Le Juge et l'assassin
Režie:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrají:
Philippe Noiret, Michel Galabru, Isabelle Huppert, Jean-Claude Brialy, Yves Robert, Gérard Jugnot, Christine Pascal, Jean-Roger Caussimon (více)Obsahy(2)
Ambiciózní venkovský soudce pátrá na sklonku 19. století po sériovém vrahovi mladých žen. V jeho hledáčku se ocitne psychicky nemocný tulák, který má vojenskou minulost... Vysloužilý voják Joseph Bouvier požádá krásnou Louisu o ruku. Ta ho však odmítne. Nešťastný Bouvier vidí jediné řešení z této situace, zastřelí Louisu a poté i sebe. Vražda a sebevražda mu však nevyjde, Louise i on přežije. Z vojenské nemocnice odjíždí Bouvier do sanatoria pro duševně choré, neboť se z něho stal anarchista a stoupenec socialismu, jeho myšlení je nelogické a často se odvolává na Boží vůli nebo chorou mysl. Když je propuštěn i z tohoto zařízení, toulá se po Francii. Jako vysloužilý voják vždy někde dostane polévku a trochu jídla. Při svých cestách Bouvier nezapomíná stále psát dopisy Louise. Zároveň se však pomatený Bouvier dopouští brutálního vraždění na mladých dívkách a chlapcích. Sérii těchto vražd začíná vyšetřovat soudce Rousseau, který věří, že tento případ objasní. Rád by si totiž na případu Bouviera kariérně polepšil. Když je Bouvier při svém posledním přepadení zadržen místními občany, je předán soudci Rousseauovi. Ten si je zcela jist, že Bouvier je onen brutální vrah. Bohužel mu však chybí důkazy, aby ho mohl obvinit ze všech vražd. Rousseau začne pomalu hrát s Bouvierem psychologickou hru, při které se mu Bouvier nejenže přizná, sdělí mu detaily všech případů, ale dokonce se i ochotně nechává fotografovat do novin. Rousseau musí postupovat velmi opatrně, je si vědom, že pokud by byl Bouvier odborníky uznán za blázna, nemůže být za své činy trestně stíhán... (TV Prima)
(více)Recenze (49)
Michela Galabru už jsem parkrát viděl hrát dobře, ale to co předved tady, tak to klobouk dolů mistře. No spíše než o obsahu je tenhle film o hlavních postavách, právě jejich jednání, jejich dialogy a jejich motivace k jednání umí vybudit jak pozornost, tak emoce. Závěrečná scéna sice byla silná, ale podle mého zbytečná, celej film houpla do sociálního světla. Chápu, že Frantíci maj vždy co říct a neradi mluví s cukrovvým přízvukem, ale tak stačilo vložit nějakou tu větu do úst soudce nebo scénu s vrahem a finále by bylo necukrovaný a ještě zůstalo našitý na odvyprávěný příběh. ()
Relativně obstojné psychologické drama, které v závěru předvede jedno z nejšílenějších myšlenkových přemostění a pošle celé vyznění ke všem čertům. Ano, Galabruova postava zabije, zprzní a vyvrhne asi 12 dětí, ale zlí kapitalisté zabili ve stejnou dobu 2000 dětí v dolech, tak, kdo je tady potom zrůda ... ()
Nevím, kdo v tomto případě podal větší výkon? Jistě, že je to bezesporu Michael Calabru, který hrál sériového vraha s pomatenou myslí naprosto bravurně, ale já jsem téměř hodinu bojovala sama se sebou, protože ho znám převážně z komediálních rolí, takže ztotožnit s touto pro mě neobvyklou osobností z francouzských dějin v jeho podání, bylo pro mě nesmírně obtížné. Přiznávám, že některé momenty byly na můj vkus příliš vyhrocené a tahací harmoniku nemusím delší dobu slyšet, ale Phillipe Noiret v roli pokryteckého soudce to vyrovnával. 70% ()
V řadě komentářů se objevuje podivení, resp. kritika závěrečné scény, která (údajně) mění smysl celého filmu a psychologické drama se mění v posledních minutách v rudou agitku. Ti diváci bohužel buď nedokázali pochopit společenský kontext, o který se Tavernier pokouší, nebo mají nedostatky ve znalostech francouzské historie. Snímek má totiž od začátku jasně čitelný názor a Tavernier netočí ani tak psychologické drama, jako spíš společensko-kritické drama, které využívá případ odhaleného sériového vraha ke kritice dobových poměrů a vymezuje se proti pokrytectví a dvojí morálce tzv. lepších vrstev. Od začátku až do konce je tam jasně cítit levicový úhel pohledu, probírá se např. tvz. Dreyfusova aféra, která patřila k nejzásadnějším střetům mezi republikánskou a internacionalistickou levicí a elitářskou nacionalistickou pravicí, která měla jasně antisemitské zabarvení. Ve filmu se dá jasně identifikovat taky antiklerikální tón, objeví se řada scén, které dávají církvi co proto. Z dnešního pohledu je nutné vyzvednout především špičkový výkon Michela Galabru, který ztvárnil psychicky vyšinutého zabijáka s famózní virtuózností. Philippe Noiret jako profesionální kariérista a manipulátor je taky dobrý, ale Galabru ho tentokrát překonal rozdílem až 2 tříd. Zmíněná scéna na závěr mi mimochodem vadila taky, ale jen proto, že je zbytečně přímočará. Totéž se dalo sdělit prostřednictvím nějakého dialogu filmových postav. Nebudu ale kazit hodnocení více než 2hodinovému skvělému filmu kvůli 2minutovému úletu. Celkový dojem: 90 %. ()
Tak na tohle nezapomenu. Silné drama s kriminální zápletkou a silně působivým společenským podtextem. Tvůrci se na obě strany barikád koukají značně cynicky, nečernobíle (ani ten závěr není takový, jak se zdá) a (částečně) s mírným respektem. Bertand Tavernier dokázal, že Hodinář od sv. Pavla nebyl pouze krátkodobým záchvatem tvůrcovy geniality, o to víc mne zaráží postupný režisérův propad do stále kalnějších vod. Navíc herecké výkony Phillipa Noireta a Michela Galabru je radost sledovat. 90%. ()
Isabelle Huppert pro mne poprvé jako normální žena a matka. Famózní Michel Galabru. V původním znění s titulky. ()
Skvělá hra na kočku a myš s dvěma velkými franc.herci. Hudba: Phillipe Sarde . Ten konec tam skutečně nemusel patřit.. ()
Známí francouzští herci zde potvrzují své kvality. Mě osobně velmi potěšil Michel Galabru, který mistrně předvedl, že umí ztvárnit nejen komediální role, ale také precizně zahrát postavu vraha v dramatu jako je Soudce a vrah. Snímek je také poměrně dobrou sociální sondou do tehdejší Francie, resp. ukázkou tehdejšího vnímání politických změn. Zdařile také tento počin zabředává do psychologického filmu. Dojmy mám však spíše smíšené, proto 3*. ()
Má to skvělou atmosféru, herci se můžou přetrhnout a přes svou zdlouhavost si film udržuje stálou dávku napětí a zajímavosti. Všechno se obrací v prach a popel v neuvěřitelně hloupém kotrmelci v posledních vteřinách, kdy jsem měl pocit, že se v závěru snad přetrhl film a omylem k němu někdo přilepil posledních pár metrů z něčeho, co zyblo z něčeho jiného. ()
Průměrné psychologické drama, ale to, co předvádí Galabru, by si zasloužilo svých 5*. ()
Málo zaujímavý, ale dobre herecky zvládnutý film podľa skutočnej udalosti som sledoval s vypätím všetkých síl. Jednak už bolo neskoro večer a okrem toho ten duel dvoch osobností bol pomerne zdĺhavý. Ani zvláštny koniec ma neprekvapil, pretože som sa s podobnou argumentáciou už stretol u Chaplinovho Monsieura Verdouxa. Aj Chytilová si s otázkou viny zarelativizovala v Sedmikráskach. Takže tri hviezdičky za dvoch hercov. And never more. ()
Vyprávění skutečných příběhů z 19. století ve filmu mne obvykle fascinuje. Případ Josepha Vachera (ve filmu Bouviera) náleží k těm mrazivým příběhům z dějin kriminalistiky ve Francii a mistrovští Michel Galabru s Philippem Noiretem v hlavních rolích mi (v doprovodu filmu propracovaného skvěle i po výtvarní stránce) připravili téměř excelentní zážitek. Musím říct, že Galabru mne v dramatické roli opravdu hodně překvapil, pojil jsem si ho dosud s obvykle špičkovými výkony v komediálním žánru, ale tak znamenitě ztvárněná psychopatologická studie masového vraha mne dostala řádně do transu. Ale tedy, to zakončení filmu...?? Propašovat na závěr příběhu o masovém vrahovi oslavu socialismu s písní na rtech, všude přítomnými rudými vlajkami, tedy Bernard Tavernier vážně strčil do kapsy všechny naše tvůrce socialistických agitek na čele s Otakarem Vávrou. Netušil jsem, že i ve zlatém fondu francouzské kinematografie se potkám s takhle ostudně vyznívající levicovou agitkou, nicméně to podtržení kontroverzním dovětkem, který s jednostrannou kritikou kapitalismu pomateného vraha vlastně adoruje, je vážně síla! Právě pro to závěrečné ideologické vyznění, s nímž se ani trochu nemohu stotožnit a které mi (i přes to, že film svou levicovou orientaci dává občas znát i mnohem dříve) přijde jako nehorázná pěst na oko, nedávám plný počet hvězdiček. 85% ()
Nudná vylízanina, v níž "exceluje" dabing Oldřicha Vlacha. Není to dramatické, není to napínavé, není to krimi. Pokud v tom mělo být něco hlubšího, tak jsem to neodhalil. Vraždám chybí atmosféra, vyšetřování neexistuje, konec je nepochopitelnej (a ty davový dabovaný scény jsou katastrofa!) a postava soudce (solidně nadabovaná Miroslavem Donutilem) tak nějak nemá co říct. Smysl vzniku tohohle dílka jsem nepobral a jeho vysoké hodnocení už vůbec ne. ()
Historické drama natočené na základě případu patrně nejznámějšího francouzského sériového vraha Josepha Vachera (ve filmu Bouviera - ve francouzštině ostatně obě slova označují pastýře), který na svých toulkách Francií znásilnil a brutálně zavraždil nejméně 11 lidí různého věku a pohlaví. (Podrobnou monografii Douglase Starra věnovanou zejména kriminalistické a justiční stránce této kauzy vydalo v roce 2012 nakl. Pavel Dobrovský - Beta pod názvem "Vrah malých pastýřů"). Kromě exceletního Galabrua a neméně skvělého Noireta zde dostala výbornou hereckou příležitost i půvabná Isabelle Huppertová, za níž musím tu pátou * přihodit :-). Je roztomilé, jak se někteří zdejší společensky uvědomělí komentátoři pohoršují nad samotným koncem "Soudce a vraha". Jen klid, drazí kolegové, naše mládež jistě po shlédnutí snímku nezačne houfně volit Grebeníčka a demokracie není ohrožena! K oné závěrečné scéně s hezkým hudebním podkresem https://www.youtube.com/watch?v=O70jVZ7AAJY Taverniera zajisté nevedly skryté bolševické spády, ale pouze chvályhodná a jak vidno stále potřebná snaha pranýřovat pokrytectví a dvojí morálku zdaleka nejen tehdejší společnosti. ()
Sudca a vrah, čiže inými slovami tiež povedané, ako dobová dráma pod taktovkou mierne "roztržitého" režiséra Bertranda Taverniera, a to konkrétne v priamej inšpirácii Josephom Vacherom, skutočným sériovým vrahom, pôsobiacim na konci 19. storočia vo Francúzsku, v dobe okolo temnejšej atmosféry slávnej Dreyfusovej aféry, a práve preto ho onálepkujem nijak inak, než zrovna ako „francúzskeho Jacka Rozparovača”, keďže ich hlavný »modus operandi« , sa vyznačoval podobnou konšteláciou, a tak by si v podstate títo dvaja legendárni mordári, tým pádom mohli navzájom medzi sebou potriasť svojimi pravačkami s následným zápisom do dejín kriminalistiky, pričom tentoraz sa ozaj dosť neľahkej úlohy, prepožičať tvár tejto voľakedy reálne jestvujúcej postave, náramným spôsobom zhostil francúzsky herec Michel Galabru, mimochodom mojej osobe zrejme doposiaľ najviac známy asi len z klasickej, komediálnej, žandárskej série s Louisom de Funèsom, tým chcem zdôrazniť najmä to, že jeho herecký výkon v tomto prípade, s vysokou pravdepodobnosťou považujem za vôbec ten úplne nadštandardnejší, než čím sa môže tento počin okrem iných súvislostí pochváliť, tobôž ma jeho famózne stvárnenie veľmi prekvapilo. A síce sa scenáristickí tvorcovia trochu pohrali s protagonistovým priezviskom, keď namiesto pôvodného Vachera, si pre výsledné vyznenie počinu pre zmenu zvolili Bouviera, čo je v slovenskom preklade niečo na princíp samotného „pastiera” s naprosto identickým významom. • Teraz zase ale neviem, či mám považovať jeho protipól za právoplatne adekvátneho rivala, pretože predstaviteľ sudcu Émileho Rousseaua v podaní Philippea Noireta, ktorý mi v konečnom dôsledku prišiel, ako nedotiahnutý a celkovo rušivý charakter v takomto prevedení, a to už iba z toho prostého hľadiska, že do diania často vstupovala i jeho matka v podaní Renée Faureovej + práca strihovej skladby, toto zdanie ešte viacej umocňovalo, áno, a strih je zrejme tým najslabším článkom tohto, inak celkom zaujímavého filmu. Škoda, že Tavernier nedokáže niektoré určité látky spracovať presne tak, ako by si v skutočnosti zaslúžili, viď hneď predchádzajúci prípad v podobe L'Horloger de Saint-Paul, ale aby som len nešpinil, tak La Mort en direct, je vskutku výnimkou, ktorá potvrdzuje pravidlo. • Čo ešte na samý záver doplniť? Kamera, kostýmy a výprava, či dokonca i hudba, boli na remeselnej úrovni + hlavný, herecký výkon, inakšie bola snímka nasiaknutá politikou v nadväznosti na antisemitizmus, čo už skrátka pramenilo z vyššie uvedených údajov, à la Alfred Dreyfus. ()
Pozoruhodné dílko, vidět Michela Galabru jako vyšinutého tuláka, to opravdu překvapí. Z druhé strany Philippe Noiret, ambiciózní soudce a přitom také vnitřně pokřivený. Závěrečný oslí můstek, kdy jsem se najednou přehoupl do oblasti řešení sociálních otázek konce 19. století, práce dětí, střílení do protestujících... mě poněkud vykolejil, myslím, že to byla zbytečná a přílišná odbočka. Nicméně pokud chcete mezi filmem a jeho závěrem najít souvislost, tak se Vám to při troše snahy podaří. Pozoruhodný film, pozoruhodný... ()
"Nevadí Vám, že jste v Bouvierovi vyvolal sympatie ??" - "Je to divoké zvíře, jen jsem nalíčil past !!" ()
Zajímavá věcička v několika ohledech, tím prvním je herecké obsazení, Galabru-Noiret-Huppertová výborní, přesvědčiví, beze zbytku uvěřitelní, tím druhým je příběh propuštěného vojáka, který neunesl svou životní tíž a jeho mysl se vzdálila realitě.. V neposlední řadě jsem od začátku do konce vnímala ostrou kritiku společnosti, morálky a pokrytectví.. ()
Jednostranné, zaujaté a jednoduché. Konec může být strávitelný snad jenom pro Martu Semelovou. Ale ten Michel. Ten je zde vážně famózní a naplno ukazuje svůj herecký rejstřík. ()
Před herectvím Michela Calabru se hluboce klaním. obrovský herecký koncert psychopatického masového vraha na základě skutečné události ve Francii kolem roku 1890. Philippe Noiret, ten ambiciozní soudce, ten byl taktéž výborný.Skvěle vykreslená sociální a politická situace ve Francii. Viděno s dabingem, taktéž špičkovým. Mohu doporučit. ()