Dracula

Jako dítě jsem věřil, že Drákula by mohl existovat. Pozorně jsem si ho prohlížel i v tomhle filmu, který nám přinesl strýček jako dárek do staré promítačky. Užívali jsme si ho. A strýček nás sledoval, zda se bojíme. Potom se nás i opakovaně ptal. Cítil jsem, že něco říct musím. A tak jsem řekl, strach, to asi ne, jen divný pocit. Ach, kde jsou ty časy. Takže z nostalgie 2. (21.09.2010)

Uhrančivý Bela Lugosi, to je hlavní pilíř. Bez něj by tento jinak nedokonalý film podstatně klesl na oblibě. I když by se nejspíš našel jiný povedený Draculův představitel, Lugosi je prostě pro hraběte narozen. Co se týká zbytku, nepřišel mi moc záživný a nápaditý - v tomhle ohledu je pozdější hammerovská verze o třídu lepší. (15.08.2006)

"Na to, že ste ešte neprežil ani jediný život, ste múdry muž, Van Helsing." Ako sa to hovorí, cinefilský geekgasm? :) No jo, scéna so zrkadlom bola skvelá a pár ďalších tiež, ale Lugosiho hrôzostrašné pohľady pôsobili miestami veľmi smiešne. Už sa nečudujem, že tým zaujal práve Eda Wooda. A teraz ma za toto rúhanie môžete ukrižovať (ako príhodné...). (31.10.2013)

Tenhle "horor" je tak špatný, že zcela po zásluze upoutal pozornost Edwarda D. Wooda, který posléze Draculu Lugosiho obsadil do svých spektáklů. Triková složka je jednoduše otřesná (pouťoví netopýři na provázku patří ještě k tomu lepšímu, nad čím musí divák něvěřícně krouti hlavou), herecké výkony prachbídné (přehrávání, toporné dialogy, Lugosi působí na place jako jednooký mezi slepými) a jediná atmosféra, kterou tento snímek dokáže precizně budovat, je atmosféra nudy. (09.04.2016)

Film, který navždy změnil můj (filmový) život. "Ajem...Drakjula." První a suverénně nejlepší drákulovské zpracování, co kdy vzniklo. Bela Lugosi září v každé scéně a nemůžou za to jenom ty úžasně nasvícené oči. Jeho východoevropský přízvuk způsobuje, že se s každým slovem mazlí, jeho úsměv je hrozivej, Frye a Van Sloan se překonávají a atmosféra je stejně hustá jako mlha vyráběná ze suchého ledu. Tímto filmem jsem se zamiloval do Draculy, do černobílých hororů, do skvělých (nejen) universalovských pokladů této éry. Této perle se mohou blížit jen její španělský klon ze stejného roku, hammerovský Horror of Dracula a několika scénami pár dalších adaptací. Horor, který si po právu zaslouží zlatou pečeť s nápisem Classic. (15.08.2012)