Sinister

Jo, Scott Derrickson horory umí. Až na přešlap v podobě Hellraiser: Inferno se mu daří ukázkově děsit. Tentokrát tu máme horor, který mi přišel tak děsivý, že jsem během sledování seděla zcela konsternována v křesle a vstřebávala tu krystalickou hrůzu, jíž je tento film nasáklý. Přišlo mi, že tento horor má v sobě tolik zla, jakoby byl jeho samotnou esencí. Tak zlá mi nepřišla ani Žena v černém a ta mě dokázala vyděsit jako snad žádný jiný horor, který jsem dosud zhlédla. Hlavní roli zde hraje pohanský démon Baghuul, jehož maska je očividně obšlehnutá od toho borca ze Slipknot:) Další porce děsu se na nás valí z mrazivého dark ambientního soundtracku, vedle něhož mi i hudba z Insidious připadala jako pohádka. A myslím, že i mistr Hitchcock by zatleskal nad mistrovsky vedenou hru se stíny a tmou, která je zde všudypřítomná. Takže v závěru z toho Sinister vychází jako temný, ponurý a vizuálně úchvatný horor s atmosférou tak hustou, že by se nedala ani krájet:) Bože, ta hudba... brrr. Přemýšlela jsem, že by ještě někdo mohl natočit horor, v němž by hlavní roli hrály nějaké bytosti s maskou týpků z Lordi a Shagratha z Dimmu Borgir:) Vždyť masky maníků z metalových kapel jsou stejně tak účinné a originální jako ty, co už se kdysi ve filmech objevily. Jo, to by byl nářez!:) (17.12.2015)

Kruh šmrncnutý 8mm. Po delší době zase zajímavý horor s pseudokriminální zápletkou. Přestože se Derrickson křečovitě drží známé hororové osnovy a vůbec ničím nepřekvapuje, daří se mu překvapivě slušně budovat atmosféru. Zde bych vyzdvihl um Christphera Younga, který se stává současnou jedničkou na poli áčkových hororových snímků. Škoda, že s blížícím se závěrem veškeré kouzlo, které tento snímek má vyprchává. Vyloženě trapných momentů je tam naštěstí jen pár, takže zase jednou koukatelná skoroduchařina. (25.01.2013)

No doprdele. Příliš velkej hororovej záhul. Scott Derrickson je mistrem tohohle žánru, protože všechny ty oprýskaný propriety s bubákama, umrlčíma dětma, sériovejma vraždama, rozklepanejma filmama, velkejma barákama a tatíkem, co je moc zažranej do svejch problémů, zinscenoval tak drastickým stylem, že jsem na celou druhou půlku musel koukat na půl oka. Abych se neposral. (17.12.2012)

,,…NAPÍŠU TU NEJLEPŠÍ KNIHU, JAKOU KDY KDO ČETL.....“ /// Ethan Hawke jako spisovatel, kterej píše o hroznejch věcech. PRAVIDLO ČÍSLO 1: nechodit do tátovi pracovny!. Jestli vono by nebylo lepší, kdybys psal fikci… Strach? Jo mám. A je super, že těch věcí, který ho evokujou je víc. Filmový materiály, zvuky, vidiny (?), tma.... Já, ani Ellison nevíme, jestli tý whisky nepije moc nebo málo, páč co tady vobčas předváděj za cirkusový čísla, mě (i jeho) spolehlivě dostává. Hodina v píči a mám husinu i na podrážce (vo slovo se hlásí močák – no to si se posral v kině! – jasně, vím, že to není technicky možný…..). Já prostě tyhle nadpřirozený, metafyzický, paranormální jevy miluju. A jsem (asi) hroznej srab (bál jsem se TADY, ale i TADY. Já se vlastně bojím furt!). Parádní je minimalistický prostředí a kamera, taky musím napsat, že Ethan mi (lehce) připomněl Osvícení. ,,Chlapče, chlapče, tobě by se hodil Norman! (Né Bates! Babcock!) P:S.: NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY OBSAHUJÍ (asi tak) 666 SPOILERŮ (DOSLOV:) Sedím (živej) pár hodin po projekci a přemejšlím, kolik že tomu filmu dát. Nebyla to náhodou celý jen vobyčejná píčovina, při který mý emoce strachu ovládala všudypřítomná tma, vítr profukující vokna a vzpomínka na pověsti o přítomnejch (mrtvejch) jeptiškách? (ne vole, nejsu kněz…). Sedím, piju kafe a přemítám, jestli by se mi to mohlo stát taky (přeci jen se nejvíc bojíme toho, co nás může potkat). Spisovatel – budiž, dům – ale jo, manželka – vlastním, děti – mám – uff – su v klidu mám dva kluky! ,,Dobrou noc tati“ ….cože ty parchante… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju knihu Kentucká krev. 2.) Jmenuju se Bughuul a (prej) žeru děti. 3.) Kápnul jsem na barák za dobrou cenu. 4.) Taťka přines novej film - ,,Domácí malování 2012“. 5.) Thx za titule ,,-OverLord-“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** (21.11.2012)

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)