Na sv. Valentýna

Co mě vedlo na tohle mrknout bylo hlavně herecké obsazení, které je více než zajímavé. Po zhlédnutí několika minut mi byla jasná podoba s Paris, je t'aime, a aby byla mozaika kompletní, tak i s New York, I Love you. Příběhy několika lidí, kteří jsou v blízkém kontaktu se zmedializovaným pojmem - láska. Bohužel pro nás, americký pohled na lásku je trochu sentimentální, a tím trpěl nejvíce konec - jedno velké klišé s ponaučením, které jsem si (jak jinak) neodnesl...55% [HD] (07.07.2010)

Zase jeden snímek, o němž si myslím, že je podhodnocen. Valentine's Day se mi moc líbil. Asi nikdy se mi žádný den sv. Valentýna nelíbil tolik, jako byl zpracován právě v tomto filmu:) Na to, jak se snímek kompletně "americký" jsem z něj vůbec takový dojem neměla. Nepřišel mi křečovitý, prvoplánový, ani trapný. Naopak, velmi milý a příjemný. Při několika scénách jsem měla až záchvaty smíchu. Kupříkladu moment, kdy se Carter Jenkins rozhodne prožít romantickou chvíli s Emmou Roberts, přijde k ní domů, usadí se v jejím pokoji, svlékne se a "hodí" na sebe jen kytaru. Poté přijde domů její matka. Při této scéně jsem byla zkrátka odrovnaná:) Stejně jako při těch s Anne Hathaway, kdy poskytuje své služby po telefonu. Sympatické obsazení většiny rolí i ztvárnění jejich citových záležitostí, zejména objasnění Bradleyho charakteru je "very cute." Škoda jen, že ta scéna nebyla delší. Mohli to trochu rozvést...:) A jinak, v případě tohoto filmu je nějaké to klišé zcela na místě:) "Nech ho, je z Indiany, tam slaví jen svátek zamilovaných bratranců", "Je jediná z páťáků, kdo má na Ipodu Franka Zappu jako já." :) (15.02.2013)

„Bol to Stallone, kto povedal ´Nikdy sa nevzdávaj´?“ – „Myslím, že to bol Jean-Claude Van Damme.“ Bohužiaľ nepresvedčivé, Američania nevedia robiť romantické filmy (česť výnimkám – KEĎ HARRY STRETOL SALLY). Vinou ich polopatistických scenárov sa z vety „Milujem ťa“ stalo odporné klišé, pri ktorom obracajú oči asi už aj niektorí trvanliví fanúšikovia červených knižníc. Priamo sa ponúka porovnanie s britskou vianočnou LÁSKOU NEBESKOU; VALENTÍN je to isté (dve hodiny, 15 hlavných postáv, z nich niektoré sa poznajú, zamilovaný chlapček, homosexualita), len sa odohráva vo februári. Pravda, ak sa na plátne objavia moji miláčikovia, ako Topher Grace, Queen Latifahová a pravdupovediac už aj Bradley Cooper, tak to úplne zlé nie je... ale objavujú sa nečasto. Všetko je skratkovité a to paradoxne aj napriek tomu, že to má až 125 minút (hoci musím uznať, že mi v kine ubehli rýchlo). Vinou toho dostali niektoré slávne tváre skôr cameo (Kathy Batesová bola v úvodných titulkoch uvedená medzi prvými, i trailer ju bohato reprezentuje, v skutočnosti má asi minútu na začiatku a minút na konci!). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/romantika/277-valentin-40- Kino Považan 2010 (02.06.2010)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Ano, jistě, není to Láska nebeská. No a co? Vůbec to nebylo špatné. Herecké obsazení je opravdu výborné, jak to u typů těhle filmů chodí, jsou tam více či méně zajímavé postavy, tady mi ale přišli tak něják vyrovnané a na ty, které mě nudili (zda tam vůbec byli) si teď nevzpomínám. Vyčetla bych tomu pouze to, že tam bylo až moc postav, některé jsem si nedokázala zapamatovat do konce filmu. Dvojce Taylor a Taylor byla opravdu vtipná. 4* (01.03.2010)