Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Od posledního dílu Hunger Games jsem dostal přesně to, co jsem dostat chtěl. A plus k tomu byla skutečnost, že se jedná o asi nejdrsnější díl. Až mi bylo líto, že celý ten příběh je vlastně pro mládež a tak se nemůžu dočkat roztrhaných těl nebo vnitřností pohozených po bojišti. Tenhle díl si o to totiž vysloveně koleduje. Každopádně uznávám, že závěr to slušně vynahrazuje. Nicméně stejně tak, jako předešlé díly, má i tento problém s délkou, především s prvními dvaceti minutami. U nich jsem se totiž opět setkal s tím, jak je snadné dvacet minut protáhnout na nekonečně dlouhý čas. Po téhle faktické dvacetiminutovce ale následuje poslední Hunger Game a s ní napínavý sled scén, který mě neuvěřitelně bavil. Na závěr tak dodávám, že v rámci těhlech young adult příběhů je právě Hunger Games ten nejlepší. Hudba výborná, herci perfektní a nebýt té zbytečné natahovanosti v některých momentech, neměl bych problém sahat i k pěti hvězdám. (26.11.2015)

No a je to. Zazvonil zvonec a pohádky je šlus. Nejlíp si to zhodnotila Everdeenová sama, když na konci prohlásila, že "po tolika letech už není moc co říct." Souhlas, akorát že ona to teda nebyla žádná hitparáda už od samýho začátku. Teď už jenom doufám, že milejdy Collinsová nemá v šuplíku složku se štítkem "Síla vzdoru 3. část, epilog číslo 1." (07.12.2015)

Film přece jen není tak špatný, jak jsem si původně myslel. Na druhou stranu jsem rád, že už ta série končí. Děj navazuje hned na předchozí díl. Kraje jsou sjednoceny a spolu bojují proti Kapitolu. Objevují se tu i noví herci, jako například Brienne z GoT. Finální bitva se tedy odehraje v Kapitolu. Ten se ale samozřejmě tak snadno nedá. Čeká tam na ně spoustu pastí. Katniss je opět tváří celého odboje a vede svou jednotku. Po různých útrapách a ztrátách několika členů týmu se konečně dostávají ke svému cíli. Problémy jsou hlavně s Peetou, který je dost nestálý. Až na pár akčních scén tu jinak není moc o co stát. Konec ne trochu překvapivý, ale částečně jsem to čekal. Každopádně to mohlo být kratší. Nakonec to dopadlo docela šťastně. Snad si teď Jennifer Lawrence bude vybírat lepší role... "Musím zabít Snowa!" (03.05.2016)

Mělo to skončit kočkou. Chápu, že se tvůrci museli držet knižního konce, ale vyznění filmu není jen v rozporu s proměnou, kterou Katniss v posledních dvou dílech prošla (zmínka o nočních můrách coby připomínce PTSD je s ohledem na kýčovitou stylizaci scény dost nepřesvědčivá). Zároveň umrtvuje veškerý „emancipační“ potenciál celé série, když za ideální stav vydává ten nejpitomější genderový stereotyp. Podobně nedávno Eastwood posledními minutami zazdil Amerického snipera. Jinak přitom jde o vcelku uspokojivou snahu natočit YA blockbuster, který odmítá jisté žánrové konvence (neokázalý začátek, nejepičtější akce dlouho před atypicky intimním koncem, rozmlžená hranice mezi dobrem a zlem) a má co říct i dospělým (válečná propaganda, zánik starého světa, překrývání reálných vzpomínek mediálními reprezentacemi). Film stejně jako první část Síly vzdoru začíná nezvykle temnou a nebombastickou scénou, ve které je stanoven směr vyprávění. Katniss musí získat (v doslovném i přeneseném významu) zpět svůj hlas, který posledně ztratila. Přesto po většinu filmu není její kontrola nad situací tak velká, jak si představuje a jak naznačuje i její heroizující rámování (na střed, aby dominovala celému záběru a zároveň čněla nad ostatními postavami) a časté záběry její tváře přes celé plátno. Katnissina cesta osobní pomsty je z velké části shora řízeným propagandistickým spektáklem pro masy, v podstatě dalším ročníkem Hladových her, s troskami Kapitolu coby novou arénou. Iluze svobodné volby a boje za spravedlivou věc není zničena tak důsledně, jak sliboval předchozí díl, ale film pořád jde o sympaticky netuctovou pobídku k zamyšlení nad velkovýrobou popkulturních rebelů, jimž uniká, že nebojují proti systému, ale v rámci něj. 75% (27.11.2015)

„Ahoj, jmenuji se Lenka Dutohlavová, jsem hormonálně nevyvážená, škaredá, hloupá a otylá patnáctiletá piča s rovnátky. Knížka byla úpa boží a filmík totálně super!“ „Ahoj, já jsem Tomáš Teplý, stošedesáticentimetrový poďobaný a šikanovaný lůzr, a prvním rokem studuji perspektivní obor kuchař– číšník-vypatlanec. HG bylo po HP jednoznačně to nejlepší, co jsem v životě četl a viděl. A taky to jediné. Prostě LU-KSUS-NÍ!!!“ „Ahoj, mé jméno je Filip Hoffman a hned po zhlédnutí prvních natočených záběrů finálního dílu jsem se předávkoval „Háčkem“, protože jsem zjistil, jakému kýčovitému svinstvu pro nezletilé mentály jsem se to vlastně upsal, a smlouva se studiem jiným způsobem vypovědět nešla.“ Tak nám druhá nejobludnější literární příjice dvacátého století vyvrcholila opravdu „důstojnou“ poslední vizualizací. …………….. Pardon, musel jsem si poškrábat atopický ekzém, který mi během sledování té plagiátorské dystopické pičoviny naskákal po celém verbalovi. Hangrgejs – Mokrýgej II. je totiž skutečným vrcholem grafomanského popkornového braku a kýče, které jsou v tomto případě navíc citlivě skombinovány s opravdu zkurvenou nudou. Slečna Lórencová dotáhla svou kreaturu k naprosté dokonalosti. S permanentně zpruzeným výrazem „svrbíměvýtok“ si sem tam sice otráveně zajede prsty do toulce, neboť Píta je neskutečný slizák a Homosvod mladší na kluky, ale jinak se tři čtvrtiny filmu potácí mezi všemi těmi předčasně dospělými, silně vzdorujícími náctiletými kokoty a vzájemně se zádumčivě častují nejdávivějšími pouťovými moudry, jako vystřiženými z deníčku vymatlané čtrnáctky. Závěrem si Ketnys krátce vystřelí jak z odporně zlého komunistického diktátora, tak z uzurpátorské kapitalistické pizdy, aby nastolila jedinou spravedlivou a demokratickou vládu slaboduchých dětí a ukrutně přebarvené sluníčko mohlo šťastně a spokojeně zapadat nad Mumulendem. Žel to tímhle ale nekončí, protože se trh retardovaných potratů dělnické třídy dosud nenasytil, a vymetastázovaly nám tu mezitím neméně kulturně hodnotné Diverdemence a Debilrynty, Hangrgejs bez dvou za dvacet. (12.03.2016)