Dracula

Po uvedení Kabinetu doktora Cagliariho v roce 1921 se horor začíná stávat žánrem, který má své místo. Film využívá na svou dobu nejmodernější střihové postupy. Provedení je pro mě hrůzostrašnější než mnohé současné horory. Při nočních mlžných scénách pod karpatským hradem můžeme více zapojovat naši fantazii. Nalíčeného Lugosiho bych nechtěl potkat někde v nočním podchodu. (09.12.2017)

(1001) Ách jo, nebála jsem se u Záhady Blair Witch, nebála jsem se ani u tohohle - co se to se mnou děje? V případě božského/ďábelského Bély asi platí, že je lepší snít, že jednou ten film s ním uvidím, než se na něj podívat a přijít o iluze. ---- Po dalším promítání musím dodat, že sice jsem se pořád nebála, ale našla jsem si k dílu svoji pěšinku. Béla na sebe strhává veškerou pozornost (někdy až neprávem, řekla bych, ty časté detaily na jeho obličej), jeho dikce je úžasná (jako by recitoval verše - „We will be leaving / tomorrow evening“). Pozornost si podle mě ale taky zaslouží představitel Renfielda, který během filmu vystřídá dva protichůdné modely chování. Přesto jako by se charakter jeho postavy vůbec nezměnil – pořád zůstává otrokem cizí vůle, jenom vystřídá pána. Z bezmyšlenkovitého důvěřování civilizaci, racionalitě a svým nadřízeným přejde ve fanatické uctívání nadpřirozena a pudovosti. Slabošský zůstává i ve chvílích, kdy se na moment oprostí od Drákulova vlivu a snaží se varovat okolí. Dwight Frye zvládl tuto (ne)proměnu velmi dobře zosobnit. Také mě zaujala jemná ironie, která se celým filmem proplétá. Třeba když se postavy dohadují o původu malých ranek na krku napadených, tak je vylovena otázka: „Co je to mohlo způsobit?“ -„Hrabě Drákula,“ pronese potom mimo záběr služka. Uvádí tím právě příchozího hosta, ale zároveň jako by zodpovídala onen dotaz. Proti knize je výrazně omezen motiv lásky a sebeobětování, v textu prezentovaném jako jeden z klíčů k záchraně. Role žen jsou celkově v příběhu potlačeny téměř na minimum. Jak Drákulovy nevěsty, které už nenávratně padly, tak Mína, o jejíž spásu se bojuje, nemají příliš šanci se projevovat. Působí jenom jako loutky a oběti mužů. Ale to už bych asi chtěla po filmařích neúměrně moc, kdybych trvala na emancipovaném vyznění, vždyť to byl v podstatě jen dobový blockbuster, kde (stejně jako dnes) ženy hrály úlohu krásného přívěsku. "I never drink... wine." ♥ (03.08.2008)

O triedu horšie od Frankensteina. Tentoraz to podám trochu subjektívnejšie, i keď hodnotenie je čisto objektívne, ale musím povedať, že začínam mať chuť s týmito hororovými klasikami z 30. rokov nadobro seknúť. Narozdiel od Frankieho má Browningov Dracula o jednu úroveň lepšie vyvedenú výpravu v celkoch, ale už má len jedného pomerne slušného herca, postráda tempo, chýba mu aspekt zábavnosti. Dej sa mimo aktívneho zapojenia Draculu vlečie paradoxne vzhľadom na to, aký je film po príbehovej stránke nadytočný kastrát. Expresionistické herectvo z nemej éry je ešte väčším negatívom - narozdiel od Murnauovho Upíra Nosferatu sú vraždy nechcene komické a herecké kreácie v detailných záberoch na tom nie sú omnoho lepšie. Tento Dracula má veľmi málo pozitív, ale môžem medzi ne zarátať práve Lugosiho (avšak taktiež nie každú scénu) a výpravu. Inak veľké sklamanie, tu už ani nijaký význam pre žáner filmu nepriznávam, pretože ho jednoducho nevidím. 30% (25.10.2014)

Já na ty draculoviny nikdy moc nebyl. Většina filmů o Draculovi mě vždy alespoň částečně nudila a usínal jsem u nich. Tahle verze z roku 1931 mě nudila zatím nejvíc. Tím nechci říct, že se jedná o špatný film. To určitě ne, Bela Lugosi hraje opravdu velmi dobře a přesvědčivě (proto se mu také tahle role stala životní). Také prostředí a atmosféra jsou správné. No je to zřejmě jen otázka vkusu, Dracula nikdy nebude můj šálek kávy. (21.06.2011)

Z takového starého hororu mám já mnohem větší hrůzu (samozřejmě v mezích), než z naprosté většiny hrůzostrašných či rádoby strašidelných příběhů posledních nějakých dvaceti let. Co to způsobuje? Tak především vynucená černobílá barva a také jistá opravdovost scén (mám na mysli třeba absenci digitálních efektů). Například umělé krysy, ač vypadají na první pohled možná směšně, jsou pro mě mnohem strašidelnější, než jakékoliv příšery v dnešních hororových slátaninách, které jsou v podstatě jen jednou velkou počítačovou animací. Bohužel námět není zvládnutý úplně na jedničku a především herecké výkony jsou značně nepřesvědčivé. Některé přímé záběry na vykuleného Draculu, či bláznivého Renfielda také nemusely být tak zdlouhavé, ale jinak je to .....velice dobré.... (27.11.2005)