Insidious 2

Priznám sa, že nie som až tak veľký fanúšik hororov, ale na každý jeden Wanov film sa neuveriteľne teším. Práve on svojim prvým Insidiuosom spôsobil, že som mal nutkanie znova sa vrátiť k tomuto žánru a k nejakým novodobým duchárčinám. Wan nám tento rok naservíroval prvotriednu lahôdku The Conjuring, a teraz dokončuje svoju sériu o astrálnom cestovaní. V prvom rade, je asi dôležité povedať, že film aj keď vychádza z prvej časti, nie je až tak veľmi hororom. Wan využíva vo svojich filmoch jednoduché, ale osvedčené triky. Lakačky v jeho podaní sú prezentované pomocou čudesných nočných zvukov a tieňa. Tieň je vlastne to, čo jeho filmy doslova napĺňa. Jeho postavy okolo tieňov prechádzajú, hľadia do nich, sem tam v nich zmiznú a Wan stále neukáže viac než by mal. Lenže tieto taktiky naplno využil v prvom diely a zároveň v tohtoročnom The Conjuring. Tu sa objavia naozaj len párkrát, ale film viacej pripomína nadprirodzenú detektívku, alebo temnú fantasy s duchmi. Oproti lakačkám tu máme možnosť sledovať postupné odkrývanie mýtu a sveta, vytvoreného v kapitole jedna. Všetky postavičky z predchádzajúcej časti sa vracajú a pribúdajú aj nové. Tie pomáhajú odkrývať tajomstvá a dopomáhajú k dotvoreniu atmosféry. Najväčším zadosťučinením je konfrontácia minulosti a prítomnosti. Tieto časové skoky, ktorých vplyv mal na hrdinov najväčší dopad sú tu prezentovane v časovo rozdielnych rovinách, v dvoch odlišných svetoch a skrze dvoch hlavných hrdinov. A funguje to. Film často krát balancuje na hrane sebaparódie. Niektoré masky a dialógy zaváňajú akousi starosťou, ale možno práve to je tá pocta starému hororu, teda to, čo je na filme najpôsobivejšie. Za málo peňazí, veľa muziky. A nie len to. Je to akési odhliadnutie sa za všemožnými strašidelnými domami a ich tajomstvami, na čom výborne funguje aj prvá séria seriálu American Horror Story. Pri filme som si uvedomil, že skôr ako čokoľvek iné držím palce hrdinom, aby sa konečne svojho prekliatia zbavili. Divácky sú totiž postavy veľmi vďačne vykreslené. Hlavný hrdinovia sa majú radi a každý z nich je nositeľom tých najkrajších vlastnosti v medziľudskom vzťahu. Práve na tom tak dobre fungovala jednotka. Ich deti nie sú hlúpe, alebo nepríjemné. Niekedy dokonca zoberú iniciatívu do vlastných rúk a stávajú sa tak tvorcami dramatických situácií. Potom tu máme starostlivú mamu, ktorá vie komu zavolať a mága s vedmou a ich dvoma pomocníkmy. Zatial čo mág s vedmou odkrývajú tajomstvá a vytvárajú plán na porazenie zla, ich pomocníci pridávajú vtipný element do ťaživej atmosféry a tým film značne odľahčujú. Každá s postáv v reálnom svete je teda skrz/naskrz pozitívna a nositeľmi zla sú v tomto prípade všetky bytosti za červenými dverami, teda vo svete duchov. Film funguje práve vďaka tomu. Groteskné tváre a strašidelnosť nie sú až tak strašidelné, keď ich vidíme. Wan si to dobre uvedomuje a umožňuje tak nám, divákom, aby sme sa citovo naladili na hlavných aktérov. Keď sa s nimi pozeráme do tieňa máme strach. Keď sa po dome ozývajú čudesné zvuky máme strach. Keď kráčajú prázdnou nemocnicou máme strach. Ale keď už sú konfrontovaný zo zlom a naberú odvahu postaviť sa mu, nikto im nedrží tak silno prsty ako diváci. V našich hlavách sa pomaly odkrýva mýtus a tajomno a čo nám zostáva je šialená žena, alebo psychopatický muž, ktorý v konečnom dôsledku nemajú veľkú moc. A to je potom radosť pozerať ako dostávajú na frak. Odrazu je film inak ladený, je v ňom náznak dobrodružstva a aj akási túžba sledovať osudy hrdinov ďalej. Insidious: Chapter 2 je výborným filmom v rámci žánru. Možno vás nevystraší ako Sinister, alebo mnou už toľko krát spomínané The Conjuring, ale minimálne vás na chvíľu dostane do iného sveta, bez toho aby ste si uvedomovali ten svoj, ktorý vás obklopuje. Ale aj to len za predpokladu, že mu to dovolíte. Čo vám v tomto prípade vrelo odporúčam. (20.09.2013) (méně) (více)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "V mojí branži mají věci tendenci se dít, když se setmí.." Ačkoliv usměvavý Malajec James Wan patří mezi mé nejoblíbenější režiséry a při svém posledním komentáři jeho snímku, shodou okolností šlo o první Insidious, jsem mu děkoval za všechny hororové příznivce a přál mu spoustu štěstí na cestě do vod akčně komerčních v době, kdy hororové pole jasně opanoval, nyní se zdá, že jsem se poněkud unáhlil, protože Insidious 2 jasně napovídají, že se pod ním jeho královský trůn povážlivě rozviklal jako zkažený zub, ono se to totiž tak někdy stane, že když filmaři, a to jistě platí napříč všemi obory, do omrzení neustále všichni opakují cosi o jeho genialitě či přinejmenším výjimečných schopnostech a talentu, jeden tomu prostě pro všechno to plácání po zádech uvěří, přestane se neúnavně pokoušet o nějaký posun a růst, a uvízne vlastně v té lákavé iluzi vlastní velikosti jako v tekutém písku, což může nakonec také znamenat začátek jeho ústupu ze slávy a propad do zapomnění, on totiž i ten nejgeniálnější přístup nemůže být zákonitě neustále až k přejedení opakován, aniž by o svoje právo nárokovat si tento titul přišel, přičemž takový Woody Allen by mohl vyprávět, a to je tento slavný neduživý mrňous, dokonce i jejich výška symbolicky předznamenává možnou podobnost ve vývoji, jistě poněkud vyšší liga, a tak James Wan ztrácí svůj kredit podstatně vyšším tempem, a tak nezbývá než doufat, že ho do fáze, z níž už není úniku, nebude následovat !! James Wan si naštěstí, či právě spíš bohužel, zatím zvládá docela úspěšně udržet svoji diváckou základnu a právě díky těmto zástupům věrných hlasitých fanoušků se do našich kin Insidious vrátili i přes dlouhé váhání distributora, už nyní se však objevují hlasy ostatních, pro něž Insidious 2 platí za sequel, který si sice málokdo nechá ujít, nicméně zůstává rozčarován, aniž by si vůbec po čase dokázal vybavit, o čem to vlastně celé bylo, protože James Wan, to si prostě přiznejme, patří mezi režiséry, jehož snímky staví z hlediska odstupu diváka především na úderné premise, čas totiž dokáže potvrdit jen ty nejlepší snímky, přičemž pokud jeho filmu taková premisa schází, nejedná se o nic jiného a většího než o prachobyčejnou jednorázovou zábavu, která prostě divákovi při další projekci nemá co nabídnout, byť rozhodně netvrdím, že by na tomto bylo něco špatného, protože zvláště v případě hororového žánru, tedy toho nejpokleslejšího, se ona očividná spotřebitelská podstata dá jistě chápat i tolerovat, ačkoliv pak takový snímek rozhodně nemůže sloužit za nejvhodnějšího aspiranta pro rozjezd libovolné filmové série !! Prvnímu Saw, tedy alespoň za mě rozhodně nejlepšímu Wanovu snímku, úderná premisa nechyběla, přesto byl režisér ještě natolik rozumný, aby se v rámci pokračování spokojil pouze s produkcí série, aby nakonec potichu svůj kult, sérii Saw prostě jinak nazvat nemůžu jako její velký fanoušek, dokonce zcela opustil.. A tak se prostě zákonitě musím ptát, proč podobný pud sebezáchovy nenásleduje i v tomto případě a zda bylo vůbec zapotřebí koncipovat aktuální námět jako sequel k předchozím Insidious, když jeho filmy co do příběhů plných klišé a stereotypů mohou v posledních případech stát zcela samostatně, potažmo se tvářit jako remaky či parafráze jeden druhého, což má samozřejmě i za následek, že by vlastně samotná hodnocení mohla posloužit libovolně jeden druhému, aniž by si toho čtenář / divák všiml, byť s tím zásadním rozdílem, že v případě třeba takového V zajetí démonů se lze odvolávat na skvělého Wana, který sice vypráví vtipy bez pointy, ale cítíte z nich jeho zapálení pro věc a po řemeslné stránce jim není rozhodně co vytknout, několik jeho snímků by tak rovněž mohlo sloužit jako učebnice či slabikář pro začínající hororové tvůrce, navíc dokud si jeden neuvědomí, že s nimi nikam nesměřuje, může si Wanův zápal a neskutečné nadšení užít, což však rozhodně nemůže trvat věčně, a jakmile se divák téhož přejí a začne trpět amnézií, smířlivost rázem odezní a přichází ono proklamované rozčarování a zklamání !! V pokračování příběhu, který však není třeba příliš rozvádět, Wan se svým souputníkem scénáristou Leighem Whannellem plynule navazuje na závěrečnou tečku prvního filmu, kdy policie začíná vyšetřovat vraždu Elise Raninier v podání Lin Shaye, jejíž znovuobjevení však vyznívá lehce nechtěně směšně, rodina Lambertových se přestěhuje dočasně k Joshově matce, která dostává opravdu dost prostoru, její postava se hezky pozvolna vyvíjí v silnou a charakterní ženu, tu si znovu zahrála sympatická Barbara Hershey, historie se však znovu opakuje, a tak v se v domě znovu dějí podivné věci, jako by se nechumelilo, přičemž ničemu rozhodně nepomáhá fakt, že Josh, jehož si znovu zahrál Patrick Wilson, který zde konečně naplno ukazuje, že je skutečně velmi dobrým hercem, problémy zveličuje a není úplně ve své kůži, postupně se také divák dozví pravou podstatu rodinného prokletí, když se vrací do Joshova dětství, aby s údivem zjistil, že nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát, čímž se Wan vlastně zcela zřejmě vrací i ke konceptu maximálně využívanému v již zmiňované sérii Saw, přičemž v závěru odkrývá nové šokující aspekty minulosti, čímž se dosavadní děj staví do nečekaného světla, tentokrát se dokonce vyloženě cestuje v čase, aby divák viděl, jak do sebe vše hezky zapadá, což sice přes všechna ta monstrózní klišé kvituji, nicméně si stejně myslím, že původně Wan s Whannellem pokračování neplánovali, a tak tento vykonstruovaný oslí můstek může někoho opravdu hodně iritovat, přičemž nelze mluvit o jevu nikterak ve své podstatě špatném, v rámci žánru dokonce spíše o zásadním, samotné provedení však lehce pokulhává, práce se stereotypy, příběhovými vzorci a klišé tentokrát totiž očividně zoufale postrádá sebereflexi a nadhled, James Wan se pouze líně soustředí, aby jeho film obstál z pohledu tabulkové dokonalosti a čistoty, s precizností sobě vlastní klade jednu scénu za druhou tak, jak by měla vypadat, čímž si nakonec po několikerém neobjevném opakování u tak nesmírně nevyzpytatelného žánru, jemuž nakonec vždy stejně nejvíc ze všeho sluší trocha špíny a nedokonalosti, prostě dělá medvědí službu !! Otázka zní, jak moc divák potřebuje, aby se tohoto skutečně přežral, což má prostě logicky za následek skutečnost, že mu vlastně přestává záležet na tom, zda sleduje Wanův snímek zcela nový, či několikrát viděný starší, a to je prostě a jednoduše začátek konce, byť Wanova fanouškovská základna zatím reaguje veskrze kladně.. Navíc díky tomu, že se Insidious 2 dokonce dostávají do smyčky, můžeme jistě nyní očekávat další a další zástupce nově se rodící hororové série, přičemž díky tomu vzpomínanému cestování v čase může vzniknout nekonečné množství pokračování, přičemž trojka už v důsledku skvělých tržeb vypadá jako jistota.. Skončí však všechna stejně vypointovanou scénou, půjde v důsledku o stejně precizní a technicky příjemné kousky ?? To už není tak jisté.. V konečném zúčtování tak sequel rozhodně nabízí zajímavější příběh, což je pochopitelné, protože základní kameny už byly vystavěny v prvním filmu, psychologii postav si rovněž užijete, charaktery nabývají na plasticitě a ve velmi svižném tempu dodávají snímku málem thrillerový nádech, i když na druhou stranu se tvůrcům podařilo velmi umně a sugestivně v souvislosti s postavami pracovat s oním druhým světem.. Technickou stránku snímku netřeba chválit, perfektní práce s kamerovými úhly vykouzlí husí kůži i z jinak obyčejných prostor, barevné palety a práce s nimi, které posilují atmosféru jednotlivých scenérií, nesnesou výhrad, zde se znovu neuvěřitelně vyznamenal kameraman John R. Leonetti, ačkoliv tentokrát hlavní devízou bude práce se zvukem, většinou totiž děsí právě hudební motiv, ať už mluvíme o famózním soundtracku Josepha Bishary, či o užití zvuků, vyděsí i navzdory méně strašidelným jevům a zjevům, vše oproti jedničce ještě lépe funguje pomocí náznaků na úkor nějakého prvolánovitého explicitního vyobrazení, zatímco u prvních Insidious tvůrci strach stupňovali ve stylu Paranormal Activity, zde jsme hozeni rovnou do vody, strach nabývá dík abstraktnějšímu a atmosféričtějšímu pojetí na síle.. Takže pokud máte také Wana a jeho horory rádi, nenechte si Insidious 2 ujít, užijete si vymazleného, takřka dokonalého bububu, jinak raději ruce pryč, nezaujatému divákovi po pár dnech zřejmě rozdíly mezi oběma filmy vyšumí nadobro z hlavy.. (19.12.2013) (méně) (více)