan StallichHudba:
Otakar JeremiášHrají:
Otomar Korbelář, Ladislav Boháč, Emil Bolek, Felix le Breux, Otto Čermák, Rudolf Deyl ml., Gustav Ekl, Lili Hodačová, Ladislav Kulhánek, Antonín Kurš (více)Obsahy(1)
Po bitvě u Lipan se zbytky husitských vojsk soustředily pod vedením Jana Roháče z Dubé na hradě Sion. Tato adaptace Jiráskovy dramatické předlohy byla prvním českým celovečerním hraným barevným filmem. Pro novou distribuci v 60. letech byl film viditelně a nešetrně zkrácen (díky tomu je film značně nepřehledný a zmatený). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Jan Roháč z Dubé, kontroverzní vlastenecký symbol i filmová adaptace Jiráskovy divadelní hry. Vladimír Borský ochotně podlehl dobovým tendencím, což je na jednu stranu pochopitelné, ale zároveň účelově manipulativní a pokrytecké. Po filmařské stránce bylo dílo znehodnoceno pozdější úpravou do zmatení až znechucení. Kostýmy a kulisy jsou vynikající. Herectví je v naprostém souladu se slintající patetickou náladou. Teatrální patos a plamenné řeči odhodlanosti tvoří veškeré monology i občasné dialogy a jedinou skutečně rozkošnou postavou je nejzarytější národní nepřítel. Pevná víra ve slovanský bratrský svazek, byť dává nějaký smysl, dlouho nevydržel a novodobá germánská invaze konzumu je příkladně rozkladná pro hodnoty i národ samotný. Odhodlání českého národa se skládá pouze z proslovů nenávisti a spekulativního pokoutního prospěchářství. Hlavní postavou je samozřejmě Jan Roháč z Dubé (sympatický Otomar Korbelář) v tvrdohlavé a osamocené póze vzdoru za každou cenu. Za ním stojí oddaní muži: puškař Zelený (Emil Bolek), polský rytíř Výšek Račinský (zajímavý Felix le Breux), bojovník Hrdinka (Rudolf Deyl ml.) a další husitský bojovník Baba (Jaroslav Vojta). Z umírněných vyčuhuje kněz Jan Rokycana (příjemný Ladislav Boháč) a velitel vítězné strany u Lipan Bořek z Miletínka (příjemný Jaroslav Seník). Jak už to u podobně tendenčních filmů bývá, nejzajímavější postavou je vrchní padouch. Zde český král a císař Zikmund (dobrý Otto Čermák) v síle hněvu i intenzitě podávané nepředvídatelnosti a podlosti. Z dalších nepřátel je zde velitel uherských kumánů Orságh (Gustav Ekl), nejmocnější z českých pánů Oldřich z Rožmberka (zajímavý .Jiří Plachý st.) a kardinál Palomar (Vojta Plachý-Tůma). Jedinou výraznější ženskou postavou je Ludmila (Lili Hodačová) ve slepé oddanosti svému otci Roháčovi. Nejrozpolcenější postavou je hofmistr Hynek Ptáček z Pirkenštejna (příjemný Ladislav Kulhánek), Roháčův synovec i nucený pronásledovatel. Postav je mnoho a žádná nemá pro sebe mnoho prostoru k sebevyjádření. Patos, tendenčnost a pozdější zkrácení činí z filmu nebezpečnou slátaninu. Nicméně, jde o první barevný film československé kinematografie. A s touhle nadějí jdu spát. ()
Je pravda, ze Jan Rohac po vsech strankach trochu zaostava za Vavrovou trilogii. Neni to ale spatny film, u nas prvni barevny snimek se mimo to muze pochlubit take vybornou vypravou ( kdyz vezmeme v potaz rok 47, tedy dva roky po valce ). Film je urcen hlavne pro posileni ceske identity, coz si myslim, ze se v te dobe povedlo. I kdyz na ukor slabeho vykresleni postav, prekrucovani dejin a ne uplne dobrych hereckych vykonu... ()
Mierne rozpačitý historický epos o udalostiach po husitských bojoch v 15. storočí. Veľakrát zbytočne patetický a veľakrát (ako som sa neskôr dočítal) aj histirický nepresný film, ktorý však nesie charakteristické rysy podobných historických eposov. Aj preto, na rok 47, to nie je vôbec zlé. Na neskoršie snímky, napr. trilógiu o husitoch, to ale nemá. Hodnotenie: 60% ()
První československý barevný celovečerák. Jen škoda, že se nedá (zřejmě) sehnat ona delší verze. Jestli dá, mě se nepovedlo. Nepřehledné mi to nepřišlo ale naštěstí se o husitství zlehounka zajímám. Konec je trošku naivnější, ale čert to vem. Myšlenka o české nesvornosti je totiž stále platná. Nejen za válek, ale i v poslední době více než jindy. ()
Pouze průměrný film. A mohlo to být daleko lepší, jen rozvinout trochu postavy a přestat s projevama o pravdě. 60% ()
Sledování režisérských i hereckých chyb mě omrzelo asi v polovině. Herci se tu zjevují a mizí do toho šmidlá bez přestání nějaká kutálka (asi Fisyo). Herec se vždy objeví, udělá plačtivý nebo zasmušilý obličej, řekne nějakou patetickou kravinu, zazní smyčce, on vzdychne nebo zasténá, zmizí a děj se ubírá v jiné lokalitě na jiné téma dle stejné šablony. Borský, Borský Pojišťovnu štěstí jsi měl točit, ne historický film... ()
....přehnaná propaganda narvaná do historického filmu...aneb jak zprznit film... ()
Tohle je opravdová filmařská katastrofa - i v kontextu doby. Otravná uřvaná hudba, komické herecké výkony a tuny a tuny směšného patosu. Jedna hvězda za masky a kostýmy, ale už nikdy více. ()
tož starý film... ;) ()
Mnohem slabší než pozdější Vávrova husitská trilogie. Scénář žádná sláva, samotné obléhání Sionu mi přišlo dost nezajímavé a chaotické, žádný hrdinný boj hrstky statečných s horou nepřátel z toho nečišel (i když je pravda, že dlouhé dobývání Sionu je jenom taková legenda, obléhání se vleklo zřejmě jenom proto, že pan Ptáček neměl chuť bojovat se svým strejdou, a po příjezdu císařských vojsk bylo hned vymalováno). Otomar Korbelář mi do role Roháče zrovna moc neseděl, připadalo mi, že tak nějak osciloval mezi vzpurným mlynářem a náboženským fanatikem. Je sice fakt, že to je možná v podstatě přesný popis některých husitských vůdců, nicméně Korbelář na mě rozhodně nedělal dojem velkého válečníka. Ovšem potěšil Vojta, to je u mě ten pravý husita. ()
První český barevný film. Bohužel z původního barevného materiálu se mnoho nezachovalo. ()
Absolutní průměr, velmi poplatný době a protiněmeckému smýšlení. Což, dva roky po válce lze chápat. Dokonce ani výprava, či režie není kdovíjak amatérská. Co zaráží je fakt, že Otomar Korbelář je strašný, kdy pronáší proslov před bojem málem bych usnul. A i ostatní herci jsou, když né mizerní, tak unylí a znudění. Jen Zikmund ne, toho jeho představitel pojal jako úlysného a zbabělého parchanta a přehrává tak dokonale, že alespoň je trošku k zapamatování. Jan Roháč jako film jasně dokazuje, že husitská trilogie není až tak špatná. ()
Pravda zvítězí! Přesně takhle si představuji, jak asi vypadaly pravé středověké boje. Žádní hrdinové sekající vojáky v zástupu, žádná zbytečná magie a triky, které by znehodnocovaly naši historii a vážnost bojů, které probíhali na našem území, zde pod velením Jana Roháče. „Zpropadení Roháči, zpropadené Čechy!“ ()
Chápu, že v roce 1947 chtěli posílit národního ducha zkoušeného nedávno skončenou okupací, a tak si vzpomněli na Jiráska. Bohužel jej adaptovali doslovně, to znamená i s břímě, které si toto dílo nese z doby svého vzniku, tedy s myšlenkou vzájemného slovanství, odmítání všeho německého či vykreslování táboritů jako toho pravého svobodného lidu. Dnes již je vnímání této části naší historie poněkud jinde, na husitství i na události okolo roháče se pohlíží jinak a tak tento film není ničím jiným než smyšlenou pohádkou. Jenže i pohádky by měly mít vypilovanější scénář, slušnější herce (to přehrávání je příšerné), lepší bojové scény a ten šílený patos. Abych jen nekritizoval, tak výprava je slušná. ()
Dobový film, více však dobou, ve které vznikal, než tou, ve které se má odehrávat. Na výchovné poselství národa je kladen velký důraz, což si zřejmě vybírá velkou daň na scénáři. V ději se často a zbytečně skáče, postavy bez nějakého bližšího představení povětšinou pronášejí hrdinské proslovy, čímž není zrovna snadné najít si k nim cestu. Nakonec o to tvůrcům zřejmě ani nešlo... tak alespoň Otomar Korbelář byl do hlavní role vybrán trefně. Na druhé straně jsou potom lokace natáčení, nádherné kostýmy a velmi zajímavé davové scény, ve kterých především ukáže svůj um i Jan Stallich. Závěr raději ani neřešit, historie je tu prostě pojata alternativně. Ale to dobové poselství nakonec pobavilo, jak jinak to také brát. 50% ()
První český barevný film, to je zřejmě ta jediná pozitivní věc. Mimochodem, není úplně první, pro Maryšu ve 30. letech nechali producenti scénu svatby natočit v barvě. Jinak je to podivně odvyprávěná historka o lišce ryšavé a její neutuchající zášti vůči husitům, silně nacionálně zabarvená. ()
Obrazově docela pěkné - např. davové scény se mi líbily. Ale opět je to o trapnosti - falšování dějin začalo už před únorovým pučem. Je podivné dívat se na národní bardy, jak pateticky pronášejí zhůvěřilosti typu panslovanské vzájemnosti....A ten zkarikovaný Zikmund! TEN Zikmund, který zabránil vojensky i diplomaticky Osmanům expanzi do Uher a pak dál do Evropy minimálně na dvě století? Je mi jasné, že existuje dosti blbů kteří těmto v 50.letech dokonale profesionálně natočeným žvástům o husitech věří doteď...Kdyby si alespoň přečetli Palackého Dějiny národa českého, kde je toto období dějin popsáno poměrně objektivně. A to byl Palacký evangelík..... ()
Je pravda, že film je nabitý patosem, že někteří herci přehrávají, že bitevní scény jsou nepřehledné, ale proboha - vždyť tento snímek vznikl v Československu v roce 1947. Pokud si uvědomíme tehdejší technické možnosti a poválečné společenskopolitické klima, mohli bychom být k výše uvedeným "nedostatkům" shovívavější. Vzhledem k době vzniku považuji tento snímek za důstojného, snad i téměř rovnocenného předchůdce Vávrovy trilogie. Jeden detail ale možná stojí za vypíchnutí - Vávra měl šťastnější ruku při obsazení role císaře Zikmunda, jeho Zikmund byl důstojnější a charismatičtější coby protivník kališníků... 70% ()
Slaby historicky film, kde banda husitov len vykrikovala aky su hrdi co su. Pri konci sa aj strhol taky mensi masaker o ten hrad. Do boja nasadili Nemci vsetko mozne, ako su balisty a samotny utok na hrad tiez nebol na zahodenie. Len tie suboje muza proti muzovi mi prisli take smiesne, pretoze s mecmi ani poriadne nesermovali, ale len udierali hlava nehlava:) ()
Tak tohle je vážně jízda:-) Samozřejmě se nabízí srovnání s Vávrovou trilogií, ale do té doby se kinematografie přece jen o něco posunula (co do technické kvality), takže nemá asi cenu kritizovat ty úžasné a dost překvapivé střihy. Co naopak není vůbec překvapivé, je množství patosu, které se na diváky valí od první do poslední minuty. Jde o zfilmování konce slavného úseku českých dějin, a v tak rozjitřené době, dva roky po válce, to ani nemohlo dopadnout jinak. Role hodných a zlých jsou jasné jak facka hned od začátku, nakonec i někteří váhavci pochopí, kde že je pravda a kam se mají přidat. Se zápletkou si režisér příliš hlavu nelámal, každý přece ví, jak Jan Roháč skončil. No a na tenhle konec se čeká prakticky skoro celý film. Až přijde, je divák rád, že to mají oba za sebou - on i Roháč. ()