Pýcha a předsudek

Kdyby pan Bennet umřel, zůstali by jeho dcery bez střechy nad hlavou. Nejlepší způsob jak všem starostem předejít je svatba. Ovšem ženiši se neshánějí nijak lehce...... . Směsice malých jemných lichotek zabalená do sáhodlouhých dialogů. Nádhera. Konverzace vzdělané (chytré) Elizabeth s panem Darcym – radost poslouchat. Výborná K. Knightley, krásné prostředí, podmanivá hudba. A kamera, to je kapitola sama pro sebe. Některé záběry by mohli zavánět kýčem, ale (vždy) záleží na vašem pohledu. Mě tento film udělal velikou radost. (15.10.2006)

Osobně dávám přednost drsnějším světům, než je ten idylicky austenovský, plný dobromyslných duší, přiměřeně komických figurek a samozřejmě i oné „upejpavosti“. Občasné nesmělé pousmání a nanejvýš něžný dotyk rukou. Všichni sice mluví striktně spisovně a oblékají se do nevzhledných kostýmů, avšak rozum, cit a ono pověstné „míti filipa“ je poplatné kterékoliv době. Chcete se bavit, dojímat a nemít přitom pocit, že sledujete pokleslou kulturu? Chcete vědět, jaký výkon vynesl Keiře nominaci na Oscara? Chcete vidět pravý protiklad Domina? Nebojte se říct ano, ano, ano a pro jednou dát valem očekávání něčeho nevídaného, šokujícího a extravagantního. Bohudík za trochu poklidnosti. 80% Zajímavé komentáře: Marius, Mahalik, wipeout, tangerine1 (26.03.2006)

Hluboké a překrásné oči slečny Keiry mě vzaly na místo, kde žádná cesta není dost dlouhá a příliš bahnitá a kde žádná partie není dost dobrá, aby nemohla existovat lepší. Když navíc čarokrásná hudba dojde do svých nejsilnějších zákrut, chcete být panem Darcym, který dostane šanci ukázat se v pravém světle nebo být Elizabeth a svou přímočarostí naznačit všem pravdu. Nejvíc mě ale fascinuje to, že i když je předloha Jane Austen okouzlující ve své upovídaností a košatosti, dokázal ji režisér Wright zredukovat tak výtečně, že ji jednoznačně překonává. (19.02.2006)

Předlohu jsem četl, jinou její adaptaci jsem neviděl, a tak mohu říci, že jsem velice spokojený. Dechberoucí zpracování si mě získalo krásnými obrazy, skvěle natočenými scénami, jako byla ta na druhém bálu, Marianelliho podmanivou hudbou a samozřejmě i výkony herců. Dá se říct, že všechny postavy jsem si při čtení představoval přesně tak, jak jsem je tady viděl. Jen, pravda, pan Collins nebyl v předloze tak směšný, a starý pan Bennet zase tak sympatický (Donald Sutherland je Donald Sutherland). Pokud jde o Keiru KInghtley nebo fantastického Matthewa MacFadyena, nemám výhrad. Jediná vada na kráse je těch několik okamžiků, které mě lehce nudily a které mi připadaly zbytečné (přišly v poslední třetině), což jsem poznal podle toho, že jsem se najednou díval, kolik minut ještě zbývá do konce. Čtyři a půl. (23.07.2011)

Musím uznat, že přenos Anglie z konce 18 století do mého doupěte zvládl Joe Wright na výbornou. Především úžasné dialogy doslova léčily moje ouška. To bych fakt doporučil poslouchat panu Topolánkovi, aby si obohatil svůj zoufale primitivní až fekální slovník. Naprostým šokem pak pro mě bylo sledovat způsoby seznamování muže a ženy v té době. Tanec jako jediný společensky přijatelný způsob na seznamování. No, hezky se na to koukalo, ale jak bych se seznámil tenkrát já, taneční analfabet, už tam nebylo. Zřejmě by pak na mém náhrobku stálo "zemřel jako panic, protože neuměl tancovat." Samotný příběh je ukázkovej cukrářskej výrobek, ale díky skvěle zahraným partům, tady bych si dovoli vypíchnout dvě jména, Donalda Sutherlanda, za to jakým způsobem ztvárnil roli otce jsem měl sto chutí vyhlásit březen /měsíc, kdy jsem film viděl / za měsíc otců a Keiru Knightley, díky jejímu hereckýmu výkonu jsem pochopil, že i žena je člověk, byť se to na první pohled nemusí vždy tak jevit:) Film, který si sám našel moje oči a uši a přes ně zaťukal na moje srdce. (12.03.2008)